Okresní soud v Ústí nad Orlicí · Usnesení

5 C 36/2021

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-03-24 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSUO:2021:5.C.36.2021.1

Citované zákony (4)

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy

I. Nařizuje se prodej zástavy, a to ­) pozemku parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba - budova [adresa], ­) pozemku parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 1.280.614,63 Kč s příslušenstvím ke dni 7. 12. 2020 včetně ve výši 54.727,87 Kč, s úroky ve výši 2,39 % ročně z částky 1.280.614,63 Kč od 8.12.2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.280.614,63 Kč od 8.12.2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.600 Kč s tím, že tyto náklady lze uspokojit jen z prodeje zástavy.

1. Žalobce se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba - budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pro [územní celek] na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovité věci“). Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 1.350.000 Kč. Za účelem zajištění uzavřel žalobce s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 22. 6. 2017 zástavní smlouvu k nemovitým věcem. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nehradil, žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu. Výše splatného dluhu ke dni 7. 12. 2020 činí na jistině 1.280.614,63 Kč, na úrocích 37.285,95 Kč, na úrocích z prodlení 15.643,92 Kč a na poplatcích 1.798 Kč. Žalobce zaslal žalovanému oznámení o započetí výkonu zástavního práva.

2. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 13. 6. 2017, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru na bydlení (za účelem koupě nemovitých věcí) ve výši 1.350.000 Kč, žalovaný se zavázal dluh hradit s úroky ve výši 2,29 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal zajistit úvěr zřízením zástavního práva k nemovitým věcem. Smluvní podmínky a poplatky byly zjištěny z obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů spotřebitelům ze dne 13. 6. 2017, obchodních podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů spotřebitelům, sazebníku za peněžní a obchodní služby poskytované fyzickým osobám žalobcem, a sazebníku žalobce platného od 1. 12. 2016. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako zástavním věřitelem, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako zástavci a žalovaným jako dlužníkem dne 22. 6. 2017, jejím předmětem bylo zřízení zástavního práva k nemovitým věcem za účelem zajištění dluhu ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Z příkazu k čerpání úvěru, výpisu z běžného čerpacího účtu a z oznámení o dočerpání úvěru ze dne 4. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal. Z oznámení o změně výše splátky ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že pro zánik pojištění úvěru nebyla splněna podmínka pro přiznání slevy z úrokové sazby, proto nová výše úrokové sazby činí 2,39 % ročně. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni 3. 6. 2020 byl vlastníkem nemovitých věci žalovaný. Platby žalovaného na dluh a dlužná výše jistiny a příslušenství byly zjištěny z tabulky stavu pohledávky ke dni 7. 12. 2020 včetně, ze souhrnného přehledu dlužných splátek od 13. 6. 2017 do 7. 12. 2020, ze splátkového plánu od 13. 6. 2017 do 7. 12. 2020 a z výpisu z běžného hypotečního účtu od 13. 6. 2017 do 7. 12. 2020 a obratové historie úvěru.

3. Výzvami ze dne 28. 3. 2019, ze dne 28. 9. 2019, ze dne 26. 10. 2019 a ze dne 7. 10. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Oznámením ze dne 16. 10. 2020 informoval žalobce žalovaného o započetí výkonu zástavního práva, téhož dne požádal žalobce katastrální úřad o zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva. Předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1309 – 1394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 1309 odst. 1 o.z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

5. Dle ust. § 358 odst. 1 věty první z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

6. Dle ust. § 365 z.ř.s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Jako listina ověřená státním orgánem je dle konstantní judikatury považována i soukromá listina opatřená ověřenými podpisy (například dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004). Žalobce soudu předložil rozhodné listiny s úředně ověřenými podpisy, soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

7. V řízení o nařízení soudního prodeje zástavy se soud zabývá pouze otázkou, kdo je zástavním dlužníkem, a zda má zástavní věřitel pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje. Případné jiné námitky mohou být uplatněny až v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to například prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí či prostřednictvím vylučovací žaloby (k tomu například LEVÝ, Jiří. § 358 (Rozhodnutí a jeho účinky). In: SVOBODA, K. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2015, s. 665.).

8. Žalobce v řízení osvědčil, že má zajištěnou pohledávku – pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, žalovaný jej řádně a včas nehradil, žalobci tak vznikla z této smlouvy pohledávka. Pohledávka žalobce za žalovaným byla zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem na základě zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 22. 6. 2017, tuto skutečnost žalobce osvědčil originálem smlouvy, zástavní právo k zástavě proto též bylo osvědčeno. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, zástavní smlouvy a z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 3. 6. 2020 bylo dále osvědčeno, že zástavním dlužníkem je žalovaný, tedy i to, kdo je zástavním dlužníkem, bylo v řízení řádně osvědčeno. Soud proto rozhodl tak, že se nařizuje prodej zástavy, nemovitých věcí.

9. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (ust. § 358 odst. 1 – 3 z.ř.s.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a z částky 600 Kč jako dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková náhrada nákladů tak činí 5.600 Kč, přičemž tyto náklady lze uspokojit jen z výtěžku zpeněžení zástavy, nařízení a provedení exekuce k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku povinných je nepřípustné. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.