5 C 135/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 991 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 780 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 19220 Kč se smluvní pokutou 991 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 30.7.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 290 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 28 991 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že byla mezi její právní předchůdkyní společností právnická osoba (dále předchůdkyně) a žalovaným, jehož totožnost byla ověřena kopií 2 dokladů totožnosti a prokázáním vlastnictví bankovního účtu přes službu Kontomatik či předložením výpisů z bankovního účtu za poslední tři měsíce, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách předchůdkyně www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsala verifikačním SMS kódem Anonymizováno, a na jejímž základě předchůdkyně žalovanému poskytla dne 27.3.2024 částku 20 000 Kč a žalovaný se jí ji zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně formou měsíčních splátek. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela z výpisu z jejího bankovního účtu či příp. z jejích výplatních pásek a provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný nehradil stanovené splátky řádně a včas, když uhradil toliko 10 229 Kč, předchůdkyně proto úvěr ke dni 29.7.2024 zresplatnila. Pro případ prodlení žalovaného s plněním přitom bylo sjednáno právo předchůdkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předchůdkyně následně postoupila tuto svou pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba, která ji poté postoupila na žalobkyni, jež se tak po něm domáhá zaplacení jistiny 20 000 Kč se smluvním úrokem 8 000 Kč, smluvní pokutou 991 Kč za dobu od 30.7.2024 do 10.2.2026 do 20.7.2025 a příslušným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Podle fotokopií z čl. 7 a 8 disponuje žalobkyně kopií OP žalovaného.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že sestavila předchůdkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně při RPSN 5 496 %, kdy se zavázal splácet měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období vždy k termínu splatnosti v měsíci s tím, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou vzniká předchůdkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouva přitom není ani jednou ze stran podepsána.

7. Z výpisů z ARAD má soud za prokázané, že v březnu r. 2024 dosahovala průměrná úroková sazba v rámci korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v rámci kontokorentu a revolvingu 15,34 % ročně, RPSN pak 9,30 %.

8. Podle potvrzení o provedené platbě a zprávy banky předchůdkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 27.3.2024 celkem částku 20 000 Kč.

9. Dle oznámení z čl. 13 sestavila předchůdkyně dne 29.7.2024 na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru specifikovaného shora.

10. Dle smlouvy o postoupení z čl. 14 a příslušné přílohy spolu předchůdkyně a společnost právnická osoba uzavřely dne 23.1.2026 smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

11. Ze smlouvy o postoupení z čl. 16 a příslušné přílohy plyne, že spolu žalobkyně a společnost právnická osoba uzavřely dne 23.1.2026 smlouvu, jíž daná společnost postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovanou plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

12. Z oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a příslušného potvrzení o podání odeslala žalobkyně dne 10.2.2026 žalovanému v této věci oznámení o shora specifikovaném postoupení a předžalobní výzvu.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Předchůdkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně při RPSN 5 496 %, kdy se zavázal splácet měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období vždy k termínu splatnosti v měsíci s tím, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou vzniká předchůdkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouva přitom není ani jednou ze stran podepsána.

15. V březnu r. 2024 dosahovala průměrná úroková sazba v rámci korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v rámci kontokorentu a revolvingu 15,34 % ročně, RPSN pak 9,30 %.

16. Předchůdkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 27.3.2024 celkem částku 20 000 Kč.

17. Dne 29.7.2024 předchůdkyně sestavila na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru specifikovaného shora.

18. Předchůdkyně a společnost právnická osoba spolu uzavřely dne 23.1.2026 smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy. Žalobkyně a společnost právnická osoba spolu uzavřely dne 23.1.2026 smlouvu, jíž daná společnost postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovanou plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

19. Dne 10.2.2026 odeslala žalobkyně žalovanému v této věci oznámení o shora specifikovaném postoupení a předžalobní výzvu.

20. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

21. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

23. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

27. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

28. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

29. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

30. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

31. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

33. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

36. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

37. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

39. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdkyní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 27.3.2024 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Ověření totožnosti žalovaného v pozici dlužníka ze strany předchůdkyně před uzavřením dané smlouvy však nebylo podle soudu řádně doloženo, když žalobkyně tvrdila, že bylo vycházeno z kopií dvou dokladů a z výstupu služby Kontomatik, příp. z výpisů z bankovního účtu žalovaného, sodu však byla předložena toliko kopie OP žalovaného. Rovněž pak nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána. Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s předchůdkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdkyně za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

40. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom netvrdila ničeho co do posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy, ani soudu ničeho v této otázce nedoložila. Žalobkyně tak podle názoru soudu ani v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

41. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

42. Konečně má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou rovněž pro její nepřiměřenost, resp. rozpornost s dobrými mravy. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

43. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

44. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo 15,34 % ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle soudu se přitom jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobnému závěru by poté soud dospěl při hodnocení výše RPSN.

45. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 20 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž jí doposud vydal toliko 10 229 Kč. Soud tak žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 8 780 Kč a ve zbytku (včetně úroku z prodlení s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti) žalobu zamítl (výrok II). Lhůta k úhradě pak byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o uspořádání spravedlivé vzhledem k tomu, že se jedná o relativně nižší částku, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit již v r. 2024, resp. byl k její úhradě vyzván již v únoru r. 2026.

46. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalovaný převažující úspěch ve věci a měl by tedy právo na poměrou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, žádné mu však nevznikly (výrok III).

47. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 1 160 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 450 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.