5 C 274/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení výživného, stanoveného ve prospěch žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19.5.2016 č.j. 13 P 148/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14.11.2016 č.j. 27 Co 281/2016-372 ve výši 2.500 Kč měsíčně, na částku 1.000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal snížení výživného na částku 1.000 Kč měsíčně. Uvedl, že má celkem pět vyživovacích povinností ke čtyřem dětem a manželce, jeho čistý měsíční příjem činí průměrně 18.700 Kč, manželka je na rodičovské dovolené s příjmem 9.500 Kč měsíčně, splácí hypoteční úvěr ve výši 8.179 Kč, pojištění úvěru 622 Kč, úvěr na bydlení 6.339 Kč a pojištění úvěru 200 Kč. Měsíční náklady činí 4.000 Kč na plyn, 1.000 Kč na elektřinu, 500 Kč na vodu, další náklady jsou na daň 1.000 Kč ročně a pojištění nemovitosti 4.800 Kč ročně.

2. Žalovaný nesouhlasil se snížením výživného a uvedl, že žalobce přestal zasílat výživné od doby plnoletosti žalovaného, přestože věděl, že žalovaný pokračuje ve studiu, nad rámec výživného žalobce ničím nepřispíval. Žalovaný žije ve společné domácnosti s matkou, jejím manželem a bratrem.

3. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že [jméno] [příjmení] adoptoval souhlasným prohlášením, protože neměla otce v rodném listě, manželka je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9.500 Kč i přídavky na děti. Pracuje jako řidič, nemá jiné příjmy. Mimo v žalobě uvedených výdajů platí spotřebitelský úvěr ve výši 4.655 Kč měsíčně. Výživné žalovanému platil do června 2021, ví, že žalovaný přes léto pracoval. Výživné platit nezačal, byť mu syn sdělil, že pokračuje ve studiu. Před manželstvím s [jméno] [příjmení] žil v manželství s [jméno] [příjmení], ze kterého nejsou děti.

4. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že začátkem září začal studovat studium navazující na předchozí, které bylo ukončeno vyučením, nyní si udělá maturitu. V létě chodil na brigádu a vydělal si každý měsíc asi 10.000 Kč, během školního roku na brigády nechodí. Žije v domácnosti s matkou, která vydělává asi 18.000 Kč, bratrem a nevlastním otcem, který vydělává asi 22.000 Kč. Bydlí v rodinném domě ve vlastnictví rodičů. Náklady v souvislosti se studiem činí asi 13.000 Kč na autoškolu, 700 Kč na obědy, 300 Kč fond do školy, 20 Kč denně na dopravě. Hrazené praxe ani stáže nemá.

5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 13 P 148/2005, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 11. 2016, č. j. 27 Co 281/2016 – 372, soud zjistil, že žalobci bylo uloženo přispívat na výživu žalovaného částkou 2.500 Kč měsíčně, při rozhodování soud vycházel z toho, že žalobce žije ve společné domácnosti s manželkou a její dcerou a má vyživovací povinnost k žalovanému a [jméno] [příjmení] a jeho průměrná čistá měsíční mzda činí asi 10.000 Kč a cestovní náhrady asi 23.000 Kč měsíčně.

6. Z potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] o výši mzdy soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalobce za období od ledna do července 2021 činil 15.186 Kč (přičemž průměr je zásadně snižován měsícem květnem 2021, ve kterém žalobce odpracoval pouze 8 dnů a 13 dnů zůstalo neodpracovaných z důvodu nemoci, bez zohlednění této pracovní neschopnosti činí průměrný měsíční příjem žalobce asi 19.000 Kč), žalobci byly dále vypláceny cestovní náhrady v rozmezí od 11.721 Kč (zde však nutno též zohlednit 13 neodpracovaných dnů z důvodu nemoci) do 26.517 Kč, průměrně cestovní náhrady činily asi 24.000 Kč.

7. Z rodného listu žalovaného soud zjistil, že žalobce je otcem žalovaného. Z rodného listu soud zjistil, že žalobce je otcem [jméno] [příjmení] narozené dne 19. 7. 2009. Z rodného listu soud zjistil, že žalobce je otcem [jméno] [příjmení] narozené dne 25. 9. 2020. Z rodného listu soud zjistil, že žalobce je otcem [jméno] [příjmení] narozené dne 16. 9. 2005. Z oddacího listu soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 13. 6. 2020 manželství s [jméno], rozenou [příjmení]. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 0 Nc 356/2006 – 23 bylo zjištěno, že nezletilá [jméno] [příjmení] byla svěřena do výchovy matky a žalobce se zavázal přispívat na výživu nezletilé částkou 1.100 Kč měsíčně. Z potvrzení banky o provedení platby soud zjistil, že z účtu [jméno] [příjmení] odešla dne 20. 5. 2021 částka 3.326,67 Kč, částka 3.013 Kč a částka 8.179,10 Kč, dne 31. 5. 2021 částka 622 Kč. Z plánu záloh a plateb na budoucí období soud zjistil, že zákazníku [jméno] [příjmení] byly stanoveny měsíční zálohy na úhradu spotřeby plynu ve výši 4.000 Kč. Z plánu záloh a plateb na budoucí období soud zjistil, že zákazníku [jméno] [příjmení] byly stanoveny měsíční zálohy na úhradu spotřeby elektřiny ve výši 900 Kč. Z rozpisu zálohových plateb soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byly stanoveny měsíční zálohy na dodávku vodného a stočného ve výši 500 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 2. 2021 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 828 Kč. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 12. 3. 2021 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je vyplácen rodičovský příspěvek na dceru [jméno] ve výši 9.500 Kč.

8. Z potvrzení o studiu Středního odborného učiliště [anonymizováno], [obec], soud zjistil, že žalovaný je ve školním roce 2021 /2022 žákem ročníku 1.N s předpokládaným ukončením studia v červnu 2023. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vykonávat pro zaměstnavatele v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 práci, třídění řeziva, za odměnu ve výši 95 Kč hrubého za hodinu s tím, že rozsah výkonu práce nepřekročí 300 hodin ročně. Ze mzdového listu bylo zjištěno, že žalovanému bylo za měsíce červenec a srpen vyplaceno celkem 16.720 Kč. Z potvrzení o zaplacení zálohy Středního odborného učiliště [anonymizováno], [obec], soud zjistil, že žalobce zaplatil dne 1. 9. 2021 zálohu 700 Kč. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaný není evidován jako OSVČ či zaměstnavatel, pro žalovaného není evidován plátce mzdy, nejsou mu vypláceny ani dávky důchodového či nemocenského pojištění.

9. Z výpisu komunikace žalobce a žalovaného soud zjistil, že žalovaný sděluje žalobci, že na něj doma řvou, nechápe je, chce se sejít, žalobce žádá o sdělení adresy, žalovaný uvádí, že máma nechce dávat adresu.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Dle ust. § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný je studentem střední školy, jeho studijní obor je zakončen maturitou a přímo navazuje na obor, ve kterém se vyučil. Navazující studium žalovaného je ospravedlnitelné, je žádoucí, aby získal vzdělání zakončené maturitní zkouškou, nejedná se o nadbytečné studium. Žalovaný si přivydělal pouze v období letních prázdnin, nelze po něm, právě s ohledem na studium, spravedlivě požadovat, aby hradil své náklady pravidelným zaměstnáním. Lze tedy uzavřít, že žalovaný není schopen se sám živit a po žalobci lze žádat, aby žalovanému hradil výživné.

12. Osobou povinnou k výživě žalovanému jsou zásadně oba rodiče, matka žalovaného svoji vyživovací povinnost k žalovanému plní a poskytuje mu též osobní péči a péči o rodinnou domácnost, a je i na žalobci jako otci žalovaného, aby svou vyživovací povinnost k žalovanému plnil.

13. Žalobce má vyživovací povinnost ke svým čtyřem dětem a manželce, která je na rodičovské dovolené a její příjmové možnosti jsou z tohoto důvodu omezené. Příjmy žalobce jsou tvořeny z pravidelné mzdy, která činí v průměru 19.000 Kč a náhrad cestovních výdajů, které činí v průměru asi 24.000 Kč. Při hodnocení pravidelných výdělků žalobce vzal soud v úvahu celou část mzdy a třetinu cestovních nákladů, když lze vycházet z toho, že řidiči kamionové přepravy nespotřebují vyplacené cestovní náhrady zcela, ale nejméně jedna třetina se stává jejich příjmem, který je třeba zohlednit vedle vyplácené mzdy (k tomu též odůvodnění shora uvedených rozsudků, jimiž byla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému upravena naposledy). Pravidelné měsíční příjmy žalobce proto činí přibližně 27.000 Kč, s přihlédnutím k příjmům manželky žalobce tak pravidelné příjmy domácnosti žalobce činí asi 36.500 Kč.

14. Množství výdajů na bydlení na straně výdajů žalobce je třeba posuzovat pouze omezeně. Žalobce věděl, že má povinnost ke svým dvěma dětem, následně přijal za svou dceru své manželky a s manželkou mají další malou dceru. Tedy žalobce musel vědět, že má celkem čtyři vyživovací povinnosti ke svým dětem, že jeho manželka bude po narození dítěte omezena ve výdělkových možnostech, přesto si s manželkou sjednali několik úvěrů na bydlení a další spotřebitelský úvěr. Jen v žalobě uvedené úvěry a jejich pojištění (a prokázané výpisem z účtu manželky žalobce) činí měsíčně 15.340 Kč, spolu se spotřebitelským úvěrem pak žalobce s manželkou na splátky úvěrů vynakládají téměř 20.000 Kč měsíčně. Nelze dovozovat takové závěry, že jestliže výdaje na úvěry přesahují pravidelný měsíční příjem žalobce, žalobce nemusí plnit vyživovací povinnost ke svému dítěti. Je pochopitelné, že žalobce musí nějakým způsobem zajistit bydlení své rodiny, avšak ne každý výdaj na bydlení a úvěr bude zohledněn jako výdaj povinného při rozhodování o vyživovací povinnosti, když tyto výdaje nelze brát k tíži žalovanému, který řádně studuje a připravuje se na budoucí povolání. Stejně tak výdaje na odůvodněné potřeby žalovaného jako oprávněného sestávají též z nákladů na bydlení.

15. Souhrn výživného, které bylo žalobci uloženo hradit žalovanému a dceři [jméno] ve výši celkem 3.600 Kč dosahuje asi 15 % příjmů žalobce (zde v poměru pouze k příjmům žalobce, nikoliv k příjmům jeho manželky), což s přihlédnutím k dalším dvěma vyživovacím povinnostem k dcerám, se kterými žalobce žije ve společné domácnosti a poskytuje jim též osobní péčí, je zcela odpovídající poměrům žalobce. Výživné, které je žalobce v současné době povinen hradit žalovanému ve výši 2.500 Kč, je výživným odpovídajícím tomu, aby byla zajištěna shodná životní úroveň rodiče a dítěte a zároveň odpovídá majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce jako povinného z vyživovací povinnosti.

16. Ani přivýdělek z letních prázdnin nelze brát v úvahu pro snížení výživného hrazeného ze strany žalobce. Jedná se o výdělek nahodilý, nepravidelný, ze kterého žalovaný může saturovat například některé své vyšší výdaje, zvlášť když mu žalobce nad rámec výživného nepřispívá ničím. Takové výdělky z letních brigád nevedou k dlouhodobému efektivnímu zajištění odůvodněných potřeb žalovaného pro svou nepravidelnost.

17. Soud má ze shora uvedeného za to, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému trvá. Přestože se podstatně změnily okolnosti na straně žalobce, který má více vyživovacích povinností, avšak dosahuje i vyšších příjmů, i na straně žalovaného, které souvisí zejména s nároky rostoucími s věkem žalovaného jako oprávněného z vyživovací povinnosti, jak stanoví ust. § 163 o.s.ř. má soud za to, že výše výživného 2.500 Kč měsíčně, kterou je žalobce povinen žalovanému hradit, je stále výší odpovídající nově nastoleným okolnostem a majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce, a tudíž není na místě rozhodnout o snížení či dokonce zrušení výživného. Soud proto návrhu žalobce nevyhověl ani zčásti a žalobu zcela zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.