314 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované , obec zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec zaplacení 12 398 Kč s příslušenstvím

I. Řízení co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1 000 Kč se zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 11 398 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 256 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 12 398 Kč s tím, že žalobce jako insolvenční správce dlužníka [jméno] [příjmení] požaduje tuto částku do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný byl zaměstnavatelem dlužníka v období 7.10.2020 – 30.12.2020 a neprováděl srážky ze mzdy v celkové částce 12 398 Kč Soudní rozhodnutí v insolvenčním řízení jsou doručována pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku a povinností žalovaného bylo provádět srážky ze mzdy. Zaměstnavatel má tuto povinnost i dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2010, sp.zn. 21 Cdo 4791/2008 nebo ze dne 20.1.2011, sp.zn. 21 Cdo 726/2010), a to i když již mzdu vyplatil dlužníkovi. Příkaz k provádění srážek ze mzdy dlužníka se vztahuje dle usnesení o schválení oddlužení na každého dalšího plátce mzdy. O možnosti insolvenčního správce vymáhat po zaměstnavateli dlužné splátky se zmiňuje i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2013, sp.zn. 21 Cdo 298/2013). Rozhodnutí o oddlužení se zvláštním způsobem doručuje pouze prvnímu plátci mzdy, další zaměstnavatelé mají povinnost lustrovat budoucího zaměstnance, zda není v insolvenci, opětovně se mu již usnesení nedoručuje.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že neuznává existenci pohledávky, a i kdyby existovala, nebyl by žalobce aktivně legitimován k jejímu vymáhání. Judikatura, na kterou žalobce odkazuje, se vztahovala k předchozí právní úpravě insolvenčního řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo povoleno a schváleno oddlužení splátkovým kalendářem, o čemž však žalovaného ani dlužník, ani žalobce neinformoval, ačkoliv to byla jejich povinnost dle usnesení o schválení oddlužení. Při nástupu do zaměstnání dlužník podepsal výslovné prohlášení o tom, že mu žádné srážky prováděny nejsou. V odůvodnění o schválení oddlužení je uvedeno, že odvádět srážky je povinností dlužníka, pokud ji poruší, může to být posouzeno jako neplanění podstatných povinností dle ust. § 418 odst.1 písm. a) IZ. Dispoziční právo k příjmům, které dlužník získá po schválení oddlužení má stále dlužník (ust. § 409 IZ) a musí s nimi nakládat způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení. Prostředky, které měly být dlužníkovi sraženy, patří do majetkové podstaty, k níž má dispoziční právo dlužník, nikoliv správce, žalobce tedy není aktivně legitimován k tomu, aby tyto prostředky vymáhal, to by bylo možné pouze v konkurzu. Pohledávka vůči žalovanému navíc není sepsána do majetkové podstaty. Povinnost informovat plátce mzdy o povinnostech srážek vyplývá z ust. § 16 vyhl. č. 121/2019 Sb., pokud pak žalobce odkazuje na judikaturu senátu 21 Cdo, pak se jedná o pracovněprávní věci, kde není dostatečně reflektován rozdíl mezi oddlužením a konkurzem. Pokud by byla pravda, že novému plátci mzdy se usnesení o oddlužení nedoručuje, pak má takový zaměstnavatel méně práv než původní plátce mzdy.

3. Soud pak žalobce poučil dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že je třeba řádně tvrdit, jakým způsobem dospěl k výpočtu částek, které měly být sraženy dlužníkovi.

4. Žalobce po poučení doplnil svá tvrzení a uvedl, že čistá mzda činila v říjnu 2020 částku 12 106 Kč, v listopadu částku 14 327 Kč a v prosinci 13 983 Kč. Vyživovací povinnost dlužník neměl, životní minimum bylo 3 860 Kč, normativní náklady 6 502 Kč, základní nezabavitelná částka 7 772 Kč, nezabavitelná částka v říjnu 9 218 Kč, v listopadu 9 9757 Kč a v prosinci 9 843 Kč Měsíční splátka tedy měla činit v říjnu 2 888 Kč, v listopadu 4 370 Kč, v prosinci 4 140 Kč, celkem 11 398 Kč. Co do částky 1 000 Kč vzal žalobce svou žalobu zpět.

5. Žalovaný se zpětvzetím nesouhlasil z toho důvodu, že podle jeho názoru má být žaloba zamítnuta.

6. Podle ust. § 96 odst.1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst.2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst.3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

7. Žalovaný sice se zpětvzetím nesouhlasil, uvedl však jako důvod pouze své přesvědčení, že by žaloba měla být zamítnuta. Nesouhlas z vážných důvodů je dovozován v případech, kdy se mohou účastníci domáhat navzájem svých nároků a zastavením řízení by jim to bylo znemožněno (vypořádání spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů), popř. v řízeních, která lze zahájit bez návrhu. Nesouhlas se žalobou jako takovou však není důvodem, proč by soud měl vyslovit neúčinnost zpětvzetí žaloby, řízení proto bylo zastaveno.

8. Při rozhodování ve věci vycházel soud z takto zjištěného skutkového stavu: usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.7.2017, č.j. [insolvenční spisová značka] – A – 8/celk. 3 soud zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [obec a číslo] a povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dne 7.1.2020 uzavřel dlužník se žalovaným pracovní smlouvu na pozici řidič (zjištěno z pracovní smlouvy) a za říjen 2020 mu bylo na mzdě vyplaceno 12 106 Kč, za listopad 14 327 Kč a za prosinec 13 983 Kč, srážky prováděny nebyly (zjištěno z výplatních pásek). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a dodejky). Pohledávka proti žalovanému nebyla sepsána do majetkové podstaty (zjištěno ze soupisu majetkové podstaty).

9. V usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] – B – 5/celk.6 je uvedeno, že aktuální plátce mzdy je povinen zasílat insolvenčnímu správci splátky z příjmu dlužníka. Tento příkaz se vztahuje i na všechny pozdější plátce mzdy, popř. jiných příjmů. Dlužníkovi se ukládá, aby dalšímu plátci mzdy toto usnesení předložil. V poučení je pak uvedeno, že je dlužník povinen odevzdat zabavitelnou část mzdy insolvenčnímu správci, pokud zaměstnavatel v rozporu s usnesením o schválení oddlužení vyplatí mzdu dlužníkovi namísto insolvenčnímu správci. Porušení této povinnosti může být soudem kvalifikováno dle ust. § 418 odst.1 písm.a) IZ jako neplnění podstatných povinností s následkem zrušení schváleného oddlužení. Dále je zde uvedeno, že od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkové ho kalendáře (§409 odst.1 IZ). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty.

10. Podle ust. § 409 odst.1 zákona č. 182/2006 Sb. Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

11. Podle ust. § 412 odst. 1 písm. c) IZ je dlužník povinen bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání.

12. Podle ust. § 418 odst.1 písm. a) soud oddlužení zruší, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.

13. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 121/2019 Sb. je povinností insolvenčního správce informovat plátce mzdy dlužníka o způsobu provádění srážek ze mzdy, jestliže to přispívá k hospodárnému postupu v insolvenčním řízení.

14. Podle ust. § 71odst.1 IZ se soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.

15. Podle rozsudku. Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2010, sz. zn. 21 Cdo 726/2010 je správce konkursní podstaty oprávněn požadovat, aby mu byly vyplaceny mzda, plat nebo jiný podobný příjem úpadce, který patří do konkursní podstaty (§ 6 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vyplatil-li úpadcův zaměstnavatel (jiný plátce mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu úpadce) část mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu, která patří do konkursní podstaty, přímo úpadci, není tím dotčena jeho povinnost zaplatit (vydat) toto plnění do konkursní podstaty.

16. Výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahuje k zákonu č. 328/1991 o konkurzu a vyrovnání.

17. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2013, sp.zn. 21 Cdo 298/2013 je v odůvodnění uvedeno: Aniž by bylo významné, že insolvenční správce se může po zaměstnavateli domáhat zaplacení příslušných částek přiměřeně podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu (srov. § 406 odst.5 větu druhou insolvenčního zákona) a že s dotčenou částí mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu zaměstnance nakládá místo zaměstnance insolvenční správce (v zájmu splnění splátkového kalendáře zaměstnance), je tu rozhodující, že nebylo uspokojeno právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu, jestliže zaměstnavatel nevyplatil dotčenou část mzdy (v souladu se zákonem) insolvenčnímu správci a že po zaměstnanci za této situace nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak (nevyplacením mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu oprávněné osobě) významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval. Právní věta rozsudku řeší právo zaměstnance na okamžité zrušení pracovního poměru i v případě, kdy část mzdy nebyla vyplacena někomu jinému než zaměstnanci.

18. Žalovaný nevěděl, že má provádět srážky ze mzdy dlužníka, neprováděl je a vyplatil celou mzdu dlužníkovi, aniž by část zaslal žalobci jako insolvenčnímu správci. Do majetkové podstaty tak nebyla zařazena částka ve výši 11 398 Kč a je třeba určit, zda je povinen tuto částku zaplatit žalovaný jako zaměstnavatel dlužníka. Odpovědnost žalovaného dovozoval žalobce z obecně stanovené povinnosti plátce mzdy odvádět srážky insolvenčnímu správci, když žalovaný měl možnost se o insolvenci dlužníka dozvědět, pokud by ho vylustroval v insolvenčním rejstříku, kde bylo doručeno zveřejněním usnesení o úpadku a jeho řešení. Žalovaný naopak spatřoval odpovědnost za neodvedení části mzdy jednak na dlužníkovi, který žalovanému nesdělil, že je v insolvenci a jednak na žalobci jako insolvenčním správci, který také žalovaného neinformoval. Dále namítal, že dispoziční oprávnění s majetkovou podstatou a příjmem je i nadále na dlužníkovi a nepřechází na insolvenčního správce, žalobce tak není aktivně legitimován k vymáhání nezaplacených srážek.

19. Judikatura obdobný případ dosud neřešila, neboť rozhodnutí, na která žalobce poukazuje, se vztahují k předchozí právní úpravě a k řešení úpadku konkurzem, což je však institut zcela rozdílný od oddlužení. Novější rozhodnutí (21Cdo 298/2013) pak meritorně řeší zcela jinou otázku a možnost domáhat se po zaměstnavateli zaplacení nesražených částek opírá o ust. § 406 odst.5 IZ - rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dosud není v právní moci. Dále je zde odkaz na ust. § 292 o.s.ř. - jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy. Taková situace však předpokládá, že plátce mzdy ví o tom, že má srážky provádět, ale neprovádí je, ačkoliv mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, popř. usnesení o způsobu řešení úpadku oddlužením. Insolvenční zákon také odkazuje na občanský soudní řád s tím, že se uplatní přiměřeně, je tedy třeba zohlednit specifika insolvenčního řízení.

20. Institut oddlužení ponechává dlužníkovi dispozici s jeho majetkem i budoucími příjmy a je jeho odpovědností, zda bude plnit podmínky oddlužení, které mu soud stanovil. To je vyjádřeno i v poučení usnesení insolvenčního soudu pod číslem listu B 5, kde je zdůrazněno, že se svými příjmy nakládá dlužník a on je odpovědný za to, že budou užity způsobem, který je soudem stanoven. Pokud ne, je možné oddlužení zrušit. Pokud tedy dlužník porušil svou povinnost oznámit soudu změnu plátce mzdy a oznámit plátci mzdy, že je v insolvenci, plátci mzdy nebylo doručeno usnesení o provádění srážek (bylo pouze zveřejněno), pak taková situace nemůže jít k tíži plátce mzdy, ale k tíži dlužníka. Plátce mzdy by byl zcela neúměrně zatížen odpovědností za dlužníka, vznikla by mu povinnost uhradit srážky, které vyplatil již dlužníkovi, jen z toho důvodu, že nevylustroval budoucího zaměstnance v insolvenčním rejstříku. Takový výklad je však značně extenzivní, neodpovídá systematickému výkladu insolvenčního zákona a charakteru oddlužení. Soud tedy neshledal na straně žalovaného odpovědnost za nevyplacení srážek žalobci, a proto byla žaloba zamítnuta.

21. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 620 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 8 100 Kč za 5 úkonů (převzetí věci, dvakrát účast u jednání, odpor a vyjádření) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 5 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Citroen se spotřebou 6,2 l benzínu na 100 km za 20 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr dle vyhl. č. 511/2021 Sb. a prokázané ceně paliva 49,50 Kč za jeden litr. a za 20 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr dle vyhl. č. 511/2021 Sb. a prokázané ceně paliva 50,70 Kč za jeden litr., když za toto jednání si žalovaný účtoval pouze polovinu nákladů, celkem 229,33 Kč a 3 půlhodiny ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 2 127,16 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 12 256 Kč.

22. Žalovaný požadoval, aby bylo žalobci uloženo zaplatit náklady řízení z jeho vlastního majetku, tuto možnost však soud v nalézacím řízení nemá, podle občanského soudního řádu je ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení, aniž by bylo možné stanovit, z čeho má být náhrada hrazena. je již na insolvenčním soudu, aby případně zohlednil výsledek tohoto řízení při rozhodování v insolvenčním řízení.