5 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 202,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 11 402,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 520,22 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 767,63 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 384,54 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 19 202,21 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalované, z dokladů od žalované včetně dokladu o pobírání rodičovského příspěvku a výpisu z jejího bankovního účtu, a z náhledů do NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR), uzavřeli dne 20.1.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl v hotovosti 9 000 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit do 20.3.2025 formou 14 měsíčních splátek po 1 195 Kč spolu s úrokem 456 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 410 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 244 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 620 Kč. Žalovaná však předchůdci uhradila toliko 1 200 Kč dne 21.1.2024. Ke dni 25.3.2025 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která tak po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny 8 384,54 Kč, úroku 383,09 Kč, poplatku za poskytnutí věru 4 090 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 540,70 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 272,86 Kč smluvní pokuty 3 917,02 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 384,54 Kč od 21.3.2025 do zaplacení a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila. K jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Dle žádosti o úvěr a čestného prohlášení žalovaná požádala dne 20.1.2024 předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, je na mateřské dovolené, žije u partnera, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání s maturitou a její příjem činí 12 000 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 10 547 Kč na bydlení, výživné/srážky ze mzdy, dopravu, jídlo a osobní náklady. Dále uvedla, že má exekuci na 24 000 Kč, kterou řádně splácí. Daná listina má přitom formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí kolonky ověření řádného hrazení exekucí bankovními příkazy a doložení příjmu jiným dokladem od Ministerstva práce a sociálních věcí.

5. Podle výpisu rodičovského příspěvku byl žalované v dané době vyplácen rodičovský příspěvek 12 000 Kč měsíčně.

6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru a předpisu splátek má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaná dne 20.1.2024 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 195 Kč spolu s úrokem 456 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 410 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 244 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 620 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána na 8 % ročně a RPSN na 272,44 %. Listina je přitom opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

7. Z přehledu výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu ČR dosahovala průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu v lednu 2024 výše 9,68 %.

8. Dle tabulky umoření uhradila žalovaná předchůdci dne 21.1.2024 na daný úvěr 1 200 Kč.

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 a potvrzení o zaplacení má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 12.3.2025 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Dne 2.4.2025 pak předchůdce na jméno žalované sestavil oznámení o daném postoupení (oznámení).

10. Podle výzvy ze dne 17.7.2025 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobkyní zaslána daného dne v této věci předžalobní upomínka.

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne 20.1.2024 žalovaná předchůdce požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, je na mateřské dovolené, žije u partnera, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání s maturitou a její příjem činí 12 000 Kč, z čehož měsíčně vynaloží 10 547 Kč na bydlení, výživné/srážky ze mzdy, dopravu, jídlo a osobní náklady. Konečně uvedla, že má exekuce na 24 000 Kč, které řádně splácí. Daná listina má přitom formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do něj vepsány rukou, včetně zaškrtnutí kolonky ověření řádného hrazení exekucí bankovními příkazy, a doložení příjmu jiným dokladem od Ministerstva práce a sociálních věcí. V této době žalovaná pobírala rodičovský příspěvek 12 000 Kč měsíčně.

13. Dne 20.1.2024 spolu předchůdce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 195 Kč spolu s úrokem 456 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 410 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 244 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 620 Kč. pro případ prodlení žalované s úhradou si přitom strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána na 8 % ročně a RPSN na 272,44 %. Listina je přitom opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. V této době dosahovala průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu v lednu 2024 výše 9,68 %. Žalovaná na tento dluh uhradila dne 21.1.2024 1 200 Kč.

14. Dne 12.3.2025 spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit na žalobkyni své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Dne 2.4.2025 pak předchůdce na jméno žalované sestavil oznámení o daném postoupení.

15. Dne 17.7.2025 byla žalované žalobkyní v této věci zaslána předžalobní upomínka.

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. ve znění do 30.6.2021 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30.9.2021 (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

17. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

22. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

23. Ust. § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ a b/ ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru a dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

32. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalované z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi předchůdcem a žalovanou uzavřena dne 20.1.2024, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla tato pohledávka předchůdce za žalovanou platně a účinně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalované v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalované tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (rozsudek NSS ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39) a prověřením jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků jakými jsou evidence dlužníků (rozhodnutí NS ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či IR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI (rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). Z uvedeného tedy plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při tomto posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit, a teprve na základě takového náležitého prověření učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná, či nikoli.

33. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce vycházel z informací získaných od žalované, z žalovanou předložených dokladů (výpis z bankovního účtu, a doklad o pobírání rodičovského příspěvku) a z náhledů do NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR, zcela však absentuje tvrzení, kdy, jak a s jakým výsledkem byly ony náhledy provedeny a jaká zjištění byla ze všeho výše uvedeného učiněna, resp. jak byla ona tvrzení žalované co do jejích celkových poměrů ověřena a jaký závěr v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byl na základě uvedeného ze strany předchůdce přijat. K doložení posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce pak žalobkyně soudu předložila toliko žádost o úvěr, v této listině jsou však zaznamenány toliko informace poskytnuté ze strany žalované, není zde však žádný záznam o jejich ověření doklady co do jejích výdajů (není zde uvedeno ani jaké doklady žalovaná předchůdci poskytla k ověření výdajů, vyjma bankovního příkazu na ověření hrazení exekuce, ani jaká zjištění z nich byla učiněna co do osobních, a majetkových poměrů žalované, včetně výdajů žalované), dále čestné prohlášení, který fakticky toliko parafrázuje tvrzení žalované učiněná v žádosti a potvrzení o pobírání rodičovského příspěvku, z tohoto dokladu je však možné učinit toliko závěr o příjmech žalované, nikoli o jejích výdajích. Nadto pak žalobkyně tvrdila, že předchůdce vycházel co do ověření výdajů žalované z jejího bankovního výpisu, uvedené však nebylo tvrzeno řádně, když nebylo tvrzeno, o jaký přesný výpis a za jaké období se jedná a jaká zjištění z něj byla učiněna, dále pak nebyl tento výpis uveden v žádosti a v neposlední řadě nebyl tento výpis soudu ani předložen, ačkoli má předchůdce, resp. t.č. žalobkyně povinnost dle § 78 ZSÚ dané doklady potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalované uschovat. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, když ani po poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedená tvrzení a důkazní návrhy nedoplnila. Nadto pak soud uvádí, že i kdyby bylo možné vycházet toliko z předloženého prohlášení žalované v rámci žádosti o úvěr, má soud za to, že by úvěruschopnost žalované nebyla ze strany předchůdce posouzena řádně, když byla žalovaná odkázána na příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně, na základní výdaje však měsíčně vynakládala 10 574 Kč, při splátce ve výši 1 195 Kč, by jí tak zbývalo toliko 231 Kč měsíčně, a to za situace, kdy má 1 vyživovací povinnost, žalovaná tak nebyla dle názoru soudu sto hradit daný úvěr. Uvedené je pak o to markantnější, když žalovaná požádala o úvěr ve výši 30 000 Kč, předchůdce jí však schválil úvěr toliko co do 9 000 Kč.

34. Soud tak nemá za to, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že žalovaná na základě předmětné smlouvy plnila, když se jednak jednalo toliko o jedinou a navíc první splátku ihned po uzavření smlouvy a jednak je smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet), kdy je primárním chráněným zájmem ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tedy představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod.

35. Následkem absence tohoto posouzení je pak neplatnost dané smlouvy o ze dne 20.1.2024, a to neplatnost absolutní, protože porušení této povinnosti odporuje zákonu (ZSÚ) a zároveň tím narušuje i veřejný pořádek, když by v opačném případě docházelo ke shora popsaným negativním důsledkům ve společnosti (rozsudek NS ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Uvedený závěr přitom podporuje rovněž rozhodnutí ÚS ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde je uvedeno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň k tomu soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 - OPR-FINANCE S.R.O. V. GK. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že je daná smlouva absolutně neplatná, strany, resp. žalobkyně a žalovaná s ohledem na předmětné postoupení pohledávky, tedy nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit.

36. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalované plnění ve výši 9 000 Kč, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byla tak povinna toto obohacení předchůdci vydat, doposud však vydala toliko 1 200 Kč, zbývá tedy zaplatit 7 800 Kč. S ohledem na uvedené tedy soud žalované uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni danou částku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

37. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalované a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měla žalovaná danou částku v rámci předmětné neplatné smlouvy předchůdci, resp. žalobkyni uhradit již do března r. 2025, resp. byla k její úhradě vyzvána již v červenci r. 2025, do dnešního dne však žalobkyni ničeho neuhradila.

38. Pro úplnost soud uvádí, že má rovněž za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že si strany v rámci dané smlouvy sjednaly RPSN 272,44 %, tedy RPSN, které více jak 28x přesahuje průměrnou výši RPSN v době uzavření dané smlouvy (9,68% ročně) - takové ujednání se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům. Soud si je přitom vědom, že předchůdce je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby, resp. RPSN vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje nejvyšší sazby u bankovních úvěrů podstatně (jak je uvedeno výše více než 28x), za přiměřené lze přitom považovat překročení cca 4x (srovnej: rozhodnutí NS 33 Icm 91/2010). S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši RPSN považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o RPSN jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou jako celek, jak je uvedeno výše.

39. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 800 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 000 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.