5 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 72 654,93 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení 20 286,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 786,16 Kč od 17.1.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 500 Kč od 17.1.2025 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 475 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 36 893,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 54 868,77 Kč od 17.1.2025 do 10.7.2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 368,77 Kč od 11.7.2025 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném nejprve domáhala zaplacení 72 654,93 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že dne 16.4.2024 spolu žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále předchůdce), uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdce žalovanému poskytl 60 000 Kč a žalovaný se mu zavázal tuto částku vrátit zpět spolu s úrokem ve výši 12 654,93 Kč do 16.1.2025. Smlouva přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické podobě, kdy žalovaný na internetových stránkách www.zaplo.cz vyplnil registrační údaje (včetně zadání čísla OP) a odeslal předchůdci verifikační platbu ve výši min. 0,01 Kč k ověření své identity, přičemž bylo mezi stranami dohodnuto, že veškeré platby pro vzájemnou identifikaci budou označeny VS shodujícím se s číslem smlouvy. Před uzavřením dané smlouvy předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když předchůdce provedl lustraci z dlužnických registrů (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI) a vycházel z úvěrové historie žalovaného. Žalovaný však předchůdci ničeho neuhradil. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak po žalovaném domáhala zaplacení jistiny 60 000 Kč, úroku 12 654,93 Kč a příslušného úroku z prodlení. Následně vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 17 786,16 Kč včetně úroku z prodlení od 17.1.2025 v zákonné výši s tím, že žalovaný na daný úvěr uhradil před podáním žaloby celkem 42 025 Kč (částku 8 405 Kč dne 13.5.2024, 16.6.2024, 17.7.2024, 6.8.2024 a 11.11.2024), a dále co do částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení od 17.1.2025 do zaplacení v zákonné výši, která byla ze strany žalovaného uhrazena po podání žaloby dne 10.7.2025. Celkem tak bylo ze strany žalovaného na daný dluh uhrazeno 44 525 Kč, přičemž se v konečném důsledku žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 52 368,77 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Dle výpisu z účtu z čl. 19 byla dne 14.4.2024 na bankovní účet předchůdce připsána platba ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, s názvem , jméno FO, pod VS , var. symbol, s popisem , právnická osoba6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 16.4.2024 sestavil předchůdce smlouvu, v níž označil žalovaného za klienta a sebe za věřitele, nad místem pro podpisy je přitom uvedeno, že 14.4.2024 v 17:15:15 byl klientovi odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo , tel. číslo, a emailovou adresu , e-mail, s tím, že dne 14.1.2024 v 17:15:27 došlo k potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu. Dále je zde uvedeno, že se touto smlouvou předchůdce zavazuje žalovanému poskytnout bezhotovostně na bankovní účet č. 43851347063/0800 úvěr 60 000 Kč při úrokové sazbě 108,72 % a RPSN 183,10 % se splatností do 12 měsíců od poskytnutí financí formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 8 404,38 Kč. Pro identifikaci plateb poté byl zvolen VS shodující se s číslem smlouvy. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Obchodní podmínky.

7. Z obchodních podmínek plyne, že byl žalovaný povinen pro kontrolu své identity odeslat předchůdci verifikační platbu ve výši 0,01 Kč pod VS uvedeným ve smlouvě.

8. Podle výpisu z ARAD dosahovalo průměrná RPSN v ČR v dubnu r. 2024 výše 9,14 %, průměrná úroková sazba pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR při fixaci do 1 roku pak 7,15 % ročně.

9. Dle výpisu z účtu z čl. 19 p.v. předchůdce dne 16.4.2024 odeslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 60 000 Kč.10. , právnická osoba, soudu sdělila, že je bankovní účet č. , č. účtu, veden ve prospěch žalovaného, přičemž na něj dne 16.4.2024 přišla pod VS , var. symbol, částka 60 000 Kč.

11. Z předžalobní výzvy z čl. 22 plyne, že dne 16.1.2025 předchůdce sestavil na jméno žalovaného výzvu k úhradě zesplatněného úvěru poskytnutého na základě smlouvy shora, kdy dosahuje k danému dni celkové výše 56 111,04 Kč, a to dlužná jistina 42 213,84 Kč, dlužný smluvní úrok 12 654,93 Kč, smluvní pokuta 109,27 Kč a poplatky na upomínání 150 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z čl. 23 a přílohy čl. 1 k této smlouvě plyne, že dne 12.12.2024 uzavřel předchůdce se žalobkyní smlouvu, na základě které došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

13. Dle oznámení o postoupení, výzvy k úhradě z čl. 26 a příslušného poštovního podacího archu žalobkyně odeslala žalovanému dne 15.2.2025 oznámení o shora specifikovaném postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy na žalobkyni a výzvu k jeho úhradě s tím, že se jedná k danému dni o částku v celkové výši 56 955,24 Kč.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

15. Dne 14.4.2024 byla na bankovní účet předchůdce připsána platba ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu žalovaného pod VS , var. symbol, s popisem , právnická osoba16. Dne 16.4.2024 sestavil předchůdce smlouvu č. , hodnota, , v níž označil žalovaného za klienta a sebe za věřitele, nad místem pro podpisy je přitom uvedeno, že 14.4.2024 v 17:15:15 byl klientovi odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo , tel. číslo, a emailovou adresu , e-mail, s tím, že dne 14.1.2024 v 17:15:27 došlo k potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu. Dále je zde uvedeno, že se touto smlouvou předchůdce zavazuje žalovanému poskytnout bezhotovostně na bankovní účet č. , Anonymizováno, úvěr 60 000 Kč při úrokové sazbě 108,72 % a RPSN 183,10 % se splatností do 12 měsíců od poskytnutí financí formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 8 404,38 Kč. Žalovaný přitom byl povinen pro kontrolu své identity odeslat předchůdci verifikační platbu ve výši 0,01 Kč pod VS shodujícím se s číslem této smlouvy.

17. V dubnu r. 2024 dosahovala průměrná RPSN v ČR 9,14 %, průměrná úroková sazba pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR při fixaci do 1 roku pak 7,15 % ročně.

18. Dne 16.4.2024 předchůdce odeslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného pod VS , var. symbol, částku 60 000 Kč.

19. Dne 16.1.2025 předchůdce sestavil na jméno žalovaného výzvu k úhradě zesplatněného úvěru poskytnutého na základě smlouvy shora, kdy dosahuje k danému dni celkové výše 56 111,04 Kč, a to dlužná jistina 42 213,84 Kč, dlužný smluvní úrok 12 654,93 Kč, smluvní pokuta 109,27 Kč a poplatky na upomínání 150 Kč.

20. Dne 12.12.2024 uzavřel předchůdce se žalobkyní smlouvu, na základě které došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

21. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 15.2.2025 oznámení o shora specifikovaném postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy na žalobkyni a výzvu k jeho úhradě s tím, že se jedná k danému dni o částku v celkové výši 56 955,24 Kč.

22. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

26. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

27. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

28. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

29. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

30. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

32. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

36. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Ust. § 1970 o.z. uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Řízení se dle § 79 odst. 1 o.s.ř. zahajuje na návrh. Ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. uvádí, že žalce může vzít tento návrh za řízení zcela nebo zčásti zpět. Soud v takovém případě v daném rozsahu řízení zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud tedy řízení na základě zpětvzetí návrhu v rozsahu specifikovaném žalobkyní zastavil (výrok I.).

39. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

40. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 16.4.2024 prostředky komunikace na dálku, na předchůdcových webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka přitom nebyla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena, když žalobkyně tvrdila toliko, že bylo vycházeno z uvedení iniciál žalovaného a uvádění VS v rámci plateb shodujícího se s číslem smlouvy, přičemž soudu předložila výpis ze svého bankovního účtu, na který byla dne 14.4.2024 připsána platba z bankovního účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč, ovšem VS uvedený u této platby se s číslem smlouvy neshoduje, není tedy možné uzavřít, že se jedná o verifikační platbu učiněnou právě v souvislosti s danou smlouvou. Nadto pak podle názoru soudu nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána verifikačním kódem, když tento kód nebyl ani tvrzen ani nikde uveden, přičemž nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalovanému za účelem podepsání dané smlouvy, že byl tento kód žalovanému zaslán a že jej žalovaný užil pro podpis dané smlouvy. Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s předchůdcem tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdce za žalovaným z titulu předmětné smlouvy řádně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

41. I kdyby pak byla daná smlouva prostředky komunikace na dálku mezi stranami řádně uzavřena, jednalo by se dle názoru soudu o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce před jejím uzavřením a pro její rozpor s dobrými mravy, resp. nepřiměřenost plnění.

42. Vzhledem k tomu, že předchůdce poskytoval žalovanému danou částku v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně přitom netvrdila ani nedoložila ničeho ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

43. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

44. Konečně má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou rovněž pro její nepřiměřenost, resp. rozpornost s dobrými mravy. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

45. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

46. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu s úrokem ve výši 108,72 % ročně, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo 7,15 % ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle soudu se přitom jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobnému závěru by poté soud dospěl při hodnocení výše RPSN.

47. V řízení tak podle soudu bylo prokázáno pouze to, že předchůdce na účet žalovaného zaslal dne 16.4.2024 částku 60 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor předchůdce bezdůvodně obohatil, jelikož mu byla tato částka poskytnuta bez právního důvodu, a vznikla mu povinnost tuto částku předchůdci vrátit, vrátil však toliko 44 525 Kč, k vydání tedy zbývá 15 475 Kč. Žalovaný má tedy povinnost danou částku žalobkyni, na níž byla tato pohledávka řádně postoupena, jak je uvedeno výše, zaplatit. Soud proto žalobě v daném rozsahu vyhověl (výrok II) a ve zbytku (včetně příslušenství s ohledem na shora specifikovanou absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného) ji zamítl (výrok III). Lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě, když má soud za to, že se jedná o uspořádání spravedlivé vzhledem k výši dané částky a době, po kterou měl žalovaný danou částku k dispozici.

48. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný převažující úspěch ve věci, žádné náklady mu však nevznikly (výrok IV).