5 C 313/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 096 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 096 Kč od 19.4.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 19 096 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr. Tvrdila, že dne 18.12.2023 byla mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, . (dále předchůdkyně), a žalovaným, jehož totožnost byla ověřena kopií jeho OP, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách předchůdkyně , Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal verifikačním SMS kódem 65394. Na jejím základě předchůdkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný se jí ji zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40% měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že byl žalovaný povinen splácet měsíčně přirostlý úrok, jistinu byl oprávněn splatit kdykoli. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když jí žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní pásky a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, a BRKI. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, předchůdkyně proto daný úvěr dne 18.4.2024 zesplatnila a následně došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která se tak po něm domáhá zaplacení jistiny 15 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem 4 096 Kč a úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně disponuje kopií OP žalovaného (kopie OP).

6. Podle žádosti předchůdkyně a souhlasu se zpracováním údajů eviduje žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že se jedná o žádost žalovaného označeného jménem, příjmením, RČ, uvedením bydliště, číslem OP a telefonním číslem, který je svobodný, žije ve vlastním bytě bez hypotéky, nemá dokončené vzdělání, je zaměstnán s příjmem 66 222 Kč a výdaji 29 000 Kč, přičemž není na sankčním seznamu a není vůči němu vedena exekuce a insolvence. Žádost přitom není nikterak podepsána a není opatřena ani žádným kódem.

7. Dle formuláře pro standardní informace, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně dne 18.12.2023 sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč s prvním čerpáním dne 18.12.2023. Žalovaný se jí naopak zavazuje předchůdkyni danou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, kdy se zavazuje splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu splatit kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo stanoveno na 5536,07 %. Smlouva je na dobu neurčitou. Pro případ prodlení žalovaného se splácením je zde poté obsaženo ujednání, že se pro případ takového prodlení v trvání dvou měsíců stává splatným celý dluh bez dalšího. Na závěr je zde uvedeno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti podpisem smluvními stranami, kdy se za podpis u žalovaného rozumí potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem 65394 v žádosti o úvěr.

8. Z výpisů ARAD co do korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu ČR dosahovaly v prosinci r. 2023 průměrný úrok u kontokorentního úvěru 15,52 % ročně a RPSN 9,87%.

9. Dle zprávy banky byla na bankovní účet žalovaného připsána platba ve výši 15 000 Kč s označením žalobkyně v pozici odesílatele a poznámkou, že se jedná o čerpání ze dne 18.12.2023.

10. Z oznámení o zesplatnění plyne, že dne 18.4.2024 předchůdkyně sestavila oznámení o zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy ke dni 18.4.2024.

11. Ze smlouvy o postoupení z čl. 17 a příslušného seznamu postoupených pohledávek k předmětné smlouvě má soud za prokázané, že spolu dne 6.6.2025 předchůdkyně a společnost , právnická osoba, . uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na tuto společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

12. Ze smlouvy o postoupení z čl. 19 a příslušného seznamu postoupených pohledávek k předmětné smlouvě soud zjistil, že spolu dne 10.6.2025 společnost , právnická osoba, . a žalobkyně uzavřely smlouvu, jíž společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

13. Dle oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání žalobkyně dne 23.7.2025 odeslala žalovanému oznámení o shora uvedeném postoupení a předžalobní výzvu v této věci.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Žalobkyně disponuje kopií OP žalovaného.

16. Předchůdkyně eviduje žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že se jedná o žádost žalovaného označeného jménem, příjmením, RČ, uvedením bydliště, číslem OP a telefonním číslem, který je svobodný, žije ve vlastním bytě bez hypotéky, nemá dokončené vzdělání, je zaměstnán s příjmem 66 222 Kč a výdaji 29 000 Kč, přičemž není na sankčním seznamu a není vůči němu vedena exekuce a insolvence. Žádost přitom není nikterak podepsána a není opatřena ani žádným kódem.

17. Dne 18.12.2023 sestavila předchůdkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč s prvním čerpáním dne 18.12.2023. Žalovaný se jí naopak zavazuje předchůdkyni danou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, kdy se zavazuje splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu splatit kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo stanoveno na 5536,07 %. Smlouva je na dobu neurčitou. Pro případ prodlení žalovaného se splácením je zde poté obsaženo ujednání, že se pro případ takového prodlení v trvání dvou měsíců stává splatným celý dluh bez dalšího. Na závěr je zde uvedeno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti podpisem smluvními stranami, kdy se za podpis u žalovaného rozumí potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr. V této době dosahoval průměrný úrok u kontokorentního úvěru 15,52 % ročně a RPSN 9,87 %.

18. Téhož dne byla na bankovní účet žalovaného připsána platba ve výši 15 000 Kč s označením žalobkyně v pozici odesílatele a poznámkou, že se jedná o čerpání ze dne 18.12.2023.

19. Dne 18.4.2024 předchůdkyně sestavila oznámení o zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy ke dni 18.4.2024.

20. Dne 6.6.2025 spolu předchůdkyně a společnost , právnická osoba, . uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na tuto společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

21. Dne 10.6.2025 spolu společnost , právnická osoba, . a žalobkyně uzavřely smlouvu, jíž společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

22. Dne 23.7.2025 odeslala žalobkyně žalovanému oznámení o shora uvedeném postoupení a předžalobní výzvu v této věci.

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

24. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

25. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

26. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

27. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

28. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

30. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

31. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

32. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

33. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

34. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

36. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

39. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

40. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

42. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdkyní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 18.12.2023 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka přitom nebyla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena, když žalobkyně tvrdila, že jeho totožnost ověřila dle kopie jeho OP a tuto kopii soudu i předložila, dle názoru soudu však nelze toliko z kopie OP získané prostředky komunikace na dálku jednoznačně ověřit totožnost jednající osoby. Nadto pak podle názoru soudu nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána, a to opatřením žádosti verifikačním kódem , Anonymizováno, (tj. že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalovanému za účelem podepsání dané smluvní dokumentace, že byl tento kód žalovanému zaslán a že jej žalovaný za tímto účelem užil). Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s předchůdkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdkyně za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

43. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně vycházela výpisů z bankovního účtu žalovaného, nebo z jeho výplatních pásek (absentuje tedy jednoznačné označení daných podkladů, resp. i jejich upřesnění co do doby, za kterou byly vydány a kým apod.) a z lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, kdy byly provedeny s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila žádné důkazy. Z uvedených tvrzení nadto nelze podle soudu ani dovodit, že žalobkyně měla k dispozici základní údaje poskytnuté žalovaným co do jeho osobních a majetkových poměrů (výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností apod.), resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, když byla soudu sice předložena o na žádost, ta však není nikým podepsána, jedná se tak toliko o interní záznam předchůdkyně. Nadto pak nebylo ze strany žalobkyně řádně tvrzeno ani prokázáno, že by tyto žalovaným poskytnuté informace následně podrobila ověření, přičemž řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

44. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

45. Pro úplnost soud uvádí, že má rovněž za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že byl úrok ve smlouvě stanoven na 40 % měsíčně při RPSN 5 536,07 %. Takové ujednání se však dle názoru soudu příčí dobrým mravům, když daný úrok i RPSN několikanásobně převyšují v tu dobu průměrnou sazbu úroku a RPSN (úrok 15,52% ročně a RPSN 9,87%). Soud si je přitom vědom, že je předchůdkyně nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby, resp. RPSN vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje nejvyšší sazby u bankovních úvěrů podstatně, za přiměřené lze přitom považovat překročení cca třikrát u úroku a čtyřikrát u RPSN. S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši RPSN považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o úroku jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, a co do ujednání o RPSN o stanovení celkových nákladů v souvislosti s poskytnutím úvěru, nelze tato ujednání od smlouvy oddělit, soud tak dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou jako celek, jak je uvedeno výše.

46. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 15 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

47. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč (s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti i bez příslušného úroku z prodlení) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

48. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 70 % úspěch a žalovaný přibližně 30 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 40 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (viz dále) a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 200 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 500 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1000 Kč (40 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

49. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měl žalovaný danou částku v rámci předmětné smlouvy předchůdkyni, resp. žalobkyni uhradit nejpozději v dubnu r. 2024, do dnešního dne však žalobkyni ničeho neuhradil.

50. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 800 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 000 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.