5 C 144/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované 1): celé jméno žalované , narozená dne datum , rodné číslo bytem adresa žalované zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalované 2): celé jméno žalované , narozená dne datum , rodné číslo bytem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalované 3): celé jméno žalované , narozená dne datum , rodné číslo bytem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných ke stavbě [obec], č. e. [anonymizováno] postavené na pozemku p. č. st. [číslo] v obci a k. ú. [obec], se zrušuje.

II. Stavba [obec], č. e. [anonymizováno] postavená na pozemku p. č. st. [číslo] v obci a k. ú. [obec] se přikazuje do vlastnictví žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně].

III. Žalobce je povinen zaplatit každé ze žalovaných částku 58.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí náklady znalečného ve výši 3.629,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalované jsou povinny nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí společně a nerozdílně náklady znalečného ve výši 3.629,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví ke stavbě [obec], č. e. [anonymizováno] postavené na pozemku p. č. st. [číslo] v obci a k. ú. [obec] (dále i jen jako„ stavba“ nebo„ chata“) tak, že by stavba byla přikázána do vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 90.000 Kč. [příjmení] stavby se stal na základě příklepu soudního exekutora v dražbě, je rovněž výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] (dále i jen„ pozemek“). Žalované navrhovaly též zrušení podílového spoluvlastnictví, avšak s návrhem vypořádání nesouhlasily a žádaly přikázání do jejich vlastnictví za náhradu ve výši 60.000 Kč, následně žalovaná 2) navrhla přikázání stavby do jejího výlučného vlastnictví za 110 % ceny dle znaleckého posudku s tím, že zahradu by si žalované pronajaly. Žalované uvedly, že mají hluboký a dlouhodobý vztah k chatě. Nejedná se o stavební pozemek, cena 900.000 Kč je nereálná, žalobce je spekulant, má pouze finanční zájmy, a nemá zájem užívat nemovitost. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci byli ke dni 1. 2. 2021 podílovými spoluvlastníky stavby, žalobce v rozsahu 2/5 a žalované každá v rozsahu 1/5, nabývacím titulem pro žalované bylo usnesení soudu o schválení dědické dohody ze dne 20. 9. 2004, nabývacím titulem pro žalobce bylo usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 24. 2. 2020 a ze dne 11. 12. 2018. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni 1. 2. 2021 a ke dni 3. 2. 2021 byl výlučným vlastníkem pozemku a pozemku p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] žalobce. Z otisku nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci byli ke dni 4. 6. 2020 podílovými spoluvlastníky stavby, žalobce v rozsahu 2/5 a žalované každá v rozsahu 1/5. Z otisku nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce byl ke dni 4. 6. 2020 výlučným vlastníkem pozemku a dále pozemku p. [číslo] který obklopuje pozemek st. [parcelní číslo]. Z účastnické výpovědi žalované 2) bylo zjištěno, že po smrti otce se chata rozdělila na pět částí – 1/5 měl bratr [jméno], 1/5 bratr [jméno] a každá z žalovaných po 1/5. Chatu dále užívali a starali se i o pozemek kolem chaty. Otec tam býval od jara do podzimu a oni všichni tam docházeli. Chatu se zahradou užívají od jejích 10 nebo 11 let. Matka odkoupila od zahrádkářů pozemek, tj. zahradu, a nechala ji napsat na nejstaršího bratra [jméno], který potřeboval půjčky a chtěl, aby mu ručili podílem na baráku, který byl též společný, a který jim potom sebrali. Oběma bratrům sebral exekutor i jejich podíl na chatě. První dražby ohledně pozemku se žalovaná 2) neúčastnila, zúčastnila se druhé dražby týkající se podílu na chatě, asi v roce 2018, a když se částka vyšplhala přes 20.000 Kč, vzdala to. Od té doby s vlastníkem pozemku ani chaty nejednali. Žalobce požaduje za pozemek 900.000 Kč, z toho je zřejmé, že se nemají zájem domluvit. Chtějí jen chatu. Pozemek je jiného vlastníka a není zajištěna cesta k chatě. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 20 D 806/2004 soud zjistil, že usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 20 D 806/2004 – 21, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví tak, že žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli každý 1/5 chaty. Pozemky st. [parcelní číslo] a p. [číslo] nebyly předmětem dědictví. Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 11. 12. 2018, č. j. 174 Ex 67/14-437 soud zjistil, že dražiteli – žalobci byl udělen příklep na vydražené nemovité věci, a to spoluvlastnický podíl o velikosti 1/5 povinného [jméno] [příjmení] na stavbě a dále pozemek a pozemek p. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], za částku 120.000 Kč. Z potvrzení ze dne 6. 3. 2019 soud zjistil, že dle uvedeného usnesení bylo žalobcem zaplaceno nejvyšší podání a žalobce se stal vlastníkem vydražených nemovitých věcí. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že obvyklá cena stavby rodinné rekreace č. e. 317 byla stanovena na částku 290.000 Kč. Výzvami ze dne 7. 5. 2020 vyzval žalobce žalované k vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že odkoupí podíly žalovaných, každý za částku 30.000 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle ust. § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V řízení bylo z výpisů z katastru nemovitostí prokázáno, že podílovými spoluvlastníky stavby jsou žalobce v rozsahu 2/5 a žalované každá v rozsahu 1/5. Účastníci se o vypořádání podílového spoluvlastnictví nedohodli a nemají zájem ve spoluvlastnictví setrvat. Vzhledem k tomu, že účastníci nemají zájem ve spoluvlastnictví setrvat, a v souladu s ust. § 1140 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, přičemž ve věci nejsou dány důležité důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví, rozhodl soud o tom, že podílové spoluvlastnictví se zrušuje. Předmětem podílového spoluvlastnictví je stavba chaty, která není reálně dělitelná na díly odpovídající podílům spoluvlastníků. Žalobce i žalovaná 2) žádali přikázat chatu do jejich výlučného vlastnictví, soud se proto zabýval otázkou, zda stavbu chaty přikázat do výlučného vlastnictví žalobce či žalované 2). Je zřejmé, že žalované mají k chatě úzký vztah, když zde přebývaly a trávily volný čas s otcem, respektive manželem, jak bylo prokázáno výpovědí žalované 2). Žalobce nabyl svůj podíl na stavbě a pozemky pod stavbou a okolo stavby tím způsobem, že je vydražil v exekuci, která byla vedena na majetek bratrů žalovaných 1) a 2). V souladu s ust. § 3056 o.z. svědčilo žalovaným předkupní právo ohledně pozemku, na kterém stavba stojí, a proto v souladu s ust. § 336c o.s.ř. musely být seznámeny s tím, že se koná dražba pozemku a spoluvlastnického podílu na chatě. Žalované měly možnost nabýt spoluvlastnický podíl na stavbě, pozemek pod chatou a zahradu do svého výlučného vlastnictví, žalovaná 2) se ze svého rozhodnutí první dražby neúčastnila, při druhé neakceptovala nejvyšší dosažené podání. Nelze proto v současné době brát k tíži žalobci, že využil práva danému (téměř) komukoliv, zúčastnil se dražby a podíl na chatě a pozemky vydražil. V řízení bylo výpisy z katastru nemovitostí prokázáno, že stavba chaty není v souladu s ust. § 498 o.z. a ust. § 506 o.z. součástí pozemku, nýbrž je v souladu s ust. § 3055 o.z. samostatnou nemovitou věcí. Samostatnou nemovitou věcí je též pozemek situovaný pod stavbou chaty, jehož výlučným vlastníkem je žalobce. Tyto dvě nemovité věci jsou pak obklopeny zahradou, tedy pozemkem p. [číslo] jehož výlučným vlastníkem je žalobce. Přikázal-li by soud stavbu do vlastnictví jedné z žalovaných, nastal by stav, kdy stavba by byla ve výlučném vlastnictví žalované, pozemek pod stavbou ve výlučném vlastnictví žalobce a zahrada obklopující stavbu by byla též ve vlastnictví žalobce. Žalobce nelze nutit, aby s žalovanými uzavíral jakékoliv smlouvy o nájmu pozemku, je právem žalobce svobodně se rozhodnout s kým a jakou smlouvu uzavře. Přikázání stavby do vlastnictví žalované 2) by právní vztahy mezi účastníky nenapravilo, naopak by založilo na další pochyby ohledně spravedlivého uspořádání užívání stavby a pozemků. Na tom nic nemění ani námitka žalovaných, že žalobce s nemovitostmi spekuluje, neboť je pouze na něm, jak se získaným majetkem naloží. Jestliže mají žalované k místu tak silný vztah, měly dbát svých práv již při exekuci na majetek původních vlastníků pozemku a podílů na stavbě. Z uvedených důvodů proto soud přikázal stavbu do vlastnictví žalobce. Tím se pozemky se stavbou stanou jedním funkčním celkem ve vlastnictví jediného vlastníka a také se naplní stav předvídaný ust. § 3058 odst. 1 o.z. a stavba se stane součástí pozemku. V souladu s ust. § 1147 o.z. bylo žalobci uloženo zaplatit žalovaným přiměřenou náhradu za to, že stavba byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Výše této náhrady byla určena v souladu se znaleckým posudkem částkou 58.000 Kč za podíl o velikosti 1/5 pro každou z žalovaných. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v souladu s ustálenou judikaturou je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn.

I. ÚS 262/20 či nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn.

I. ÚS 3202/20). O povinnosti účastníků nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení rozhodl soud dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni nahradit státu náklady řízení spočívající v zaplaceném znalečném, v řízení byly obě strany (tj. strana žalující i strana žalovaná) poměrně stejně úspěšné, proto jsou povinny nahradit náklady státu rovným dílem. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou žalované tzv. nerozlučnými společníky v souladu s ust. § 91 odst. 2 o.s.ř., a proto jim bylo v souladu s ust. § 140 odst. 1 o.s.ř. (který se přiměřeně použije i na otázku hrazení nákladů řízení) uloženo nahradit státu náklady řízení společně a nerozdílně. V části, ve které žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem složil zálohu, se jedná o náklady řízení žalobce, kterému však jejich náhrada v souladu s odůvodněním shora nepřísluší, a proto tato částka při rozhodování o hrazení nákladů státu nebyla nijak zohledněna.