5 C 68/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno právního zástupce sídlem Adresa právního zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 854,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč s tím, že je oprávněn tuto povinnost splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 21 054,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 156,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 193,88 Kč, úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 118,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 171,61 Kč, úroku z prodlení z částky 4 853,21 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 15 % ročně z částky 4 853,21 Kč od 22.10.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 37 854,34 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o dva neuhrazené úvěry.

2. Žalobkyně tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného a předložených dokladů), uzavřeli dne 11.4.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 7 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 52 týdenních splátek po 264 Kč do 10.4.2023. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 4 850 Kč. Ke dni 21.10.2024 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 4 853,21 Kč, dlužného poplatku 3 987,79 Kč, kapitalizovaných úroků 1 171,61 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 1 118,26 Kč, úroku 15 % ročně z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení a úroků z prodlení 15% ročně z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení.

3. Dále žalobkyně tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného a předložených dokladů), uzavřeli dne 4.8.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 17 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 78 týdenních splátek po 414 Kč do 1.2.2024. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 2 350 Kč. Ke dni 21.10.2024 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 15 000 Kč, dlužného poplatku 14 013,34 Kč, kapitalizovaných úroků 2 193,88 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 4 156,25 Kč, úroku 15 % ročně z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení a úroků z prodlení 15% ročně z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

6. Podle zákaznické karty z čl. 34 žalovaný dne 11.4.2022 předchůdce požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá invalidní důchod, jeho celkový příjem ze dvou zdrojů dosahuje 25 337 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činí 6 500 Kč a nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Karta má přitom formu formuláře, je podepsána žalovaným a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí potvrzení příjmu žalovaného složenkami za leden, únor a březen r. 2022.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z čl. 35 a příslušných smluvních podmínek soud zjistil, že spolu žalovaný a předchůdce dne 11.4.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 7 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku zavázal vrátit formou 52 týdenních splátek ve výši 264 Kč, resp. 227 Kč u splátky poslední s úrokem ve výši 88 % ročně při RPSN 227,49 %, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za Anonymizováno splácení 1 621 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 13 691 Kč. Smlouva má přitom formu formuláře a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, podpisem smlouvy pak žalovaný potvrdil vyplacení dané částky v hotovosti při podpisu.

8. Z výpisu z ARAD co do korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR má soud za prokázané, že v dubnu r. 2022 dosahoval průměrný úrok u úvěrů na spotřebu se splatností do 1 roku 10,91% ročně a RPSN 8,74%.

9. Dle tabulky umořená z čl. 37 žalovaný na smlouvu uvedenou shora zaplatil celkem 4 850 Kč, přičemž uhradil 12.4.2022 částku 1 000 Kč, 20.5.2022 částku 1 200 Kč, 21.6.2022 částku 1 100 Kč, 20.7.2022 částku 1 200 Kč a 19.12.2022 částku 350 Kč.

10. Podle zákaznické karty z čl. 38 žalovaný dne 4.8.2022 předchůdce požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, kdy uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek, jeho celkový příjem ze dvou zdrojů dosahuje 25 563 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činí 4 800 Kč, interní splátky poté dosahují 1 162 Kč a nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Karta má přitom formu formuláře, je podepsána žalovaným a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí, potvrzení příjmu žalovaného potvrzením o příjmu za červenec r. 2022.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z čl. 39 a příslušných smluvních podmínek vyplývá, že spolu žalovaný a předchůdce dne 4.8.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 17 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku zavázal vrátit formou 78 týdenních splátek ve výši 414 Kč, resp. 380 Kč u splátky poslední s úrokem ve výši 69 % ročně při RPSN 115,73 %, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 3 399 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 32 238 Kč. Smlouva má přitom formu formuláře a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, podpisem smlouvy pak žalovaný potvrdil vyplacení dané částky v hotovosti při podpisu.

12. Z výpisu z ARAD co do korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR má soud za prokázané, že v srpnu r. 2022 dosahoval průměrný úrok u úvěrů na spotřebu se splatností od 1 do 5 let 9,89 % ročně a RPSN 10,24 %.

13. Dle tabulky umořená z čl. 41 žalovaný na smlouvu uvedenou shora zaplatil celkem 2 350 Kč, přičemž uhradil 9.8.2022 částku 2 000 Kč a 19.12.2022 částku 350 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 k této smlouvě a z potvrzení o uhrazení úplaty plyne, že předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávek za žalovaným z titulu shora specifikovaných smluv, na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21.10.2024.

15. Podle oznámení o postoupení a příslušného podacího lístku žalobkyně shora specifikované postoupení žalovanému oznámila přípisem odeslaným 11.11.2024.

16. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala dne 31.12.2024 v této věci předžalobní výzvu.

17. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu rozsudkem Krajského soudu v Anonymizováno ze dne 31.7.2020, č.j. spisová značka, jelikož se jedná o důkaz nadbytečný, když nikterak nesouvisí s touto věcí. Nadto soud poukazuje na zásadu, že soud zná právo.

18. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

19. Dne 11.4.2022 žalovaný předchůdce požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá invalidní důchod, jeho celkový příjem ze dvou zdrojů dosahuje 25 337 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činí 6 500 Kč, nemá kreditní kartu, ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Karta má přitom formu formuláře, je podepsána žalovaným a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí, potvrzení příjmu žalovaného složenkami za leden, únor a březen r. 2022.

20. Dne 11.4.2022 spolu žalovaný a předchůdce uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 7 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku zavázal vrátit formou 52 týdenních splátek ve výši 264 Kč, resp. 227 Kč u splátky poslední s úrokem ve výši 88 % ročně při RPSN 227,49 %, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za Anonymizováno splácení 1 621 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 13 691 Kč. Smlouva má přitom formu formuláře a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, podpisem smlouvy pak žalovaný potvrdil vyplacení dané částky v hotovosti při podpisu. V této době dosahoval průměrný úrok pro úvěry se splatností do jednoho roku 10,91 % ročně a RPSN činila 8,74 %.

21. Žalovaný na tuto zaplatil celkem 4 850 Kč, přičemž uhradil 12.4.2022 částku 1 000 Kč, 20.5.2022 částku 1 200 Kč, 21.6.2022 částku 1 100 Kč, 20.7.2022 částku 1 200 Kč a 19.12.2022 částku 350 Kč.

22. Dne 4.8.2022 žalovaný předchůdce požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, kdy uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek, jeho celkový příjem ze dvou zdrojů dosahuje 25 563 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činí 4 800 Kč, interní splátky poté dosahují 1 162 Kč a nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Karta má přitom formu formuláře, je podepsána žalovaným a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, včetně zaškrtnutí, potvrzení příjmu žalovaného potvrzením o příjmu za červenec r. 2022.

23. Dne 4.8.2022 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 17 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku zavázal vrátit formou 78 týdenních splátek ve výši 414 Kč, resp. 380 Kč u splátky poslední s úrokem ve výši 69 % ročně při RPSN 115,73 %, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za Anonymizováno splácení 3 399 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 32 238 Kč. Smlouva má přitom formu formuláře a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou, podpisem smlouvy pak žalovaný potvrdil vyplacení dané částky v hotovosti při podpisu. V této době dosahoval průměrný úrok pro úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let 9,89 % ročně a RPSN činila 10,24 %.

24. Žalovaný na tuto smlouvu zaplatil celkem 2 350 Kč, přičemž uhradil9.8.2022 částku 2 000 kč a 19.12.2022 částku 350 Kč.

25. Následně předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávek za žalovaným z titulu shora specifikovaných smluv na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21.10.2024, což bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným 11.11.2024.

26. Dne 31.12.2024 zaslala žalobkyně v této věci žalovanému předžalobní výzvu.

27. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

28. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

31. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

32. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

33. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

34. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

35. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

36. Podle § 78 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru.

37. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

38. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

41. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

42. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

43. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

45. Dle § 1792 odst. 1 a 2 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.

46. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

47. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

48. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

49. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

50. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

51. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího uzavřely dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých předchůdce žalovanému poskytl 7 000 Kč a 17 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tyto částky právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením daných smluv zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají nejen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde předchůdce), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

52. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

53. Žalobkyně v této věci tvrdila, že předchůdce v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací získaných od žalovaného a z jím doložených listin. Žalovaný předchůdci sdělil, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá invalidní důchod, resp. je zaměstnán na plný úvazek, jeho celkový příjem ze dvou zdrojů dosahuje cca 25 000 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činí 6 500 Kč u první žádosti, resp. 4 800 Kč u druhé žádosti, nemá kreditní kartu a ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Předchůdce přitom měl tyto tvrzené poměry ověřit dle listin zaškrtnutých v zákaznických kartách, tj. u první žádosti ze složenek a u druhé z potvrzení u příjmu. Žádnou z těchto listin, ač má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost je dle § 78 ZSÚ uchovávat, soudu ani přes výzvu a poučení dle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. nepředložil, nadto pak soud uvádí, že z daných listiny by bylo možné dovodit toliko výši příjmu žalovaného, nikoli však výši jeho výdajů, ani jeho osobní a majetkové poměry v širších souvislostech. A to vše za situace, kdy se zejména u druhé smlouvy jedná o smlouvu opakovanou, u níž žalovaný uvedl v žádosti nižší výdaje, než u žádosti první, přičemž již v této době byl opakovaně v prodlení s úhradami sjednaných splátek v rámci prvního úvěru (jednak byly sjednané splátky s týdenním režimem úhrady, avšak žalovaný hradil toliko jednou za měsíc, jednak uhradil nižší částku, mělo být hrazeno min. 1 056 Kč měsíčně). Nadto pak nebylo ze strany žalobkyni i přes poučení shora tvrzeno ani doloženo ničeho co do provedení dalších úkonů potřebných k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného (např. dotazy na ISIR, SOLUS apod.). Soud má tak za to, že předchůdce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, resp. uvedené nebylo v řízení řádně tvrzeno a prokázáno. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázané, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě daných neplatných smluv žalovanému plnění v celkové výši 24 000 Kč (7 000 Kč + 17 000 Kč), čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), přičemž mu vrátil toliko 7 200 Kč (2 350 Kč a 4 850 Kč), je tak povinen toto své bezdůvodné obohacení ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 16 800 Kč) žalobkyni, na níž byly tyto pohledávky za žalovaným řádně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, a je tedy ve věci aktivně legitimována, vydat. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

54. Nadto soud uvádí, že se dle jeho názoru jedná o neplatné smlouvy i z důvodu jejich rozpornosti s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že si strany v rámci daných smluv sjednaly úrok ve výši 88 % ročně při RPSN 227,49%, resp. 69% při RPSN 115,73%, tedy úroky, které několikanásobně přesahují průměrnou výši úrokové sazby obvyklé v době uzavření daných smluv (10,91% ročně a 9,89 % ročně) - takové ujednání se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům (srovnej: rozhodnutí NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozhodnutí NS ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo rozhodnutí NS ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud si je přitom vědom, že předchůdce je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého úroku v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů podstatně. S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o úroku v podobě úplaty za poskytnutí úvěru, jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvy absolutně neplatné jako celek, jak je uvedeno výše. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze vyjádřenými v rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, že, s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou (srovnej (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). K obdobnému závěru by poté soud dospěl i při posuzování RPSN u daných smluv.

55. Soud pak v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalovanému úhradu dané částky formou splátek ve výši 5 000 Kč, měsíčně, tak, aby žalovanému byla poskytnuta možnost dobrovolného splnění této povinnosti, které snáze bude moci splnit, než úhradu celého dluhu naráz, čímž mu bude dána možnost vyhnout se případnému exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu dluhu, když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na úhradu, i k majetkovým poměrům žalovaného, z nichž bylo dle žalobkyně vycházeno v rámci posuzování úvěruschopnosti ze strany předchůdce, a ke skutečnosti, že dané bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo již v r. 2022. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

56. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když měl žalovaný ve věci převažující úspěch, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.