5 C 322/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované O zaplacení 6 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 183 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.780 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované, a to zejména prostřednictvím informací od žalované. Žalovaná uvedla, že o úvěr žádala, když byla ve velmi tíživé finanční situaci, měla dvě exekuce a byla zapsána v registru dlužníků SOLUS. Žalovaná dále uvedla, že úroková sazba je nemravná. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 1.200 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1.200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 180 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaná ujednala též pojištění [anonymizována dvě slova]. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, žalovaná svým podpisem stvrdila úplnost, pravdivost a přesnost údajů. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 6.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 4.800 Kč, tedy poplatek za poskytnutí úvěru činil 80 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činil 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 60 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce dále vedle kapitalizovaného úroku požadoval zaplacení smluvního úroku ve výši 19,38 % ročně. Soud má však za to, že takové ujednání ze smlouvy nevyplývá. Dle bodu 1.4 smlouvy zákazník uhradí úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Dle ustanovení 1.3 smlouvy se smlouva uzavírá na dobu určitou v délce 60 týdnů. Dle bodu 6 smluvních podmínek, které jsou řádně sjednány v těle smlouvy a žalovanou podepsány, smlouva zaniká uplynutím sjednané doby, písemným odstoupením či dohodou stran. Dle bodu 2.6 smluvních podmínek se smlouva uzavírá na dobu určitou do vypořádání veškerých závazků. Dle ust. § 1811 odst. 1 o.z. musí veškerá sdělení vůči spotřebiteli podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Dle ust. § 1812 odst. 1 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Soud má za to, že shora citovaná ustanovení nejsou pro průměrného spotřebitele jasná a srozumitelná co do ujednání o úroku ve smyslu žalobcem tvrzeném. Je sice zřejmé, že z jednoho ustanovení vyplývá, že smlouva nezanikne, nebudou-li vypořádány veškeré závazky, avšak z převahy ustanovení (a zejména z úvodních ustanovení článku 1, kterému nejspíše bude spotřebitel věnovat svou pozornost) je zřejmý zánik smlouvy sjednanou dobou trvání. Následek dalšího úročení není zmíněn ani mezi následky nesplácení spotřebitelského úvěru. To, že smlouva nezaniká nezaplacením všech pohledávek, respektive že smlouva zanikne, až bude-li vše splaceno, není v článku 6, který je nazván zánik smlouvy, výslovně zmíněno. Soud má, i s ohledem na to, že je smlouva uzavřena jako smlouva adhezní, proto za to, že je třeba smluvní ujednání vykládat ve prospěch žalované jako spotřebitele s tím závěrem, že smluvní úrok„ do zaplacení“ sjednán nebyl a smluvní strany sjednaly pouze úrok kapitalizovaný částkou 1.200 Kč. Žalovaná namítala, že výše úroku je nemravná. Takové námitce však soud nepřisvědčil. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (duben 2018) ve výši 8,32 % p.a. Sjednaná úroková sazba byla ve smlouvě vyčíslena na 32,15 % p.a. Sjednaná úroková sazba je sice ve vyšší úrokové hladině, avšak s ohledem na podmínky smlouvy a zejména s ohledem na závěr učiněný výše, dle kterého je kapitalizovaný úrok jedinou úplatou za poskytnutí finančních prostředků bez ohledu na dobu vrácení peněz, má soud za to, že taková výše úroku je přiměřená (k tomu viz například i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalovaná též namítala, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce, řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, která tou dobou měla již dvě exekuce a byla vedena v registru dlužníků SOLUS. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost primárně podle informací sdělených spotřebitelem, pouze pokud je to nezbytné, užije jiných zdrojů a databází. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, což vyplynulo z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku. Sama žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobce požadované údaje, což následně stvrdila i svým podpisem na stejné stránce, na které je zaškrtnuto, že proti její osobě nejsou vedeny exekuce. Jestliže nyní tvrdí, že byla v tíživé finanční situaci a byly proti ní vedeny dvě exekuce, lze spatřovat v jejím jednání rozpor s povinností jednat v právním styku poctivě (viz § 6 o. z. – základní zásady občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobce sice v rozporu se svým předtištěným formulářem nepořídil žádné dokumenty k ověření finanční situace žalované, avšak pro nepoctivé jednání žalované nelze žalobci brát k tíži, že řádně neprověřil její úvěruschopnost, když vycházel z jejích sdělení, jak mu to ukládal zákon. Soud proto ani této námitce žalované nepřisvědčil. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč za úrok ve výši 1.200 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích a absenci ujednání úroku nekapitalizovaného, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny, kapitalizovaného úroku a poplatku za pojištění [anonymizována dvě slova] poníženou o úhradu žalované ve výši 4.200 Kč, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 3.183 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli ve věci poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.