5 C 78/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 16 740 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 14.5.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 46 740 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 18.12.2024 byla mezi stranami prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná, jejíž totožnost byla ověřena fotokopií OP a verifikační platbou ve výši 1 Kč, podepsala verifikačním SMS kódem Anonymizováno, a na jejímž základě žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla úvěr a žalovaná se jí jej zavázals vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, když ověřila jejího příjmu výpisy z účtu, resp. výplatními páskami a provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 13.5.2025 zesplatnila. Žalovaná však ani poté žalobkyni ničeho neuhradila, žalobkyně se tak po ní domáhá zaplacení jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru splatného nejpozději 13.5.2025, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za dobu od 14.5.2025 do 19.10.2025 (celkem 4 740Kč) a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně disponuje kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalované (kopie OP a ŘP).

6. Dle výpisu z bankovního účtu žalované za dobu od září do listopadu r. 2024 byl průměrný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání v tomto období cca 43 167 Kč. Po celou dobu přitom byla žalovaná v debetu (min. ve výši 35 000 Kč) a opakovaně čerpala kontokorent, její výdaje pak povětšinou překračovaly její příjmy.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota vyplývá, že dne 18.12.2024 žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni žalobkyně v pozici úvěrujícího a žalovaná v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou žalobkyně zavazuje poskytnout žalované na dobu určitou do doby úplného splacení jistiny/ nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, tedy revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž se zavázala žalované částku rovnající se úvěrovému rámci žalovanému poskytnout 18.12.2024. Žalovaná se jí naopak měla zavázat splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo sjednáno na 5 798,17 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalované s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. Smlouva přitom měla být ze strany žalované podepsána SMS kódem 73468 v žádosti o úvěr.

8. Dle výpisů z ARAD dosahoval průměrný úrok u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci r. 2024 výše 16,66 % ročně, RPSN poté bylo 8,96 %.

9. Z potvrzení o platbě z čl. 24 a zprávy banky soud zjistil, že žalobkyně ze svého bankovního účtu odeslala dne 18.12.2024 částku 30 000 Kč na bankovní účet žalované pod VS var. symbol.

10. Podle listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota vyhotovila žalobkyně dne 10.5.2025 na jméno žalované oznámení o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru ke dni 10.5.2025.

11. Z předžalobní upomínky a příslušného potvrzení vyplývá, že žalobkyně zaslala dne 21.10.2025 v této věci žalované předžalobní upomínku.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Žalobkyně disponuje kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalované (kopie OP a ŘP).

14. Za dobu od září do listopadu r. 2024 byl průměrný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání cca 43 167 Kč, po celou dobu přitom byla žalovaná v rámci svého bankovního účtu v debetu (min. ve výši 35 000 Kč) a opakovaně čerpala kontokorent, její výdaje pak povětšinou překračovaly její příjmy. 15.

16. Dne 18.12.2024 žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni žalobkyně v pozici úvěrujícího a žalovaná v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou žalobkyně zavazuje poskytnout žalované na dobu určitou do doby úplného splacení jistiny/ nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, tedy revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž se zavázala žalované částku rovnající se úvěrovému rámci žalovanému poskytnout 18.12.2024. Žalovaná se jí naopak měla zavázat splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo sjednáno na 5 798,17 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalované s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. Smlouva přitom měla být ze strany žalované podepsána SMS kódem 73468 v žádosti o úvěr. Průměrný úrok u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci r. 2024 přitom dosahoval 16,66 % ročně, RPSN poté bylo 8,96 %.

17. Žalobkyně ze svého bankovního účtu odeslala dne 18.12.2024 částku 30 000 Kč na bankovní účet žalované pod VS var. symbol.

18. Žalobkyně dne 10.5.2025 vyhotovila na jméno žalované oznámení o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru ke dni 10.5.2025.

19. Dne 21.10.2025 žalobkyně v této věci zaslala žalované předžalobní upomínku.

20. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

21. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

25. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

30. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

31. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

32. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

33. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

34. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

36. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

37. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

39. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi ní a žalovanou uzavřena v písemné formě dne 18.12.2024 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalované v pozici dlužníka byla dle názoru soudu v tomto případě žalobkyní řádně ověřena kopiemi osobních dokladů a výpisy z jejího bankovního účtu, v řízení však již nebylo podle názoru soudu řádně tvrzeno, ani prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána verifikačním SMS kódem 73468 (tj. že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalované za účelem podepsání dané smlouvy, že byl tento kód žalované zaslán na jí uvedené telefonní číslo a že jej žalovaná užila pro podpis žádosti o úvěr, čímž mělo dojít k akceptaci smlouvy ze strany žalované). Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaná právně jednala, tj. že by projevila svou vůli s žalobkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaná nemá povinnost žalobkyni z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

40. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala žalované tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení její úvěruschopnosti vycházela z výpisu z bankovního účtu žalované, či z jejích výplatních pásek a z lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila vyjma výpisu z bankovního účtu žalované žádné důkazy. Z uvedených tvrzení nadto lze podle soudu dovodit, že žalobkyně neměla k dispozici ani základní údaje poskytnuté žalovanou co do jejích osobních a majetkových poměrů (výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností apod.), resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, které by následně podrobila ověření, přičemž řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Navíc pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila ani žádný důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyni před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o výdajích žalované, výpisy z daných registrů, výsledek posouzení pod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). nadto soud poukazuje, že lze z předložených výpisů z bankovního účtu žalované dovodit, že byla žalovaná v době od září do října r. 2024 stále v debetu a čerpala kontokorent, její výdaje pak povětšinou překračovaly její příjmy.

41. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

42. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

43. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

44. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo o 16,66 % ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle soudu se přitom jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. K obdobnému závěru by poté soud dospěl při hodnocení výše RPSN.

45. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 30 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinna toto obohacení žalobkyni vydat.

46. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalované uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč a ve zbytku, včetně příslušenství s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti, žalobu zamítl (výrok II).

47. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 58,3 % úspěch a žalovaná přibližně 41,7 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16,6 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2337 Kč (viz dále) a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 2 100 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 3/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 504 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 5 241 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 870 Kč (16,6 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

48. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalované a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měla žalovaná danou částku v rámci předmětné smlouvy žalobkyni uhradit již v květnu r. 2025,a do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradila.

49. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy zaplatila soudní poplatek dle položky 2 Sazebníku poplatků, ale elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení, doměřil soud žalobkyni ve výroku IV soudní poplatek dle položky 1 Sazebníku poplatků (soudní poplatek dle položky 1 v tomto případě činí 2 337 Kč, přičemž bylo uhrazeno 1870 Kč, zbývá tak doplatit 467 Kč). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.