5 C 121/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 791 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 404 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 7 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 791 Kč od 16.8.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,20 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že její přesná výše bude stanovena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 791 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že dne 8.4.2025 spolu žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále předchůdce), uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, platnou a účinnou ve znění jejích dodatků. Na základě této smlouvy předchůdce žalovanému poskytl 9 300 Kč a žalovaný se mu zavázal tuto částku vrátit zpět spolu s úrokem 4491 Kč do 15.8.2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické podobě, kdy žalovaný na internetových stránkách Anonymizováno vyplnil registrační údaje. Žalovaný danou částku předchůdci neuhradil řádně a včas, následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, která se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny 9 300 Kč, smluvního úroku 4 491 Kč a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že žalovaný dluh zanikl splněním, když byla žalobkyni z úschovy peněz vyplacena částka 18 655,59 Kč.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 8.4.2025 sestavil předchůdce smlouvu, v níž označil žalovaného za klienta a sebe za věřitele, nad místem pro podpisy je přitom uvedeno, že 8.4.2025 v 10:19:42 byl klientovi odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo tel. číslo a emailovou adresu e-mail s tím, že dne 8.4.2025 v 10:20:22 došlo k potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu. Dále je zde uvedeno, že se touto smlouvou předchůdce zavazuje žalovanému poskytnout možnost čerpat bezúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 3 000 Kč splatný spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně při RPSN 660 % jednorázově či formou minimálních měsíčních splátek ve výši 5% jistiny a přirostlého úroku za předchozích 30 dnů s maximálním počtem 12 splátek. Ve smlouvě přitom bylo uvedeno, že úhrady mají být hrazeny na účet č. č. účtu pod VS shodujícím se číslem smlouvy, tj. Anonymizováno. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny obchodní podmínky a Sazebník.

6. Z dodatku č. 1 ke shora uvedené smlouvě vyplývá, že dne 7.5.2025 předchůdce sestavil dodatek k dané smlouvě, jehož předmětem je navýšení úvěru na 6 600 Kč při úroku 279,83 % ročně a RPSN 843 %. Dodatek přitom měl být potvrzen žalovaným pomocí kódu dne 7.5.2025 ve 14:35:28.

7. Dle dodatku č. 2 ke shora uvedené smlouvě předchůdce dne 7.5.2025 sestavil dodatek k dané smlouvě, jehož předmětem je navýšení úvěru na 7 700 Kč při úroku 279,83 % ročně a RPSN 875 %. Dodatek přitom měl být potvrzen žalovaným pomocí kódu dne 7.5.2025 v 18:23:04.

8. Podle dodatku č. 3 ke shora uvedené smlouvě předchůdce dne 8.5.2025 sestavil dodatek k dané smlouvě, jehož předmětem je navýšení úvěru na 8 900 Kč při úroku 279,83 % ročně a RPSN 904 %. Dodatek přitom měl být potvrzen žalovaným pomocí kódu dne 8.5.2025 ve 12:08:00.

9. Z dodatku č. 4 ke shora uvedené smlouvě plyne, že dne 8.5.2025 předchůdce sestavil dodatek k dané smlouvě, jehož předmětem je navýšení úvěru na 9 300 Kč při úroku 279,83 % ročně a RPSN 912 %. Dodatek přitom měl být potvrzen žalovaným pomocí kódu dne 8.5.2025 v 21:14:45.

10. Z výpisu z bankovního účtu předchůdce a zprávy banky má soud za prokázané, že pod VS var. symbol byla na bankovní účet žalovaného odeslána dne 7.5.2025 částka 1 100 Kč a částka 3 600 Kč, dne 8.5.2025 částka 400 Kč a částka 1 200 Kč a dne 8.4.2025 částka 3 000 Kč, celkem mu tak bylo pod tímto VS odesláno 9 300 Kč.

11. Podle výpisu transakcí byla na shora uvedenou smlouvu uhrazena dne 7.5.2025 částka 330 Kč a dne 21.6.2025 částka 2 566 Kč, celkem na ni tak bylo uhrazeno 2 896 Kč.

12. Dle výzvy z čl. 23 předchůdce na jméno žalovaného vystavil dne 13.6.2025 výzvu k úhradě dlužné minimální splátky ve výši 2 514 Kč, jinak dojde k zesplatnění shora specifikovaného úvěru.

13. Z podacího lístku a přípisu z čl. 24 má soud za prokázané, že dne 15.8.2025 předchůdce odeslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru specifikovaného shora ke dni 15.8.2025 a výzvu k jeho úhradě, přičemž se k danému dni jednalo o 13 084 Kč (jistina 8 521 Kč, úrok 4 491 Kč, smluvní pokuta 22 Kč a poplatek za upomínku 50 Kč).

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že dne 18.12.2025 spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo mimo jiné k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaného z titulu smlouvy shora na žalobkyni.

15. Podle potvrzení o podání, oznámení o postoupení předžalobní upomínky žalobkyně žalovanému dne 20.1.2026 zaslala oznámení o shora specifikovaném potupení a předžalobní výzvu ve věci.

16. Ze smlouvy o úschově peněz soud zjistil, že spolu p. jméno FO a žalovaný na straně prodávajících a p. jméno FO na straně kupujícího a právnická osoba na straně schovatele uzavřeli dne 12.3.2026 smlouvu o úschově peněz v rámci kupní smlouvy ze dne 12.3.2026, v níž bylo mimo jiné ujednáno, že částka 24 952,63 Kč bude vyplacena žalobkyni na půjčku pod referenčním číslem hodnota na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol a 18 655,59 Kč bude vyplacena žalobkyni na půjčku pod referenčním číslem hodnota na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

17. Z výpisu z účtu z čl. 42 plyne, že právnická osoba a Anonymizováno odeslala žalobkyni dne 12.5.2026 částku 18 655,59 Kč pod VS var. symbol.

18. Podle mailu z čl. 43 žalobkyně odeslala dne 20.4.2026 na mailovou adresu e-mail sdělení, že pohledávka žalobkyně za žalovaným odkoupená od předchůdce plynoucí ze smlouvy č. hodnota s referenčním číslem hodnota ve výši 18 655,59 Kč není k danému dni uhrazena.

19. Dle mailu z čl. 44 žalobkyně odeslala dne 20.4.2026 na mailovou adresu e-mail sdělení, že pohledávka žalobkyně za žalovaným odkoupená od právnická osoba ve výši 47 850,62 Kč není k danému dni uhrazena.

20. Z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

21. Dne 8.4.2025 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu č. hodnota, jíž se předchůdce zavázal žalovanému poskytnout možnost čerpat bezúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 3 000 Kč splatný spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně při RPSN 660 % jednorázově či formou minimálních měsíčních splátek ve výši 5% jistiny a přirostlého úroku za předchozích 30 dnů s maximálním počtem 12 splátek. Ve smlouvě přitom bylo sjednáno, že úhrady mají být ze strany žalovaného hrazeny na účet č. č. účtu pod VS shodujícím se číslem smlouvy, tj. Anonymizováno. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny obchodní podmínky a Sazebník. Čtyřmi jednotlivými postupnými dodatky byla následně smlouva změněna tak, že došlo k navýšení na částku 9 300 Kč při úroku 279,83 % ročně a RPSN 912 %.

22. Předchůdce následně pod VS var. symbol odeslal na bankovní účet žalovaného v době od 8.4.2025 do 8.5.2025 celkem 9 300 Kč. Žalovaný na daný dluh uhradil dne 7.5.2025 částku 330 Kč a dne 21.6.2025 částku 2 566 Kč, celkem tak uhradil 2 896 Kč.

23. Dne 13.6.2025 předchůdce na jméno žalovaného vystavil výzvu k úhradě dlužné minimální splátky ve výši 2 514 Kč s tím, že jinak dojde k zesplatnění shora specifikovaného úvěru.

24. Dne 15.8.2025 předchůdce odeslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru specifikovaného shora ke dni 15.8.2025 a výzvu k jeho úhradě, přičemž se k danému dni jednalo o 13 084 Kč (jistina 8 521 Kč, úrok 4 491 Kč, smluvní pokuta 22 Kč a poplatek za upomínku 50 Kč).

25. Dne 18.12.2025 spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo mimo jiné k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaného z titulu smlouvy shora na žalobkyni, která dne 20.1.2026 zaslala žalovanému oznámení o tomto postoupení a předžalobní výzvu v této věci.

26. Dne 12.3.2026 spolu p. jméno FO a žalovaný na straně prodávajících a p. jméno FO na straně kupujícího a právnická osoba na straně schovatele uzavřeli smlouvu o úschově peněz v rámci kupní smlouvy ze dne 12.3.2026, v níž bylo mimo jiné ujednáno, že částka 24 952,63 Kč bude vyplacena žalobkyni na půjčku pod referenčním číslem hodnota na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol a 18 655,59 Kč bude vyplacena žalobkyni na půjčku pod referenčním číslem hodnota na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Dne 12.5.2026 právnická osoba a Truschinger s.r.o. odeslala žalobkyni částku 18 655,59 Kč pod VS var. symbol.

27. Dne 20.4.2026 žalobkyně odeslala na mailovou adresu e-mail sdělení, že pohledávka žalobkyně za žalovaným odkoupená od předchůdce ve výši 18 655,59 Kč a plynoucí ze smlouvy č. hodnota s referenčním číslem hodnota není k danému dni uhrazena, přičemž má být uhrazena na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol a téhož dne na stejnou adresu odeslala sdělení, že pohledávka žalobkyně za žalovaným odkoupená od právnická osoba ve výši 47 850,62 Kč není k danému dni uhrazena.

28. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

29. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

30. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

31. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

32. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

34. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

35. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

36. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

37. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

38. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

40. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

43. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

44. V řízení bylo prokázáno, že spolu dne 8.4.2025 předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu u úvěru č. hodnota, soud má však za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou, a to jednak pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce před uzavřením dané smlouvy, jednak pro sjednání úroku a RPSN ve výši v rozporu s dobrými mravy, resp. v nepřiměřené výši.

45. Vzhledem k tomu, že předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně, na níž byla daná pohledávka předchůdce za žalovaným platně a účinně postoupena, takže je ve věci aktivně legitimována, však k uvedenému ničeho netvrdila ani nedoložila. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

46. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o úvěru, jak je uvedeno výše.

47. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

48. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

49. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu s úrokem ve výši 279,83 % ročně, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle soudu se přitom jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobnému závěru by poté soud dospěl při hodnocení výše RPSN.

50. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 9 300 Kč, čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat, doposud však vydal toliko 2 896 Kč zbývá tedy vydat 6 404 Kč. Soud tedy žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 6 404 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně úroku z prodlení s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (výrok II). Lhůta k úhradě pak byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o uspořádání spravedlivé vzhledem k tomu, že jedná o nižší částku, kterou byl žalovaný povinen předchůdci vrátit již v srpnu r. 2025.

51. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by bylo dané bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného předchůdci, příp. žalobkyni zcela vydáno z žalovaným tvrzené úschovy, když z listin jím předložených vyplývá, že byl ze strany žalobkyně sice mimo jiné žalovaný vyzván k úhradě odkoupené pohledávky od předchůdce, která ke dni 20.4.2026 dosahovala 18 655,59 Kč, přičemž bylo v řízení rovněž prokázáno, že tato částka byla žalobkyni následně uhrazena v rámci smlouvy o úschově specifikované shora, ovšem zárovněž bylo v řízení prokázáno, že se jednalo o pohledávku plynoucí ze smlouvy č. hodnota s referenčním číslem hodnota, jedná se tak o jinou pohledávku, když tato pohledávka plyne ze smlouvy č. hodnota, podle níž měly být veškeré úhrady hrazeny pod VS var. symbol. Žalovaný se pak k soudu bez omluvy nedostavil, svou neúčastí se tak v této otázce dobrovolně zbavil možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

52. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobkyně ve věci přibližně 42,4 % úspěch a žalovaný přibližně 57,6 % úspěch. Soud tedy žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 15,2 % z částky, na kterou by měl nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon ve věci (vyjádření k žalobě) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud přitom nepřiznal žalovanému náhradu DPH s ohledem na § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud tak žalovanému přiznal jejich náhradu ve výši 68,4 Kč (15,2 %) odpovídající poměru jeho úspěchu ve věci. Lhůta k úhradě byla žalobkyni stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

53. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 800 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 000 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok IV). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.