5 C 290/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Anderové a přísedících Jany Kusé a Bc. Vladimíra Zamazala ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci prostřednictvím listiny ze dne 23. července 2020, doručené žalobci 25. července 2020, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.972 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 9. 2020 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným prostřednictvím listiny ze dne 23. 7. 2020, doručené žalobci 25. 7. 2020, je neplatné. Žalobce uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu dne 31. 3. 2020 se dnem nástupu do zaměstnání dne 1. 4. 2020, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2020. Dne 25. 7. 2020 byla žalobci doručena listina„ okamžité zrušení pracovního poměru“ z důvodu, že žalobce nevyplatil žalovanému dlužnou část mzdy a náhradu mzdy v době překračující délku 15 dnů po splatnosti. Splatnost dlužné mzdy nebo náhrady mzdy za období pracovní neschopnosti uplynula dle žalovaného dnem 31. 6. 2020, žalovaný tvrdil, že do 15. 7. 2020 nedostal žádnou výplatu. Žalobce s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasil, to žalovanému oznámil, mzda za měsíc červen je splatná k 31. 7. 2020, lhůta pro možnost okamžitě skončit pracovní poměr je až dne 15. 8. 2020, mzda byla žalobci vyplacena dne 4. 8. 2020. Žalobu podal z toho důvodu, že rozvázání pracovního poměru žalovaným považuje za neplatné, pokud by tak neučinil, vzniknul by žalovanému nárok na náhradu mzdy, který žalobce považuje za neoprávněný, a proto byl nucen podat žalobu. Ve věcech určení ukončení pracovního poměru je vždy dán naléhavý právní zájem na podané žalobě. Žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru odůvodnil tím, že nedostal do 15. 7. 2020 mzdu za červen 2020, proto již nemůže tvrdit a prokazovat, že okamžité zrušení pracovního poměru učinil z důvodu, že mu nebyla řádně zaplacena mzda za duben či květen 2020.

2. Žalovaný uvedl, že nastoupil do pracovního poměru dne 1. 4. 2020 jako řidič, za měsíc duben 2020 obdržel mzdu v měsíci květu 2020 v hotovosti, za měsíc květen 2020 očekával adekvátní mzdu do doby zahájení pracovní neschopnosti, mzda mu byla vyplacena ve výši necelých 8.000 Kč, zbývající finanční prostředky neobdržel vůbec, výplatní pásku neobdržel. Za měsíc červen obdržel mzdu ve výši 13.237 Kč. Jelikož mu nebyla řádně vyplacena mzda za měsíce duben, květen, využil žalovaný svého práva na okamžité zrušení pracovního poměru, které se primárně vztahovalo ke mzdě za květen 2020. Žalobce nejprve výpověď nesporoval a předal žalovanému zápočtový list. Žalobce podal šikanózní návrh za účelem se žalovanému pomstít. Žalobce podal žalobu účelově, aby nemusel zaměstnanci vyplácet odstupné a část dlužné mzdy. Žaloba není přípustná, žalobce neosvědčuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti. Jednatelka žalobce se zkusila s žalovaným mimosoudně dohodnout, že by se nároků na nevyplacenou část mzdy a odstupné vzdal, anebo že by pokračoval v práci. Výzva k nástupu zpět do práce byla žalovanému doručena až zhruba za 2 měsíce po podané výpovědi. Žalobce neunáší důkazní břemeno naléhavého právního zájmu, a, že vyplatil mzdu v řádném termínu. Žalobce nedostatečně vedl mzdovou evidenci, nebyl schopen předat žalovanému kopii personálního spisu, ani mu nepředal kartu řidiče, která mu byla odeslána až dne 17. 12. 2020. Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám, což v tomto případě nezpůsobil, má své rodičovské povinnosti, které z důvodu zvlášť závažného porušení pracovních podmínek způsobil sám žalobce. Žalobce je povinen prokázat, že řádně plnil své povinnosti vůči zaměstnanci. Je třeba posoudit také jednání advokáta, který žaluje účelově podanou žalobou, aby vzápětí podal další žalobu. Pokud jsou pokyny klienta v rozporu s předpisy, není jimi advokát vázán a musí svého klienta o této nevhodnosti upozornit a nesmí uvádět údaje, ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé. Dle výsledku kontroly provedené Inspektorátem práce bylo v průběhu kontroly zjištěno, že žalobce neposkytl žalovanému mzdu za měsíc červen 2020 nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo, mzda za červen 2020 byla žalovanému vyplacena až dne 4. 8. 2020.

3. Oba účastníci při jednání učinili nesporným, že mzda za měsíc červen 2020 byla žalovanému vyplacena dne 4. 8. 2020.

4. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem dne 31. 3. 2020 se dnem nástupu do zaměstnání dne 1. 4. 2020 na práci řidiče s tím, že mzda je stanovena podle zákoníku mzdovým výměrem a vyplácí se 10. den následujícího měsíce po vykonání práce za měsíční období. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2020. Z okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobce s tím, že mu žalobce nevyplatil dlužnou část mzdy a náhradu mzdy v době překračující délku 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Žalovaný dále uvedl, že byl dne 17. 6. 2017 uznán práce neschopným a neprodleně žalobci doručil potvrzení o pracovní neschopnosti, splatnost dlužné mzdy nebo náhrady mzdy za období pracovní neschopnosti uplynula dne 31. 6. 2020, do 15. 7. 2020 žalovaný nedostal žádnou výplatu. Výzvou ze dne 23. 7. 2020 vyzval žalovaný žalobce k vydání kopie osobního spisu, výplatních pásek a potvrzení o zaměstnání. Ze sdělení ze dne 10. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobce neakceptoval okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným a vyzval jej k návratu do zaměstnání po ukončení pracovní neschopnosti s tím, že mzda za vykonanou práci za měsíc červen má splatnost k 31. 7. 2020, lhůta pro okamžité zrušení je 15 dní po splatnosti, mzda byla vyplacena dne 4. 8. 2020, proto hodnotí okamžité zrušení jako neopodstatněné a neplatné. Dle podací stvrzenky byla zásilka žalobce pro adresáta žalovaného odeslána dne 10. 8. 2020. Z žalovaným předložené fotografie bylo zjištěno, že dle výplatní pásky za měsíc červen 2020 činila dobírka mzdy 13.237 Kč, datum převzetí je bez podpisů účastníků uvedeno dne 10. 7. 2020, na výplatní pásce je položeno pět dvoutisícikorun. Z potvrzení při změně zaměstnání bylo zjištěno, že žalobce vydal potvrzení datované dnem 25. 7. 2020 o tom, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán v období od 1. 4. 2020 do 25. 7. 2020 na hlavní pracovní poměr jako řidič.

5. Žalovaný navrhoval doplnění dokazování svým účastnickým výslechem. Soud však návrhu žalovaného nevyhověl a tento důkaz neprovedl. Žalovaný provedení tohoto důkazu navrhl po zákonné koncentraci dle ust. § 119a o.s.ř., o které byl soudem řádně poučen, a až poté, co se po poučení vyjádřil, že nechce označovat další důkazy. Nad to by se jednalo o nadbytečné dokazování, protože veškeré skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci již byly provedeným dokazováním zjištěny.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

7. Pracovní poměr měl dle okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovaným skončit dne 25. 7. 2020, žalobce podal žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru dne 23. 9. 2020, tedy žaloba byla podána řádně ve lhůtě dle ust. § 72 zák. práce.

8. Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení dle ust. § 72 zák. práce není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., právní zájem na určení vyplývá přímo z ust. § 72 zák. práce, a proto není třeba v řízení před soudem tvrdit a ani prokazovat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti, jak namítal žalovaný. K tomu lze odkázat na komentářovou literaturu, například DRÁPAL, Ljubomír, NOVOTNÝ, Zdeněk. § 72 (Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 435 nebo SVOBODA, Karel. § 80 (Naléhavý právní zájem). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 431 nebo na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jako například rozsudek ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1155/96 nebo rozsudek ze dne 11. 11. 1998 sp. zn. 21 Cdo 1082/98 (oba dle staré právní úpravy, avšak použitelné i za účinnosti nové právní úpravy zákona č. 262/2006 Sb.).

9. Je právem každého, ať již zaměstnance či zaměstnavatele, nechat přezkoumat platnost učiněného rozvázání pracovního poměru, v podané žalobě nelze spatřovat šikanózní jednání žalobce, zvlášť když by žalovanému jako zaměstnanci z případně platného okamžitého zrušení pracovního poměru plynuly nároky dle ust. § 56 odst. 2 zák. práce.

10. Dle ust. § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

11. Žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že dne 17. 6. 2017 (správně pravděpodobně 2020) byl uznán práce neschopným, splatnost mzdy, anebo náhrady mzdy za období pracovní neschopnosti, uplynula dne 31. 6. 2020 (zde pravděpodobně správně posledním dnem měsíce června, tedy dnem 30. 6.) a do dne 15. 7. 2020 nedostal žádnou výplatu. Žalovaný tedy učinil předmětem okamžitého zrušení pracovního poměru nevyplacení mzdy (nebo náhrady mzdy) za měsíc červen 2020 v termínu splatnosti. S ohledem na shora uvedené ust. § 60 zák. práce se proto soud již nezabýval vyplacením mzdy za měsíce duben a květen 2020 a posuzoval pouze to, zda byly naplněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc červen 2020.

12. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce a za měsíc červen 2020 mu vzniklo právo na vyplacení mzdy, respektive náhrady mzdy. Účastníci učinili nesporným, že mzda za měsíc červen byla vyplacena dne 4. 8. 2020. Žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr písemností ze dne 23. 7. 2020, která byla žalobci doručena dne 25. 7. 2020.

13. Dle ust. § 141 odst. 1 zák. práce jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

14. Dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

15. Dle ust. § 141 odst. 1 zák. práce proto splatnost mzdy za měsíc červen nastane k poslednímu dni měsíce následujícího, tedy k 31. 7., proto nejpozději do 31. 7. musí zaměstnavatel mzdu vyplatit zaměstnanci (nikoliv tedy k poslednímu dni měsíce, ve kterém nárok na mzdu vznikl, jak nesprávně tvrdí žalovaný, ale až k poslednímu dni měsíce následujícího). Patnáctidenní doba pro okamžité zrušení pracovního poměru pak počne běžet ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy od 1. 8. a uplyne dnem 15. 8., tedy ještě ke dni 15. 8. může zaměstnavatel splnit mzdu, aniž by byl zaměstnanec oprávněn okamžitě zrušil pracovní poměr.

16. V souladu s ustálenou judikaturou Splatnost mzdy, platu a náhrady mzdy nebo platu může být smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem upravena jinak, než se uvádí v § 141 odst. 1 ZPr; v takovém případě se běh patnáctidenní lhůty uvedené v § 56 písm. b) ZPr neodvíjí ve smyslu § 141 odst. 1 ZPr ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat anebo náhradu mzdy nebo platu, ale ode dne následujícího po uplynutí sjednané splatnosti mzdy nebo platu anebo náhrady mzdy nebo platu. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4010/2011. Tedy, pokud by soud ujednání smluvní stran („ mzda se vyplácí 10. den následujícího měsíce po vykonání práce za měsíční období“) posoudil jako ujednání splatnosti, pak by patnáctidenní doba pro okamžité zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy za měsíc červen počala plynout ode dne 11. 7. a uplynula by dnem 25. 7., tedy ještě ke dni 25. 7. by zaměstnavatel mohl vyplatit mzdu, aniž by byl zaměstnanec oprávněn okamžitě zrušit pracovní poměr.

17. Podmínky pro rozvázání pracovního poměru musí být naplněny ve chvíli, kdy je toto rozvázání činěno. Lze proto uzavřít, že i kdyby soud ujednání stran posoudil jako odlišné ujednání splatnosti, patnáctidenní doba pro okamžité zrušení pracovního poměr v den, kdy žalovaný pracovní poměr okamžitě zrušil, ještě neuplynula. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným nabylo účinnosti jeho doručením žalobci, tedy dnem 25. 7. 2020, žalobce však ještě ke dni 25. 7. mohl vyplatit mzdu za měsíc červen. Proto se soud nezabýval ani otázkou, zda smluvní strany mínily ujednat termín splatnosti či pouze výplatní termín mzdy, neboť v obou případech patnáctidenní doba ke dni, kdy bylo okamžité zrušení pracovního poměru učiněno, neuplynula. Je pak nerozhodné, kdy byla mzda žalovanému reálně vyplacena, neboť v den okamžitého zrušení pracovního poměru podmínky pro takové zrušení nebyly naplněny a okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Soud proto vyhověl žalobě a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci prostřednictvím listiny ze dne 23. července 2020, doručené žalobci 25. července 2020, je neplatné.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z částky 10.000 Kč za 4 úkony právní služby po 2.500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.352 Kč. Celková náhrada nákladů činí 15.972 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.