5 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 30.1.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky 265 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 674,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 25 000 Kč od 9.1.2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 30.1.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3292 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném zpočátku domáhala zaplacení 29 075 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 24.6.2023 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále předchůdce) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaný projevil svou vůli danou smlouvu uzavřít provedením verifikační platby ze svého bankovního účtu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla 25 000 Kč a žalovaný se jí za to zavázal vrátit do 24.7.2023 částku 31 507 Kč. Žalovaný však předchůdci ničeho neuhradil, předchůdci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrady výdajů spojených s upomínáním. Dne 5.1.2024 pak předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení jistiny 25 000 Kč, úroku 6 507 Kč, smluvní pokuty 4 075 Kč, náhrady nákladů na upomínání 100 Kč za zaslání dvou písemných upomínek, kapitalizovaného úroku z prodlení, úroku z prodlení a náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání 265 Kč (48 Kč za odchozí dopis a 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného). Následně však vzala žalobkyně žalobu co do kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty zpět s tím, že v tuto chvíli nedisponuje doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22.4.2025, č.j. 5 C 219/2024-59, tak bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Podle výpisu z bankovního účtu předchůdce z čl. 33 byla na tento účet dne 19.3.2023 připsána platba ve výši 0,01 Kč pod VS , var. symbol, z bankovního účtu č. , č. účtu, .

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z obchodních podmínek soud zjistil, že dne 24.6.2023 předchůdce sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdce zavazuje poskytnout žalovanému na dobu neurčitou spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný bezhotovostní úvěr 1 000 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit do 24.7.2023 spolu s úrokem 261 Kč při sazba 317,55 % ročně a RPSN 1580,20 %. Bylo zde přitom ujednání o možnosti odkladu splatnosti až o 11 měsíců za podmínky, že ze strany žalovaného dojde k úhradě poplatku 290 kč. pod VS , var. symbol, . Pro případ prodlení zde pak bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení a poplatek 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. V závěru dané listiny je poté uvedeno, že dne 24.6.2023 došlo k odeslání potvrzujícího kódu žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě, přičemž k potvrzení smlouvy z jeho strany daným kódem došlo téhož dne. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny obchodní podmínky.

7. Z výpisu ARAD má soud za prokázané, že v červnu r. 2023 dosahovala průměrná úroková sazba u úvěrů splatných do 1 roku 9,06 % ročně.

8. Dle výpisu z běžného účtu předchůdce z čl. 36 byla ze strany předchůdce dne 24.6.2023 odeslána na bankovní účet č. , č. účtu, částka 1 000 Kč.

9. Z dodatku č. 17 ke smlouvě o úvěru č. 503598005 soud zjistil, že dne 29.6.2023 předchůdce sestavil dodatek č. 17 ke shora specifikované smlouvě s tím, že celková výše jistiny úvěru činí 25 000 Kč, přičemž má být vrácena s úrokem 6 507 Kč při sazbě 316,67% ročně a RPSN 1 735,70 %. V závěru dané listiny je poté uvedeno, že dne 29.6.2023 došlo k odeslání potvrzujícího kódu žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě, přičemž k potvrzení smlouvy z jeho strany daným kódem došlo téhož dne.

10. Moneta Money bank soud sdělila, že byl bankovní účet č. , č. účtu, veden ve prospěch žalovaného, přičemž na něj bylo z bankovního účtu předchůdce za dobu do 24.6.2023 do 29.6.2023 připsáno celkem 25 000 Kč v rámci 18 plateb.

11. Dle smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení a potvrzení o provedení transakce spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 5.1.2024 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

12. Podle oznámení o postoupení a příslušného poštovního podacího archu žalobkyně dne 15.1.2024 žalovanému odeslala oznámení o shora specifikovaném postoupení dané pohledávky s tím, nechť příslušnou částku ve výši 35 758,23 Kč žalobkyni uhradí do 29.1.2024, přičemž jej zároveň informovala, že je zde dána možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 48 Kč za odchozí dopis a 217 Kč za osobní návštěvu.

13. Z přípisu z čl. 46 plyne, že dne 15.2.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dané částky.

14. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku vyplývá, že žalobkyně zaslala dne 30.4.2024 v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

15. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně u žalovaného ve své interní evidenci eviduje odeslání obyčejného dopisu ze dne 15.2.2024 a cestu pověřeného pracovníka ze dne 6.5.202416. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Dne 19.3.2023 byla na bankovní účet předchůdce připsána platba ve výši 0,01 Kč pod VS , var. symbol, z bankovního účtu žalovaného.

18. Dne 24.6.2023 předchůdce sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdce zavazuje poskytnout žalovanému na dobu neurčitou spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný bezhotovostní úvěr 1 000 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit do 24.7.2023 spolu s úrokem 261 Kč při sazba 317,55 % ročně a RPSN 1580,20 %. Bylo zde přitom ujednání o možnosti odkladu splatnosti až o 11 měsíců za podmínky, že ze strany žalovaného dojde k úhradě poplatku 290 kč. pod VS , var. symbol, . Pro případ prodlení zde pak bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení a poplatek 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. V závěru dané listiny je poté uvedeno, že dne 24.6.2023 došlo k odeslání potvrzujícího kódu žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě, přičemž k potvrzení smlouvy z jeho strany daným kódem došlo téhož dne. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny obchodní podmínky. V této době dosahovala průměrná úroková sazba u úvěrů splatných do 1 roku 9,06 % ročně.

19. Dne 29.6.2023 sestavil předchůdce dodatek č. 17 ke shora specifikované smlouvě s tím, že celková výše jistiny úvěru činí 25 000 Kč, přičemž má být vrácena s úrokem 6 507 Kč při sazbě 316,67% ročně a RPSN 1 735,70 %. V závěru dané listiny je poté uvedeno, že dne 29.6.2023 došlo k odeslání potvrzujícího kódu žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě, přičemž k potvrzení smlouvy z jeho strany daným kódem došlo téhož dne.

20. Za dobu do 24.6.2023 do 29.6.2023 bylo z bankovního účtu předchůdce na bankovní účet žalovaného připsáno celkem 25 000 Kč v rámci 18 plateb.

21. Ke dni 5.1.2024 došlo k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným ze shora specifikovaného jednání na žalobkyni, která žalovanému dne 15.1.2024 odeslala oznámení o tomto postoupení dané s tím, nechť příslušnou částku ve výši 35 758,23 Kč žalobkyni uhradí do 29.1.2024, přičemž jej zároveň informovala, že je zde dána možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 48 Kč za odchozí dopis a 217 Kč za osobní návštěvu.

22. Dne 15.2.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dané částky a dne 30.4.2024 mu v této věci zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně přitom u žalovaného ve své interní evidenci eviduje odeslání obyčejného dopisu ze dne 15.2.2024 a cestu pověřeného pracovníka ze dne 6.5.202423. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

24. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

25. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

26. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

28. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

29. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

30. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

33. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

34. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

35. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

36. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

37. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

38. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

39. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

40. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

43. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

44. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

45. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

47. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 24.6.2023 prostředky komunikace na dálku. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Dle názoru soudu přitom žalobkyně v tomto řízení řádně neprokázala odpovídající ověření totožnosti žalovaného jako jednající osoby před uzavřením dané smlouvy, resp. jeho vůli tuto smlouvu s předchůdcem v dané podobě uzavřít, když toliko tvrdila, že byla tato vůle projevena úhradou verifikační platby ve výši 0,01% z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet předchůdce, což doložila výpisem z bankovního účtu předchůdce, zde evidovaná platba ve výši 0,01 kč však byla učiněna již dne 19.3.2023, tedy o více než 3 měsíce než mělo dojít k uzavření dané smlouvy o úvěru. Dle názoru soudu tak žalobkyně v řízení řádně neprokázala, že došlo k řádnému a platnému uzavření dané smlouvy, když nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s žalobkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka ze strany předchůdce platně postoupena a je tedy v této věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

48. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom uvedené nikterak netvrdila, ani nedoložila. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

49. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

50. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 25 000 Kč, čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

51. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud přitom vycházel z toho, že první řádnou doloženou výzvou k vydání předmětného bezdůvodného obohacení je výzva žalobkyně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, u níž bylo řádně tvrzeno i doloženo, že byla žalovanému odeslána 15.1.2024, má se tedy za to, že mu byla doručena dne 18.1.2024, přičemž zde byla stanovena splatnost na 29.1.2024. Následujícího dne 30.1.2024 se tak žalovaný dostal s plněním do prodlení a žalobkyně má od daného dne právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

52. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s úrokem z prodlení v ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

53. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 77,70 % úspěch a žalovaný přibližně 22,30 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 55,40 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 163 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znějí do 31.12.2024 co do úkonů učiněných do tohoto data, resp. ve znění od 1.1.2025 co do úkonů učiněných od tohoto data. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.ve znění do 31.12.2024) a dále ve výši 2300 Kč za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí) dle §6, 7 odst. bod 5 a 11 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025 a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 1 úkon ve výši 450 Kč (§13 vyhl. č. 177/1996 Sb.ve znění od 1.1.2025). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 829,50 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 5 942,50 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 3292 Kč (55,40 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

54. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů.