5 C 343/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Anderové a přísedících Dany Malinové a Miroslavy Horáčkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 163 512 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 163 512 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2024 do úplného splacení dluhu.

II. Řízení se ohledně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 163 512 Kč od 26. 1. 2019 do zaplacení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 9. 7. 2021 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 163 512 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 16. 7. 2018 došlo na dráze, vlečce, v kilometru 244,596 v Regionálním středisku údržby , adresa, ke srážce posunového dílu se samovolně se pohybujícím drážním vozidlem. Drážní vozidlo, osobní vůz (vagon) , Anonymizováno, , číslo , hodnota, ujel z koleje 825 a najel do posunového dílu tvořeného drážním vozidlem, dalším osobním vozem , Anonymizováno, číslo , hodnota, , přičemž vykolejil a došlo k poškození obou předmětných vozidel. Z vyšetřování příčin a okolností vzniku událostí vyplynulo, že osobou odpovědnou za poškození vozidel a související majetkovou újmu žalobce je žalovaný, který v době vzniku škody u žalobce vykonával pracovní činnost na pozici vedoucího posunu. Škoda byla způsobena tak, že žalovaný nezajistil odstavené drážní vozidlo , Anonymizováno, , čísla , hodnota, proti ujetí, čímž při plnění svých pracovních úkolů zaviněně porušil své povinnosti, obsažené zejména v ustanovení článku 261, 264, 1505, 1508, 1509, 1512, 1515, 1516 předpisu SŽDC (ČD) D1, které přesně stanoví povinnosti vedoucího posunu k zajištění odstavených vozidel proti ujetí. Po provedeném šetření mimořádné události a zjištění závažnosti poškození obou drážních vozidel byla majetková újma způsobená žalobci v důsledku protiprávního jednání žalovaného vyčíslena částkou 362 644 Kč, sestávající z nákladů opravy drážního vozidla. Žalobce vůči žalovanému uplatňuje nárok na úhradu v rozsahu 4,5násobku průměrného výdělku žalovaného, tj. 163 512. Výši požadované náhrady škody žalobce se žalovaným projednal, zástupce žalovaného opakovaně žalobce ujišťoval, že nárok bude vyřízen – likvidován pojišťovnou jako pojistná událost, ale protože se tak nestalo, nezbylo žalobci než odeslat žalovanému předžalobní výzvu. Po jejím doručení na pohledávce žalobce vůči žalovanému nebylo ničeho uhrazeno.

2. Žalovaný k žalobce uvedl, že nesporuje skutečnost, že předmětnou mimořádnou událost zavinil. Odkazuje na předpoklady k uplatnění nároku zaměstnavatele na náhradu škody s tím, že vyčíslená škoda musí být podle zákona o účetnictví evidována v účetnictví příslušné jednotky, musí projít účetní závěrkou a v případě státní organizace se na toto vztahují české účetní standardy pro některé vybrané účetní jednotky, které vedou účetnictví podle vyhlášky č. 410/2009 Sb. V případě státní organizace vyčíslená škoda musí projít auditem. Žalovaný od počátku sporu tvrdil, že je pojištěn odpovědnostním pojištěním u Kooperativy pojišťovny a. s. Při jednání konaném 26. 9. 2024 žalovaný prostřednictvím svého zástupce soudu sdělil, že náhrada školy uplatněná touto žalobou z pojištění uhrazena nebude. Soudu bylo dáno obsáhlé vyjádření ohledně pojištění či nepojištění žalovaného, což však není pro posouzení této věci podstatné a soud proto tato vyjádření dále v tomto rozhodnutí zmiňovat nebude. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že pro případ jiného rozhodnutí navrhuje splátkový kalendář, a to proto, že žalovaný je již důchodce, a to ve výši 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:Soud při svém rozhodování vychází z toho, že žalovaný byl ke dni 16. 7. 2018 zaměstnancem žalobce (tato skutečnost vyplývá ze všech listinných podkladů a nebyla účastníky sporována).Z protokolu o projednání náhrady škody, předžalobní upomínky, vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události – nehoda z 5. 11. 2018 a nakonec i z vyjádření samotného žalovaného soud zjistil, že dne 16. 7. 2018 došlo ke škodní události, když samovolně pohybující se osobní vůz č. , hodnota, najel v kilometru 244,596 před výhybkou 875 do projíždějícího posunového dílu pro vlak 5046 po koleji 824 a došlo k vykolejení vozu , Anonymizováno, . Ke škodě došlo tak, že zaměstnanec žalobce – žalovaný ve funkci vedoucího posunu při posunu nezajistil drážní vozidlo proti ujetí.Z protokolu o projednání náhrady škody, předžalobní upomínky, vyčíslení nákladů spojených s mimořádnou událostí, z faktury č. , hodnota, vystavené 24. 9. 2018, z likvidačního listu k faktuře, ze zápisu z komisionální prohlídky ze dne 7. 8. 2018, z výpisu z účtu u , právnická osoba, . ze dne 22. 11. 2018 soud zjistil, že jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda v celkové výši 362 644 Kč bez DPH, spolu s DPH a souvisejícími vícepracemi ve výši 500 018 Kč a tato částka byla za opravu žalobcem zaplacena 22. 11. 2018.Z potvrzení mzdové účtárny žalobce z 26. 11. 2018 ve spojení s vyčíslením nákladů spojených s mimořádnou událostí soud zjistil, že průměrný hrubý měsíční příjem žalovaného pro třetí čtvrtletí roku 2018 činil 33 336 Kč, 4,5násobek této průměrné hrubé mzdy tedy činil 163 512 Kč.Z předpisu Správy železniční dopravní cesty, státní organizace – Dopravní a návěstní předpis, účinného od 1. 7. 2013, soud zjistil, že v části čtvrté, kapitole I. upravuje zajištění vozidel proti ujetí a povinnosti před uvedením těchto vozidel do pohybu. Z vyjádření žalovaného provedeného v rámci vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události dne 5. 11. 2018 soud zjistil, že „kdyby odstavený vůz podložil zarážkami, zřejmě by se nerozjel“.

4. Na základě provedeného dokazování lze tedy učinit skutkový závěr, že 16. 7. 2018 došlo ke srážce posunového dílu se samovolně se pohybujícím drážním vozidlem, které ujelo z koleje 825 a najelo do posunového dílu tvořeného drážním vozidlem – dalším osobním vozem, přičemž vykolejilo a došlo k poškození předmětných vozidel. Žalovaný v době vzniku škody u žalobce vykonával pracovní činnost na pozici vedoucího posunu a škoda byla způsobena tak, že žalovaný nezajistil odstavené drážní vozidlo proti ujetí.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody, způsobené z nedbalosti, nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

6. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce, je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil. Škodou jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou ve smyslu ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce, je potom nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. Porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nastává tehdy, jedná-li zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je nebo není, a který nastává bez ohledu na to, zda ho zaměstnanec chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. Dále je nutné, aby škoda byla způsobena právě v důsledku porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů zaviněného zaměstnancem a nikoliv v důsledku jiné okolnosti.

7. V této konkrétní věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce vykonávající v době vzniku škody pracovní činnost na pozici vedoucího posunu porušil své povinnosti dané mu zejména shora uvedenými vnitřními předpisy, když při posunu nezajistil drážní vozidlo proti ujetí. V důsledku jeho nedbalosti vznikla žalobci škoda ve výši 362 644 Kč. Výše požadované náhrady škody způsobené žalovaným činí 4,5násobek jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu, v souladu s ustanovením § 257 odst. 2 zákoníku práce. Žalobě proto bylo v plném rozsahu vyhověno.

8. K námitkám ze strany žalovaného lze podotknout pouze tolik, že zákoník práce stanoví velmi přesně předpoklady ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu ve svém ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce. K těmto předpokladům nenáleží účetní náležitosti, které jsou ze strany žalovaného namítány (evidence v účetnictví příslušné jednotky, účetní závěrka, audit, apod.). K těmto námitkám proto soud při posuzovaní skutkového stavu a při právním hodnocení nepřihlížel. Stejně tak nebylo možné přihlédnout k námitkám vztahujícím se k možnému pojištění žalovaného, když i v rámci jednání konaného 26. 9. 2024 žalovaný prostřednictvím svého zástupce prohlásil, že náhrada škody nebude z žádného pojištění uhrazena.

9. Při stanovení lhůty splatnosti však soud přihlédl k věku žalovaného, k tomu, že se jedná o důchodce a umožnil mu celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách 3 000 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce sám s tímto postupem souhlasil.

10. Protože žalobce svůj nárok na zaplacení úroku z prodlení, který byl žalobou uplatněn, vzal zpět, soud v této části předmětu řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. (výrok II.) a řízení v tomto rozsahu zastavil.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení byl učiněn v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.