5 C 163/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Kotáskovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce Jméno žalobce, narozeného dne Datum narození žalobce, vůči žalované Jméno žalované, narozené dne Datum narození žalované, se ke dni 27.5.2026 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se ke dni 27.5.2026 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči své dceři, žalované s tím, že je již ukončila studium a je výdělečně činná. Žalovaná se k věci po celou dobu řízení nevyjádřila, k jednání se nedostavila, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování soud zjistil následující: Podle výpisů z ISZR je žalovaný od r. 1996 rozvedený a má v této evidenci evidovány dvě děti, žalovanou a jméno FO, roč. Anonymizováno. Žalovaná je svobodná. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27.9.2005, č.j. spisová značka, byla schválena dohoda rodičů žalované, na základě které byla žalovaná svěřena do péče matky a žalobce se zavázal přispívat na její výživu částkou 1 200 Kč měsíčně. Dle zpráv ÚP ani jeden z účastníků nepobírá sociální dávky a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. OSSZ soudu sdělila, že byla žalovaná od 5.1.2026 do 24.4.2026 zaměstnána u společnosti právnická osoba., od 20.5.2026 je pak zaměstnána u právnická osoba., od 20.1.2026 do 26.1.2026 byla v dočasné pracovní neschopnosti a není evidována jako OSVČ ani jako zaměstnavatelka či příjemce dávek nemocenského a důchodového pojištění. Žalobce je od 2.1.2009 veden jako zaměstnanec právnická osoba, není evidován jako OSVČ ani jako zaměstnavatel či příjemce dávek nemocenského a důchodového pojištění. Podle sdělení společnosti právnická osoba. byl průměrný čistý měsíční příjem žalované u této společnosti 20 535,75 Kč. Ze sdělení společnosti právnická osoba. soud zjistil že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 13 937 Kč. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že je žalobce otcem žalované, přičemž mu byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 1 200 Kč měsíčně. Žalovaná je však od 5.1.2026 u OSSSZ vedena jako zaměstnanec, a to od 5.1.2026 do 24.4.2026 u společnosti právnická osoba., kde pobírala mzdu v průměrné výši 20 535,75 Kč měsíčně, a od 20.5.2026 u společnosti právnická osoba., kde má příjem v průměrné výši 13 937 Kč měsíčně. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. Dle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911). Podle § 913 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Z § 915 o.z. vyplývá, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti trvá do doby, než je schopno se samo živit. Toto kritérium přitom záleží na schopnosti dítěte uspokojovat všechny své potřeby (prací, z vlastního majetku nebo z dávek pojistných či nepojistných systémů). Z provedeného dokazování v tomto případě vyplynulo, že je žalovaná od 5.1.2026 již řádně zaměstnána, je tedy schopna se živit sama, když je sto obstarat si obživu prací. V průběhu řízení pak nebylo žalovanou nikterak tvrzeno ani prokázáno, že by dále studovala či že by její odůvodněné potřeby přesahovaly její příjmy. Vyživovací povinnost jejích rodičů vůči ní tak již k okamžiku, kdy byla žalovaná schopna se živit sama, zanikla. Soud tudíž ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když má za to, že ke dni 27.5.2026 již tato vyživovací povinnost netrvala, přičemž je soud návrh žalovaného co do určení data, od kterého má dojít ke zrušení vyživovací povinnosti, vázán. Rozhodnutí o náhradě nákladech řízení soud učinil dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř., kdy dospěl k závěru, že je namístě, aby si s ohledem na předmět řízení náklady řízení nesl každý účastník sám. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích.