5 C 111/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 45 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 15 610 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 3.2.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 655,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 45 610 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 3.10.2024 byla mezi stranami prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal verifikačním SMS kódem Anonymizováno, a na jejímž základě žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla 30 000 Kč a žalovaný se jí je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když ověřila jeho příjem výpisy z účtu, resp. výplatními páskami a provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 2.2.2025 zesplatnila. Žalovaný však ani poté žalobkyni ničeho neuhradil, žalobkyně se tak po něm domáhá zaplacení jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru splatného nejpozději 2.2.2025, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 3.2.2025 do 16.11.2025 (celkem 3 600 Kč) a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný učinil nesporné, že s žalobkyní uzavřel dne 3. 10. 2024 předmětnou smlouvu o úvěru. S žalobkyní se snažil dohodnout na úhradě formou splátek, nebylo mu ale vyhověno, nadto po něm byla vyžadována částka přesahující 100 000 Kč, kdy žalobkyně požadovala splátky ve výši min. 20 000 Kč měsíčně, takovou částku by ale žalovaný nebyl sto hradit. Před uzavřením smlouvy po něm žalobkyně chtěla vědět, kde pracuje, kolik má vyživovacích povinností, jaké jsou jeho životní náklady a požadovala po něm výpisy z účtu za poslední tři měsíce, kopii občanského a řidičského průkazu a možná i živnostenského oprávnění. V této době měl žalovaný celkem 5 vyživovacích povinností, pracoval jako OSVČ s příjmem cca 40 000 Kč čistého měsíčně, kdy hradil nájemné 7 000 Kč měsíčně a výživné na svých 5 dětí v celkové výši 11 700 Kč a měl celkem osm dalších půjček v celkové výši 180 000 Kč, jednalo se např. o Anonymizováno s 20 000 Kč, Anonymizováno s 20 000 Kč a Anonymizováno s 15 000 Kč, u všech měl sjednáno, že má hradit úrok ve výši 40 % měsíčně, fakticky tak měl na splátky těchto osmi půjček hradit 72 000 Kč měsíčně. Nezaplatili mu zakázku a po dobu cca 2 měsíců neměl ani žádnou jinou práci, půjčky si tak bral proto, aby byl schopen uhradit úroky z předchozí půjčky. Navíc se věnoval gamblingu, snažil se tak získat další finanční prostředky na úhradu dluhů. Půjčky se snaží splácet, má již 3 splacené.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně disponuje kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného (kopie dokladů).

6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu od května do září r. 2024 plyne, že žalovanému bylo v tomto období poskytnuto celkem 9 zápůjček v celkové přesahující 150 000 Kč, žalovaný přitom měl pouze nárazové menší příjmy a větší množství debetních položek v řádech tisíců korun měsíčně v rámci gamblingu (právnická osoba a Anonymizováno).

7. Dle žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota žalobkyně ve své interní databázi u žalovaného eviduje, že je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou a pracuje jako OSVČ s příjmem 54 567 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 14 000 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota vyplývá, že dne 3.10.2024 žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni žalobkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na dobu neurčitou nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, tedy revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž se zavázala žalovanému částku rovnající se úvěrovému rámci žalovanému poskytnout 3.10.2024. Žalovaný se jí měl naopak zavázat splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo stanoveno na 5 543,36 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. Smlouva přitom měla být ze strany žalovaného podepsána SMS kódem Anonymizováno.

9. Dle výpisů z ARAD dosahovala průměrná úroková sazba u korunových revolvingových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu r. 2024 výše 15,32 % ročně, RPSN pak 8,85 %.

10. Z potvrzení o platbě z čl. 13 a ze zprávy banky soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 3.10.2024 částku 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného.

11. Podle listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota vyhotovila žalobkyně dne 2.2.2025 na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru ke dni 2.2.2025.

12. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku vyplývá, že žalobkyně zaslala dne 18.11.2025 v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

13. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Žalobkyně disponuje kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.

15. V době od května do září r. 2024 bylo žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuto celkem 9 zápůjček v celkové výši přesahující 150 000 Kč, žalovaný přitom měl pouze nárazové menší příjmy a větší množství debetních položek na svém bankovním účtu v řádech tisíců korun měsíčně v rámci gamblingu.

16. Žalobkyně ve své interní databázi u žalovaného eviduje, že je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou a pracuje jako OSVČ s příjmem 54 567 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 14 000 Kč.

17. Dne 3.10.2024 spolu strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, revolvingový úvěr, s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž se zavázala žalovanému částku rovnající se úvěrovému rámci poskytnout 3.10.2024. Žalovaný se jí naopak zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo stanoveno na 5 543,36 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. V říjnu r. 2024 dosahovala průměrná úroková sazba u korunových revolvingových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 15,32 % ročně, RPSN pak 8,85 %.

18. Žalobkyně odeslala dne 3.10.2024 částku 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného.

19. Dne 2.2.2025 vyhotovila žalobkyně na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru ke dni 2.2.2025.

20. Dne 18.11.2025 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

21. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

22. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

24. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

30. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

31. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

32. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

33. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

34. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

36. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

37. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

40. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). V řízení přitom bylo prokázáno, že byla předmětná smlouva o úvěru mezi stranami uzavřena dne 3.10.2024 prostředky komunikace na dálku. Dle názoru soudu se však jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, či z jeho výplatních pásek a z lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, kdy a s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila vyjma výpisu z bankovního účtu žalovaného a žádosti o úvěr žádné důkazy. Nadto žalobkyně řádně netvrdila, jaké přesně vyžadovala, resp. měla základní údaje o žalovaném co do jeho poměrů, z tvrzení žalovaného a z žádosti o úvěr pak sice lze podle soudu dovodit, že žalobkyně měla k dispozici základní údaje o výdajích, závazcích a počtu vyživovacích povinností žalovaného, žalobkyně však ale řádně netvrdila konečné vyhodnocení ověření úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na tyto tvrzené údaje a údaje získané z předložených žalobkyní vyžadovaných listin a z výše specifikovaných lustrací. Navíc pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila ani žádný důkaz k prokázání onoho celkového posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyni před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o výdajích žalovaného, výpisy z daných registrů, výsledek posouzení apod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Uvedené je o to markantnější, když údaje uvedené v žádosti ohledně poměrů žalovaného neodpovídají zjištěním učiněným v tomto řízení ze strany soudu, když je v daných údajích poskytnutých žalovaným uvedeno, že má celkem dvě vyživovací povinnosti, fakticky měl ale vyživovacích povinností pět, kdy hradil výživné ve výši přesahující 11 000 Kč měsíčně, přičemž rovněž hradil nájemné 7 000 Kč měsíčně, což již samo o sobě přesahuje žalovaným uvedené výdaje ve výši 14 000 Kč měsíčně, přičemž z výpisu z jeho bankovního účtu dále plyne, že měl ještě min. 9 dalších půjček přesahujících 150 000 Kč a velké množství výdajů na gambling, lze tedy bez dalšího uzavřít, že jeho výdaje v dané době podstatně převyšovaly jeho příjmy, a to jak ty uvedené v údajích ve výši 54 567 Kč, kterých dle výpisu z bankovního účtu nedosahoval, tak i samotné příjmy vyplývající právě z výpisu z jeho bankovního účtu. Z předložených důkazů, žádosti o úvěr a výpisu z bankovního účtu žalovaného dovodit, tak je možné učinit, bez dalších tvrzení a důkazů předložených žalobkyní, že žalovaný nebyl v dané věc bez dalšího úvěruschopný.

41. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

42. Nadto soud uvádí, že se dle jeho názoru jedná o neplatnou smlouvu i z důvodu její rozpornosti s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že zde byl stanoven úrok ve výši 40 % měsíčně při RPSN 5 543,36 %, tedy úrok, který několikanásobně přesahuje průměrnou výši úrokové sazby obvyklé v době uzavření dané smlouvy (15,32 % ročně) - takové ujednání se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům (srovnej: rozhodnutí NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozhodnutí NS ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo rozhodnutí NS ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud si je přitom vědom, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého úroku v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroku převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů podstatně. S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o úroku v podobě úplaty za poskytnutí úvěru, jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou jako celek, jak je uvedeno výše. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze vyjádřenými v rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, že, s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou (srovnej (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). K obdobnému závěru by poté soud dospěl i při posuzování RPSN u daných smluv.

43. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 30 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Soud tedy žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč a ve zbytku, včetně úroku z prodlení s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobu zamítl (výrok II).

44. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 57 % úspěch a žalovaný přibližně 43 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 281 Kč (viz dále) a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 2 100 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 681 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 655,30 Kč (14 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

45. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měl žalovaný danou částku v rámci předmětné smlouvy žalobkyni uhradit již v únoru r. 2025, resp. byl k její úhradě vyzván již v listopadu r. 2025, do dnešního dne však žalobkyni ničeho neuhradil.

46. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy zaplatila soudní poplatek dle položky 2 Sazebníku poplatků, ale elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení, doměřil soud žalobkyni ve výroku IV soudní poplatek dle položky 1 Sazebníku poplatků (soudní poplatek dle položky 1 v tomto případě činí 2281 Kč, přičemž bylo uhrazeno 1825 Kč, zbývá tak doplatit 456 Kč). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.