5 C 343/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno právního zástupce sídlem Adresa právního zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno právního zástupce sídlem Adresa právního zástupce o zaplacení částky 15.309 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu částky 10.138 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky za období od 25.9.2016 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37.516,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno právního zástupce, , advokáta, se sídlem , adresa, .

IV. Účastníci jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení v celkové výši 87.779,50 Kč, a to každý jednou polovinou, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.9.2019 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.309 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21.9.2019 s odůvodněním, že je vlastníkem pozemků p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a dlouhodobě a bez souhlasu žalobce užívá pozemkové parcely žalobce či jejich části, které se nachází za betonovým plotem žalovaného a které zasahují do asfaltové plochy, která tvoří celek s pozemkem žalovaného p. č. , Anonymizováno, , a žalovaný je užívá spolu s pozemkem p. č. , hodnota, v rámci své podnikatelské činnosti. Mezi žalobcem a žalovaným nebyla nikdy ohledně užívání pozemků žalobce uzavřena žádná nájemní smlouva. Žalobce požaduje po žalovaném bezdůvodné obohacení jako ekvivalent obvyklého nájemného v místě a čase za období tři roky před podáním žaloby. Podáním doručeným soudu dne 19.7.2021 žalobce rozšířil svůj žalobní nárok tak, že požaduje celkem částku 31.935 Kč, a to s ohledem na znalecké dokazování, zejm. znalecký posudek , jméno FO, , a to jako bezdůvodné obohacení za dobu od 25.9.2016 do 19.7.2021, opět spolu se zákonným úrokem z prodlení. Usnesením ze dne 30.11.2022 soud rozšíření žalobního návrhu připustil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobní nárok neuznává. Učinil nesporným tvrzení žalobce, že žalobce je vlastníkem pozemků p. č. , hodnota, , a žalovaný vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, vždy v k. ú. , adresa, . Žalovaný dále uvedl, že pozemek v sousedství pozemků žalobce získal koupí areálu tzv. obalovny od společnosti , právnická osoba, . a až do rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. 6 C 16/2019 se domníval, že vlastní i části pozemků p. č. , hodnota, , které jsou funkčně začleněny do areálu, který koupil. Ani z katastrální mapy nebylo zřejmé, že do zakoupeného areálu jakékoliv pozemky žalobce zasahují. Fakticky sporné části pozemků uvnitř areálu nikdy neužíval a ke své činnosti je nepotřebuje. Žalovaný rovněž žalobci nikdy v užívání jeho pozemků nebránil. Pokud by žalobce odstranil betonový plot, mohl by na své pozemky v celé jejich ploše bez omezení vstupovat, a to přes části, které jsou vně areálu „, Anonymizováno, “.

3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

4. V řízení soud zjistil jako nespornou skutečnost, že žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. , hodnota, a žalovaný vlastníkem pozemkové parcely č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (sousedící pozemek).

5. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 6 C 16/2019 soud zjistil, že dne 23.1.2019 podal žalovaný , Jméno žalovaného, žalobu, kterou se domáhal vůči žalobci , tituly před jménem, , adresa, určení vlastnictví, že , Jméno žalovaného, (zde žalovaný) je vlastníkem části pozemkové parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , které se nacházejí za betonovým oplocením, které odděluje manipulační asfaltovou zpevněnou plochu areálu žalovaného od lesního porostu, který se za ním nachází. V tomto rozsahu, tj. po hranici manipulační plochy a k betonovému oplocení, žalovaný a jeho právní předchůdce užívali předmětné části pozemků s přesvědčením, že jim patří. Z leteckých snímků pozemků je zřejmé, že zpevněná plocha, kterou žalovaný v dobré víře nerušeně užívá, přechází za plotem v lesní porost a nikde se nenachází orná půda, kterou by pozemky žalobce měly být dle zápisu v katastru nemovitostí. Rozsudkem ze dne 15.5.2019 č.j. 6 C 16/2019-75, který nabyl právní moci dne 21.6.2019, byla žaloba zamítnuta. Soud vycházel z toho, že předmětem koupě nebyla „, Anonymizováno, “, nýbrž konkrétní pozemky o konkrétní výměře a bylo povinností žalovaného zjistit konkrétní rozsah nabývaného vlastnického práva. Dle snímku katastru nemovitostí asfaltová plocha zabírá další podstatné části nejen pozemkových parcel žalobce, ale i řady dalších pozemkových parcel. Žalovaný nebyl tedy oprávněným držitelem části předmětných pozemků a neuplynula ani desetiletá doba pro jejich vydržení.

6. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že pozemkové parcely č. , hodnota, jsou součástí oploceného areálu užívaného žalovaným v celém rozsahu a žádná část těchto pozemků není za oplocením.

7. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož úkolem bylo stanovit výši obvyklého nájemného za období od 25.9.2016 do 25.9.2019, vycházel z výše obvyklého nájemného 30 Kč/m² a rok a při výměře pozemkových parcel 252 m² stanovil roční výši obvyklého nájemného částkou 7.560 Kč/rok, za tři roky částkou 22.680 Kč. Při znaleckém dokazování vycházel ze srovnání cen nedávno nabízených nemovitých věcí srovnatelných svým charakterem, velikostí i lokalitou, když porovnával prodeje areálů v , adresa, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

8. Žalovaný předložil soudu kupní smlouvy, kterými žalovaný kupoval jiné pozemkové parcely nacházející se rovněž v areálu „obalovny“ a zároveň předložil znalecký posudek vyhotovený společností , právnická osoba, – znaleckým ústavem v oboru ekonomika, ceny a odhady – nemovitosti, který stanovil obvyklou výši nájemného v období od 25.9.2016 do 25.9.2019 částkou 1.000 Kč (resp. reverzní výnosovou metodou 1.252 Kč). Znalecký posudek zvažoval samostatně jednotlivá období a porovnával jiné i vzdálenější lokality.

9. Vzhledem k rozdílům ve znaleckých posudcích a vzhledem k tomu, že ani výslechem obou znalců se nepodařilo odstranit rozdíly ve výsledcích znaleckých posudků, soud ustanovil znalcem Vysokou školu ekonomickou v Praze – institut oceňování majetku, znalecký ústav, kterému bylo uloženo přezkoumat závěry znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba10. Ze znaleckého posudku ustanoveného znalce soud zjistil, že stanovil obvyklé nájemné na základě skutečně realizovaných transakcí obdobných pozemků za období od 25.9.2016 do 19.7.2021 částkou 10.138 Kč. Znalec se neztotožnil se závěry revidovaných znaleckých posudků. Proti tomuto znaleckému posudku žádná ze stran nevznášela žádné námitky.

11. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že pochází z Verměřovic, má vztah k půdě, a pokud je možné koupit pozemky, koupí je. Pozemky i využívá. Předmětné pozemky užívat nemůže, protože jsou za plotem, kam se žalobce nedostane. Pozemky žalobce tvoří funkční celek s celým areálem, který užívá žalovaný.

12. Podáním ze dne 13.3.2024 žalobce soudu sdělil, že dne 31.1.2024 obdržel od žalovaného platbu ve výši 18.669 Kč, která představuje částku 10.138 Kč jako úplatu za užívání za období od 25.9.2016 do 19.7.2021 (dle závěrů nově zpracovaného znaleckého posudku), dále částku 8.531 Kč jako úplatu za užívání pozemků od 19.7.2021 do 31.1.2024 a zároveň zákonný úrok z prodlení za období od 25.9.2016 do 31.1.2024. Žalobce vzal při jednání dne 26.6.2024 žalobu zpět ohledně částky 10.138 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť v této části došlo k zaplacení žalované částky, ale jinak ponechal na soudu, aby ve věci rozhodl meritorně, a to zejm. s ohledem na náklady řízení, neboť výše plnění závisí na znaleckém posouzení.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce je vlastníkem pozemkových parcel č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem pozemkové parcely , Anonymizováno, , rovněž v k. ú. , adresa, . Pozemkové parcely ve vlastnictví žalobce se nacházejí v uzavřeném areálu, který je užíván žalovaným pro účely jeho podnikání, a žalobce k těmto pozemkům nemá zajištěn žádný přístup. Mezi účastníky nebyla uzavřena nájemní smlouva a žalovaný žalobci za užívání předmětných pozemků ničeho nehradí. Znaleckým dokazováním na základě přezkoumání předchozích znaleckých posudků bylo zjištěno, že obvyklé nájemné za žalované období od 25.9.2016 do 19.7.2021 činí 10.138 Kč. Tato částka byla žalovaným před rozhodnutím ve věci zaplacena.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2991 a § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

15. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaný užívá pozemkové parcely ve vlastnictví žalobce bez jakéhokoliv právního důvodu. Nájemní smlouva uzavřena nebyla a pozemky, které žalovaný užívá, se nacházejí v uzavřeném areálu, který je jako celek žalovaným užíván. Žalobce k nim nemá přístup. O obohacení lze přitom hovořit tehdy, dostalo-li se plněním bez právního důvodu majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno tak, že v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv, příp. se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Příkladem plnění bez právního důvodu je právě užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc. Prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 199/2007 nebo sp. zn. 28 Cdo 2746/2013). Lze tedy dovodit, že na straně žalovaného užíváním cizí věci vzniklo bezdůvodné obohacení.

16. Žalovaný jako uživatel cizího pozemku není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci se určí finančním obnosem odpovídajícím částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2093/2016). Soud při stanovení výše nájemného vycházel ze znaleckého dokazování, z něhož vyplynulo, jaké částky by žalovaný byl nucen za normálních okolností platit jako nájemné. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se tedy odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacením, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 občanského zákoníku) – rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4184/2018.

17. Protože žalovaný částku, která vyplynula z revizního znaleckého posudku, žalobci zaplatil před rozhodnutím ve věci samé, soud postupoval podle ustanovení § 96 o.s.ř. a řízení zastavil.

18. Protože žalobce při vyčíslení nárokované částky vycházel z původního svého odhadu a původního znaleckého posudku, byla žaloba ve zbývající části zamítnuta. Revizní posudek se podrobně zabýval předchozími znaleckými posudky a metodikami, které jednotliví znalci použili, vytknul znalcům některá pochybení a sám stanovil výši obvyklého nájemného za žalované období. Soud proto z tohoto znaleckého posudku vycházel.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V této věci výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku, proto soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. V dané věci byl základ nároku dán a výše plnění závisela právě na znaleckém posudku. Ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. je přitom výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované jinak při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Náklady tohoto řízení jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce za 12 úkonů právní služby po 1.540 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 12 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 citované vyhlášky, zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, DPH ve výši 4.636,80 Kč dle ustanovení § 137 o.s.ř. a náhradou zaplacených záloh na znalecké dokazování ve výši 10.000 Kč. Celkové náklady ve výši 37.516,80 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě stanovení ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 o.s.ř. je povinen je nahradit k rukám zástupce žalobce.

20. Výrok o náhradě nákladů státu soud učinil podle ustanovení § 148 ve spojení s § 150 o.s.ř. Ve věci byly vypracovány celkem 3 znalecké posudky, za které byly státem uhrazeny náklady ve výši 87.779,50 Kč. Toto znalecké dokazování s ohledem na zcela rozdílné představy obou stran ohledně výše nároku žalobce, bylo ku prospěchu obou stran, bylo navrženo oběma stranami v situaci, kdy žádný z nich nesouhlasil se znaleckým posudkem , jméno FO, nebo společnost , právnická osoba, Za této situace se soudu jeví jako spravedlivé, aby se na těchto nákladech podílely obě strany stejným dílem – tedy každý z nich aby zaplatil ½ těchto nákladů.