5 C 203/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený/zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 27.804,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20.093 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19.300 Kč od 1.2.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1282,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.7.2020 domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27.804,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.153,53 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 19.300 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok ve výši 2.416,79 Kč a úrok ve výši 28 % ročně z částky 19.300 Kč od 15.6.2018 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 11.11.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18.776 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.793 Kč (úroková sazba 28 % ročně), dále odměny za zpracování a doručení ve výši 2.150 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 12.833 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 680 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 5.1.2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 24.1.2017 a v době do postoupení pohledávky uhradil celkem částku ve výši 5.700 Kč a od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14.6.2018. Žalobce nyní požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19.300 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.504,62 Kč, dále kapitalizovaných úroků a úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 15.6.2018 do zaplacení a dále zákonné úroky z prodlení, a to od 1.2.2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení pohledávky a následně do zaplacení.

2. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne 11.11.2016 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3.793 Kč částkou za zpracování a doručení ve výši 2.150 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12.833 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 680 Kč (v 60 týdenních splátkách). Ze znění smlouvy vyplývá, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že byla u týdenního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, tak jako v tomto případě, činí výše výpůjční úrokové sazby 28 %. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 5.700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem datovaným dnem 12.3.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky k tomuto dni ve výši 44.686,11 Kč do 19.3.2020 s tím, že byl vyrozuměn také o tom, že pohledávka vyplývající ze smlouvy byla postoupena ze strany právního předchůdce žalobce na žalobce.

4. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za zpracování a doručení částky za komfortní a flexibilní splácení. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. I podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že žalobce jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné rovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele své silnější postavení, když v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 22.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 18.776 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 14.983 Kč - to vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat např. i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 85 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila téměř 70 % jistiny, když se tak jedná o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu a je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli a pro absolutní neplatnost ujednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru (částky za zpracování a doručení a částky za komfortní a flexibilní splácení) zcela zamítnout.

6. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 28 % ročně z částky 19.300 Kč, a to od 5.1.2018 do zaplacení. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Nelze tedy důvodně požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného tak, jak byl vyčíslen ve smlouvě ve výši 3.793 Kč. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané kapitalizované dobou trvání smlouvy zamítl.

7. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3.793 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 5.700 Kč. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 20.093 Kč (22.000 Kč + 3.793 Kč - 5.700 Kč) a vzhledem k tomu, že je žalovaný s úhradou této částky v prodlení, bylo mu uloženo zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení § 1970 občanského zákoníku (jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 72 %, neúspěšný v rozsahu 28 %. Soud mu proto přiznal právo na náhradu poloviny nákladů právního zastoupení sestávajícího ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.113 Kč a dále nákladech právního zastoupení podle § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč a třech paušálních náhradách po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky spolu s 21% DPH, když celkové náklady představují celkem částku 2.565 Kč. Jedna polovina z toho tedy představuje částku 1.282,50 Kč. Tuto náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce podle ustanovení § 149 o.s.ř., a to ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.