5 C 479/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Anderové a přísedících Dany Malinové a Jany Kusé ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru učiněném žalovaným adresovaným žalobci, datovaným dnem 4.10.2021, je neplatné.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3.12.2021 se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 4.10.2021 je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 8.9.2020 na pozici reklamační pracovník, a to na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Dne 4.10.2021 byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalovaného, které bylo odůvodněno ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro něj nebyly splněny podmínky. Pracovní poměr měl skončit dne 4.10.2021, dne 8.10.2021 však žalobce žalovanému zaslal písemné oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dle jeho názoru byly splněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru dne ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce se dopustil porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Toto porušení bylo spatřováno ve skutečnosti, že žalobce řekl své nadřízené, že je p*ča a rovněž svou nadřízenou šikanoval neustálým voláním, psaním zpráv a takto ji obtěžoval i mimo pracovní dobu, přičemž toto jednání žalobce bylo dlouhodobé a negativně ovlivňovalo atmosféru a pracovní morálku na pracovišti. Toto jednání žalobce vyústilo v podnět, který zaměstnankyně žalovaného podala u Policie ČR. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4.10.2021 převzal žalobce na pracovišti téhož dne a téhož dne byla žalobci předána také písemná upozornění na porušení pracovních povinností, ve kterých bylo uvedeno, že porušováním pracovních povinností spočívá v jednání žalobce popsané shora a rovněž neplněním pracovních povinností při vyřizování reklamací zboží, kdy žalobce opakovaně nekontroloval zboží vrácené ze strany zákazníků a posílal toto zboží dalším zákazníkům i přesto, že se jednalo o zboží poškozené, znečištěné nebo rozbité. Převzetí těchto upozornění bylo rovněž potvrzeno podpisem žalobce. Poté, co žalovanému bylo doručeno oznámení žalobce o tom, že namítá neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a že trvá na dalším přidělování práce, žalovaný vyhověl žádosti žalobce a vyzval žalobce dopisem ze dne 26.10.2021 k návratu do zaměstnání, což žalobce učinil a dne 27.10.2021 do zaměstnání nastoupil. Žalobce, ačkoliv nastoupil do práce dne 27.10.2021, dne 5.11.2021 uprostřed směny svévolně odešel z pracoviště a od té doby se do zaměstnání nedostavil, a to bez uvedení důvodu a předchozí omluvy. Žalovaný mu přitom neurčil čerpání dovolené, ani se žalobcem nesjednal možnost pracovního volna, ani nenastal jiný důvod, pro který by se jednalo o omluvenou absenci žalobce v zaměstnání. Žalovaný výslovně žalobce vyzval k okamžitému nástupu do zaměstnání, a to prostřednictvím emailu ze dne 19.11.2021. Ani přes tuto výzvu se žalobce do zaměstnání nedostavil a místo toho v této době cestoval po Evropě, jak žalovaný zjistil z facebookového profilu žalobce. Žalovaný tedy přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 3.12.2021, a to pro porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť žalobce zaviněně a neomluveně přitom nebyl v práci opakovaně po dobu po sobě jdoucích dvaceti pracovních dnů. Žalobci byla uhrazena mzda (náhrada mzdy) až do doby skončení pracovního poměru dne 9.12.2021, k němuž došlo na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 3.12.2021, a to i za dny žalobcovy shora popsané neomluvené absence v zaměstnání. Pro případ vyhovění žalobě žalovaný žádá při rozhodování o náhradě nákladů řízení zvážit důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o.s.ř.

3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

4. Z pracovní smlouvy ze dne 8.9.2020 soud zjistil, že žalobce na základě této pracovní smlouvy je zaměstnán u žalovaného jako reklamační pracovník, když pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, a to ode dne 8.9.2020 s tříměsíční zkušební dobou.

5. Dnem 4.10.2021 je datováno okamžité zrušení pracovního poměru, kterým žalovaný ve smyslu § 55 zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr se žalobcem. Jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru je uvedeno porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to tím, že řádně neplní své pracovní povinnosti. Žalobce potvrdil převzetí této listiny s tím, že s ní nesouhlasí.

6. Dne 8.10.2021 je datována listina, kterou žalobce oznámil žalovanému jako svému zaměstnavateli, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván a aby mu byla přidělována práce podle pracovní smlouvy. Listina byla odeslána na adresu žalovaného dne 8.10.2021.

7. Z listin datovaných dnem 4.10.2021 adresovaných žalobci soud zjistil, že je písemně upozorněn na porušení pracovní kázně. To má spočívat jednak v tom, že dne 23.9.2021 jednal nevhodným způsobem s nadřízeným pracovníkem a dostal napomenutí za porušení pracovní kázně. Uráží nadřízenou pracovnici, volá jí, píše, obtěžuje ji i v pracovní době, což negativně ovlivňuje ostatní pracovníky a narušuje pracovní morálku na pracovišti. Žalobce je upozorněn na to, že pokud se toto jednání bude nadále opakovat, bude s ním ukončen pracovní poměr výpovědí pro soustavné porušování pracovních povinností ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Další porušení pracovních povinností žalovaný spatřuje v tom, že žalobce neplní své pracovní povinnosti ve spojitosti s reklamací zboží. V několika případech zboží nebylo po vrácení od zákazníka řádně zkontrolováno - poškozené, špinavé nebo rozbité zboží bylo zaklizeno a odesláno dalšímu zákazníku, na což následovala další stížnost a reklamace. Písemné upozornění označuje tři konkrétní objednávky s tím, že pokud se toto jednání žalobce bude nadále opakovat, žalovaný s ním ukončí pracovní poměr výpovědí pro soustavné porušování pracovních povinností ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Na obou písemných upozorněních je podpis žalobce s tím, že potvrzuje převzetí listin.

8. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datovaného dnem 3.12.2021 soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnavatel okamžitě ruší pracovní poměr se žalobcem podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť v pátek 5.11.2021 uprostřed směny svévolně odešel z pracoviště a od té doby až do dne 3.12.2021 se nedostavil do zaměstnání, a to bez uvedení důvodu a předchozí omluvy, ačkoliv mu zaměstnavatel na tyto dny neurčil čerpání dovolené a ani s ním nesjednal možnost pracovního volna. Žalovaný navíc výslovně vyzval žalobce k okamžitému nástupu do zaměstnání, a to prostřednictvím emailu ze dne 19.11.2021, a dále prostřednictvím doporučeného dopisu, který mu byl tento den odeslán. Ani přes tyto výzvy se do zaměstnání nedostavil, tedy nenastoupil neomluveně do práce, a to opakovaně po dobu po sobě jdoucích celých dvacet pracovních dnů. Toto okamžité zrušení pracovního poměru podle detailní informace k zásilkám a podacího lístku bylo žalobci doručeno dne 9.12.2021.

9. Z přehledu docházky za listopad 2021 soud zjistil, že žalobce odpracoval dne 5.11.2021 pouze tři hodiny třináct minut a poté již do konce kalendářního měsíce nepracoval.

10. Výzvou k nástupu do zaměstnání dle pracovní smlouvy byl žalobce vyzván k výkonu práce dne 26.10.2021 a dále byl vyzván k výkonu práce dne 18.11.2021, tedy poté, co svévolně opustil své pracoviště dne 5.11.2021.

11. Ze soudu předložených fotografických materiálů soud zjistil, že na facebookových stránkách žalobce jsou snímky ze zoologické zahrady v [anonymizováno], dne 14.11.2021 z [anonymizováno] a dne 16.11.2021 z [anonymizováno] [země].

12. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce jako zaměstnanec pracoval pro žalovaného jako zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy a dne 4.10.2021 mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným, ve kterém je důvod okamžitého zrušení pracovního poměru specifikován tak, že žalobce jako zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to tím, že řádně neplní své pracovní povinnosti.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákoníku práce účinného v době učinění okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy ke dni 4.10.2021. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2019 sp. zn. 21 Cdo 3648/2019 v listině - okamžitém zrušení pracovního poměru - je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. ve všech podrobnostech popsány být nemusí (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.). Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevem vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladů projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl, nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji.

14. V projednávané věci žalovaný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem v listině datované dnem 4.10.2021 vůbec skutkově nevymezil. Obecné popsání, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tím, že řádně neplní své povinnosti, nepředstavuje jednoznačnou identifikaci jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. I z vyjádření žalovaného je přitom zřejmé, že žalobci bylo vytýkáno několik různých pochybení, tedy porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a za situace, že nedošlo ke skutkovému vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, nemůže také dojít v řízení o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru k podrobení tohoto konkrétního důvodu soudnímu přezkumu. Protože okamžité zrušení pracovního poměru datovaného dnem 4.10.2021 postrádá základní zákonnou náležitost, tedy identifikování jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a protože se nedá ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen, soud dovodil, že takové zrušení pracovního poměru je neplatné.

15. Žalobce byl v této věci úspěšný a podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl mít právo na náhradu nákladů řízení. Toto právo mu však soud s přihlédnutím k ustanovení § 150 o.s.ř. nepřiznal. Soud dovozuje, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat. Tyto skutečnosti soud spatřuje v jednání samotného žalobce, který se žalobou doručenou soudu dne 3.12.2021 domáhá neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 4.10.2021, a který zasílá svému zaměstnavateli oznámení ze dne 8.10.2021, že trvá na dalším zaměstnávání, a poté, co je zaměstnavatelem vyzván k nástupu do zaměstnání dne 26.10.2021 počínaje dnem 5.11.2021, svévolně opouští pracoviště a do zaměstnání nedochází a práci nevykonává. Soud negativně hodnotí postoj žalobce k jeho povinnostem vyplývajícím pro něj z pracovního poměru - to vše za situace, kdy se určením, že je rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 4.10.2021 neplatné, domáhá dalšího zaměstnávání. Proto bylo rozhodnuto, že se žalobci právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 150 o.s.ř. nepřiznává.