5 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 304,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 44 995,39 Kč s tím, že je tuto povinnost oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 23 309,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 304,41 Kč od 18.10.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 759,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně s tím, že je tuto povinnost oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 68 304,41 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 17.4.2025 společnost Anonymizováno dříve Anonymizováno (dále předchůdce) v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli prostřednictvím internetových stránek předchůdce www.Anonymizováno.cz po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, lustrací v ISIR, CEE, CRKI a EUCB) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl částku 68 304,41 Kč a žalovaný se jí zavázal mu tuto částku vrátit do 17.10.2025, žalovaný však předchůdci tuto částku v dané době nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak nyní po žalovaném domáhá úhrady této částky s příslušným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný uvedl, že si úvěr vzal, neví však kolik ani jaké byly splátky. Snažil se s protistranou komunikovat, chtěl se domluvit na splátkách, ovšem bez úspěchu, nadto mu pokaždé byla sdělena jiná částka, a vždy chtěli zaplatit rovnou jednu třetinu celého dluhu. Ví, že po něm předchůdce chtěl kopii OP a kontroloval i e-mail a telefon. Má za to, že mu nahlíželi i na účet, chtěli povolení k nahlédnutí. Ptali se na rodinný stav, zda bydlí v nájmu, zda je zaměstnán, jaké má pohledávky a počet vyživovacích povinností. V té době neměl žádnou vyživovací povinnost a pracoval u společnosti Anonymizováno, příjem měl 50 000 – 60 000 Kč měsíčně. Úvěr si bral, jelikož s příjmem nevyšel. Nájemné činilo 16 000 – 17 000 Kč, ale z toho hradil 7 000 – 8 000 Kč, jelikož na zbytek mu přispívala spolubydlící. Měl půjčené vozidlo a měl i několik dluhů, jednalo se o Anonymizováno, kde měl půjčeno 180 000 Kč, o spořitelnu, kde měl kontokorent 5 000 Kč, půjčku na klik asi 20 000 Kč a úvěr ve výši cca 630 000 Kč. Dále měl úvěru u Anonymizováno ve výši 23 000 Kč a u společnosti Anonymizováno ve výši 30 000 Kč a splácel i dluh, který měl vůči svému zaměstnavateli. Hradil splátky cca 28 000 Kč měsíčně. Hradil je prostřednictvím svého bankovního účtu s tím, že ke konci měsíce sice nebyl v debetu, ale byl tam pouze malý zůstatek. Do doby, než šel na nemocenskou, se snažil splátky hradit řádně a včas. Od 23. 4. 2025 je na nemocenské a splátky nezvládá hradit.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, aplikačních dat a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že předchůdce dne 17.4.2025 sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou předchůdce zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový nezajištěný úvěr až do výše úvěrového rámce 45 000 Kč a žalovaný se mu poskytnutý úvěr zavazuje vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně při RPSN 299,98 % spolu se sjednanými poplatky, a to formou splátek splatných do termínu splatnosti ve výši 13 % z celkové splátek částky, nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Celková částka dosahovala 80 818,82 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením zde pak byl upraven poplatek za prodlení ve výši 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s daným prodlením se splácením kterékoli částky.

6. Dle aplikačních detailů předchůdce u žalovaného eviduje, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije sám v nájmu, pracuje jako dělník s příjmem 45 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje dosahují 15 000 Kč.

7. Z výpisu z ARAD vyplývá, že v dubnu r. 2025 byla průměrná úroková sazba u revolvingových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 14,67 % ročně, RPSN pak dosahovalo 8,37 %.

8. Podle dokladů o úhradě a zprávy banky bylo žalovanému ze strany předchůdce poskytnuto 45 000 Kč dne 17.4.2025 a 2 900 Kč dne 20.6.2025.

9. Z výpisu z úvěru vyplývá, že předchůdce žalovanému poskytl celkem 47 900 Kč v rámci výběrů shora, žalovaný však předchůdci uhradil toliko 2 904,61 Kč.

10. Dle faktury z čl. 24 předchůdce vystavil dne 17.10.2025 na jméno žalovaného fakturu znějící na 68 666,71 Kč, resp. 31 202,13 Kč jako splátky minimální k 17.10.2025.

11. Ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, dodatku k této smlouvě a jeho přílohy, vyplývá, že byla mezi žalobkyní a předchůdcem daného dne uzavřena smlouva, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

12. Podle oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala dne 25.11.2025 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy z předchůdce na žalobkyni i předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě 76 624,41 Kč.

13. Z přípisů z čl. 44-45 plyne, že žalovaný opakovaně kontaktoval žalobkyni s žádostí o vyřešení dluhu vyplývajícího ze shora specifikované smlouvy.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Předchůdce u žalovaného eviduje, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije sám v nájmu, pracuje jako dělník s příjmem 45 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje dosahují 15 000 Kč.

16. Dne 17.4.2025 předchůdce sestavil smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou předchůdce zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový nezajištěný úvěr až do výše úvěrového rámce 45 000 Kč a žalovaný se mu poskytnutý úvěr zavazuje vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně při RPSN 299,98 % spolu se sjednanými poplatky, a to formou splátek splatných do termínu splatnosti ve výši 13 % z celkové splátek částky, nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Celková částka dosahovala 80 818,82 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením zde pak byl upraven poplatek za prodlení ve výši 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s daným prodlením se splácením kterékoli částky. V dubnu r. 2025 byla průměrná úroková sazba u revolvingových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 14,67 % ročně, RPSN pak dosahovalo 8,37 %.

17. Dne 17.4.2025 předchůdce žalovanému poskytl 45 000 kč a dne 20.6.2025 částku 2 900 Kč, žalovaný pak předchůdci uhradil 2 904,61 Kč.

18. Dne 17.10.2025 předchůdce vystavil na jméno žalovaného fakturu znějící na 68 666,71 Kč, resp. 31 202,13 Kč jako splátky minimální k 17.10.2025.

19. Dne 27.1.2020 byla mezi žalobkyní a předchůdcem daného dne uzavřena smlouva, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

20. Dne 25.11.2025 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy z předchůdce na žalobkyni i předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě 76 624,41 Kč.

21. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12.2020 s ohledem na den uzavření smlouvy o úvěru (dále ZSÚ).

22. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

24. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

25. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

30. Podle Ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 31. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

32. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

33. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

34. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

35. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

38. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

39. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

40. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž má soud z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování za to, že byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku dne 17.4.2025. Soud má však za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že předchůdce měl poskytovat žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházel předchůdce z výpočtu mezi doloženými příjmy a výdaji žalovaného (absentuje však již tvrzení o přesné výši jednotlivých položek) a lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, NRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila žádné důkazy. Z uvedených tvrzení nadto nelze podle soudu ani dovodit, že předchůdce základní údaje poskytnuté žalovaným co do jeho osobních a majetkových poměrů (např. závazky, osobní stav, bydlení, počet vyživovacích povinností apod.) následně podrobil ověření, resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, když byl soudu předložen toliko interní záznam o poměrech žalovaného, přičemž žalobkyně řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Uvedené je pak o to markantnější, když žalovaný uvedl, že měl v rozhodné době již větší množství dluhů a tento úvěr si vzal, jelikož nevycházel s příjmem, přičemž dané dluhy hradil prostřednictvím svého bankovního účtu, k němuž si předchůdce zjednal přístup, a na němž mu ke konci měsíce zbývaly pouze menší částky - dle názoru soudu tak žalovaný nebyl sto stanovené splátky hradit.

41. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

42. Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy by soud dospěl i v případě jejího přezkumu co do souladnosti ujednání s dobrými mravy, resp. přiměřenosti úroků a poplatků. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

43. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

44. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu adhezní s úrokem ve výši 0,4026% denně, tj. 146,949 % ročně, při RPSN 299,98 %, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo o 14,67 % ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), přičemž se podle soudu jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o revolvingovém úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se pak jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobným závěrům by poté soud dospěl při hodnocení přiměřenosti RPSN.

45. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému na základě této smlouvy plnění ve výši 47 900 Kč, čímž se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni, na níž byla tato pohledávka řádně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, takže je ve věci aktivně legitimována, vydat, přičemž doposud vydal toliko 2 904,61 Kč. Soud tak žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 44 995,39 Kč a ve zbytku (včetně úroku z prodlení s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti) žalobu zamítl (výrok II). V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. poté soud umožnil žalovanému uhradit danou částku formou pravidelných měsíčních splátek, když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na jeho úhradu, postoji žalovaného k věci i jeho finančním možnostem s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav. Soud dospěl k závěru, že je třeba mu poskytnout možnost dobrovolného splnění povinnosti, tj. plnění v měsíčních platbách, které snáze bude moci splnit, než úhradu celého dluhu naráz. Tím bude dána možnost žalovanému vyhnout se případnému exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu svého dluhu. Na druhou stranu je však zároveň nutno zajistit i právo žalobkyně na co nejrychlejší uspokojení dané pohledávky, proto byla výše jednotlivých splátek stanovena na 2 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Dle názoru osudu se přitom jedná o uspořádání spravedlivé.

46. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 62 % úspěch a žalovaný přibližně 38 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 24 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 733 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 860 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 11 580 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 450 Kč, celkem 1 350 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci nebyla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 15 663 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 3 759,10 Kč (24 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). I v tomto případě pak žalovanému bylo umožněno uhradit náhradu formou splátek (viz shora), a to ve výši 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Toto právo nenáleží tomu, kdo se jej po vyhlášení rozhodnutí výslovně vzdal. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.