5 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 13.476 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7.500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 22.2.2006 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.476 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobcem - společností [právnická osoba], a to ze smlouvy ze dne 11.2.2005. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce souhrnný poplatek ve výši 5.976 Kč - to vše v 52 týdenních splátkách po 288 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 14.2.2006. Žalovaný uhradil celkem částku 1.500 Kč.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný podal odpor, a to z důvodu jeho finanční situace s tím, že nemůže celou částku zaplatit jednorázově. Požádal o splátkový kalendář. Uvedl, že má příjem 23.000 Kč, bylo mu zvýšeno výživné na nezl. dceru [jméno] [příjmení] a syn [jméno] [celé jméno žalovaného] je nemocen a manželka s ním musí být doma. Na základě tohoto vyjádření žalobce navrhl vydání rozsudku pro uznání. Soud zhodnotil podání žalovaného ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 až 4 o.s.ř. a dospěl k závěru, že návrhu na vydání rozsudku pro uznání lze vyhovět pouze zčásti, a to v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22.2.2006 do zaplacení. V této části soud vydal rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a o.s.ř.

3. Ve zbývající části soud vychází podle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. z toho, že rozsudek pro uznání nelze vydat, neboť v této části by nebylo možné uzavřít a schválit smír, neboť takový smír by byl v rozporu s právními předpisy. Po právní stránce totiž soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejm. peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

4. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky. Půjčka činila 9.000 Kč a za poskytnutí půjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 5.976 Kč. Tento souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky činil tedy více než 66 % jistiny. Dle ustanovení § 56 zákona č. 40/1964 Sb. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel - smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 66 % jistiny půjčky je pro nepřiměřenost výše poplatku ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o tomto souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele.

5. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytl částku ve výši 9.000 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný svůj dluh ze smlouvy o půjčce uznal - v rozsahu, ve kterém soud neshledal ujednání absolutně neplatné, proto byl vydán rozsudek pro uznání, kterým bylo v této části žaloby žalobě vyhověno spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

6. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože každý z účastníků byl v řízení úspěšný zhruba v 1/2 předmětu sporu, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

7. Vzhledem k příjmovým, rodinným a majetkovým poměrům na straně žalovaného soud žalovanému povolil dlužnou pohledávku splácet splátkami po 1.500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.