5 C 368/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že bytová jednotka [číslo] nacházející se v domě [adresa] stojícím na stavební parcele [číslo] v obci a k. ú. [obec] a na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních [číslo] na společných částech domu [adresa] stojícím na stavební parcele [číslo] v obci a k. ú. [obec] a na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], a se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na stavební parcele [číslo] v obci [obec] a k. ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] se spoluvlastnickým podílem na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví], vedených Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, pro k. ú. [obec] a [část obce], není zatížena zástavním právem ve prospěch žalovaného.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21.846 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala určení, že bytová jednotka [číslo] (dále jen„ jednotka“) nacházející se v domě [adresa] stojícím na stavební parcele [číslo] v obci a k. ú. [obec] a na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních [číslo] na společných částech domu [adresa] stojícím na stavební parcele [číslo] v obci a k. ú. [obec] a na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], a se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na stavební parcele [číslo] v obci [obec] a k. ú. [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] se spoluvlastnickým podílem na stavebních parcelách [číslo] [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovité věci“), není zatížena zástavním právem ve prospěch žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému nikdy ničeho nedlužila, zatížení proto neexistuje, případně je v celém rozsahu promlčeno. Právní předchůdkyně žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, osvobození dopadá i na pohledávku žalovaného. Zápis zástavního práva neodpovídá stavu faktickému, proto se žalobkyně domáhá vydání tohoto rozsudku.

2. Ústní jednání se konalo dne 6. 5. 2021. Žalobkyně setrvala na podané žalobě, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 25. 10. 2020 pro [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Česká Třebová soud zjistil, že na jednotce vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 395.000 Kč a příslušenství ve prospěch žalovaného, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 10. 3. 2009 a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 30. 11. 2009. Ze zástavní smlouvy ze dne 10. 3. 2009 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zástavním věřitelem a [jméno] [celé jméno žalobkyně] jako zástavcem, jejím předmětem (zástavou) byly nemovité věci, zajišťovanou pohledávkou byla půjčka ve výši 395.000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2009, kterou se zástavce zavázal vrátit zástavnímu věřiteli nejpozději do 10. 7. 2009. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. 14 C 99/2013 – 13, bylo určeno, že vlastníkem nemovitých věci je [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 4. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka [jméno] [celé jméno žalobkyně] a osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Ze seznamu přihlášených pohledávek ve věci vedené pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a zprávy insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný případnou zajištěnou pohledávku za [jméno] [celé jméno žalobkyně] do insolvenčního řízení nepřihlásil. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, č. j. 102 VSPH 98/2012 – 96, bylo zjištěno, že žaloba na vyloučení nemovitých věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla zamítnuta s odůvodněním, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, na základě které [jméno] [celé jméno žalobkyně] převedla vlastnické právo k nemovitým věcem na [jméno] [příjmení], je neplatná, proto ani žalovaný, na kterého následně [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne 14. 12. 2009 převedl vlastnické právo k nemovitým věcem, nemohl nabýt nemovité věci do svého vlastnictví. Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k odstranění zápisu zástavního práva a upozornila jej na možnost soudního vymáhání této povinnosti.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3073 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů.).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] s právním předchůdcem žalovaného [jméno] [příjmení] ujednali dne 10. 3. 2009 zřízení zástavního práva na nemovité věci za účelem zajištění půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2009. Zástavní právo dle ust. § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. zaniká zánikem zajištěné pohledávky.

6. Žalobkyně tvrdila, že zajištěná pohledávka neexistuje, právní předchůdkyně žalobkyně ničeho nedlužila. Žalovaný ve věci ničeho netvrdil ani neprokazoval, k jednání se nedostavil, ač řádně a včas předvolán. Soud proto vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že zajištěná pohledávka neexistuje. Neexistuje-li či zanikla-li zajištěná pohledávka, pak v souladu s ust. § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. zaniklo i zatížení zástavním právem. Nad to, na majetek právní předchůdkyně žalobkyně bylo vedeno insolvenční řízení, právní předchůdkyně žalobkyně plnila oddlužení splátkovým kalendářem, žalovaný svou zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila oddlužení a byla insolvenčním soudem osvobozena od placení pohledávek. Protože žalovaný jako zajištěný věřitel svou (případnou) zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení řádně a včas neuplatnil, vztahuje se osvobození právní předchůdkyně žalobkyně od povinnosti plnit neuhrazené části závazků i na tuto zajištěnou pohledávku, včetně zajištění, viz ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Jestliže pak zajištěná pohledávka žalovaného zanikla, zaniklo s ní i zástavní právo. Proto je třeba zástavní právo v souladu s ust. § 171 odst. 1 obč. zák. vymazat z katastru nemovitostí. Proto soud určil, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, z částky 12.400 Kč za 4 úkony právní služby po 3.100 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 200 Kč jako náhrady za promeškaný čas 2 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 122 Kč jako náhrady cestovného (při celkem 20 ujetých km a průměrné spotřebě 6,16 l BA na 100 km) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.924 Kč. Celková náhrada nákladů činí 21.846 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.