5 C 83/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 15 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 270 Kč od 10.4.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 15 270 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (žalobkyně vycházela z kontroly databáze neplatných dokladů, kontroly RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , náhledu do IR, telefonické kontroly zaměstnání, kontroly platební historie žalovaného u žalobkyně, kontroly předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem a vy hodnocení aktuální finanční situace žalovaného dle jeho vyplněných podkladů a jeh lokality) uzavřeli dne 14.2.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu se souhrnným poplatkem 12 270 Kč formou pravidelných týdenních splátek po 455 Kč s první splátkou do 7 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný však žalobkyni zaplatil toliko 12 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním si přitom strany sjednaly zesplatnění úvěru v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky, žalobkyně ovšem požaduje úrok z prodlení z dlužné částky až od 10.4.2024., tedy až od uplynutí celé lhůty k zaplacení úvěru.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Dle evidenční karty klienta žalovaný dne 14.2.2023 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, nevlastní vůz ani žádnou nemovitost, nemá žádný jiný úvěr a pracuje na plný úvazek na dobu určitou s příjmem 19 164 Kč čistého měsíčně, z čehož měsíčně vynaloží 4 872 Kč na bydlení. Uvedené přitom doložil výplatní páskou.

6. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu strany dne 14.2.2023 uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr, jiný než na bydlení, ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč při sazbě 70,89% ročně, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4 500 a poplatkem za hotovostní inkasu 4 800 Kč, celkově se tedy zavázal žalobkyni zaplatit 27 270 Kč. podpisem dané smlouvy přitom žalovaný stvrdil, že mu žalobkyně částku 15 000 Kč předala při uzavření smlouvy.

7. Z výpisu z ARAD vyplývá, že v měsíci únoru r. 2023 dosahovala průměrná úroková sazba u úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let 9,84 % ročně.

8. Z výpisu z dané úvěrové smlouvy soud zjistil, že na ni žalovaný uhradil celkem 12 000 Kč.

9. Z předžalobní výzvy a příslušného poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně dne 11.10.2024 odeslala žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Dne 14.2.2023 žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, nevlastní vůz ani žádnou nemovitost, nemá žádný jiný úvěr a pracuje na plný úvazek na dobu určitou s příjmem 19 164 Kč čistého měsíčně, z čehož měsíčně vynaloží 4 872 Kč na bydlení. Uvedené přitom podložil výplatní páskou.

12. Téhož dne spolu strany uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr, jiný než na bydlení, ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč při sazbě 70,89 % ročně, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4 500 a poplatkem za hotovostní inkasu 4 800 Kč, celkově se tedy zavázal žalobkyni zaplatit 27 270 Kč. podpisem dané smlouvy přitom žalovaný stvrdil, že mu žalobkyně částku 15 000 Kč předala při uzavření smlouvy. K tomuto dni dosahovala průměrná úroková sazba u úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let 9,84 % ročně.

13. Žalovaný žalobkyni na danou smlouvu zaplatil toliko 12 000 Kč.

14. Dne 11.10.2024 žalobkyně odeslala žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

15. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

16. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

18. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

22. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

23. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

30. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi nimi uzavřena dne 14.2.2023, v řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

32. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z kontroly databáze neplatných dokladů, kontroly RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , náhledu do IR, telefonické kontroly zaměstnání, kontroly platební historie žalovaného u žalobkyně, kontroly předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem a vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného dle jeho vyplněných podkladů a jeh lokality, zcela však absentuje tvrzení, kdy byly jednotlivé kontroly databází a platební historie provedeny a s jakým výsledkem. K dokladům ohledně osobních a majetkových poměrů pak žalobkyně dle evidenční karty klienta disponovala výplatní páskou - jednak však není uvedeno, o jakou pásku se jedná (za jaké období), jednak pak z této listiny není možné dovodit ničeho ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného jako celku, zejména však jeho výdajů. Nadto pak v žalovaným poskytnutých informacích absentuje bližší popis jeho majetkových poměrů, počtu vyživovacích povinností, výdajů spojených s bydlením apod. Žalobkyně si tak řádně neprověřila žalovaným poskytnuté údaje, resp. uvedené netvrdila ani ničím nedokládala, a dále bez dalšího vycházela toliko z výše uvedeného, resp. soudu nenavrhla, ani nepředložila žádný důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy, resp. přezkoumání jeho příjmů, výdajů, poměrů apod. (např. doklady o výdajích žalovaného, výpisy z daných registrů, výpis z účtu žalovaného, výsledek posouzení apod.). Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně tak nebylo dostatečné, resp. splnění této zákonné povinnosti žalobkyně řádně netvrdila, ani neprokázala, neunesla tak v tomto bodu břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a nepožádala ani o jeho odročení, takže se svou neúčastí dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 15 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni, vydat, přičemž jí však doposud vydal toliko 12 000 Kč, zbývá tedy vydat 3 000 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

33. Soud přitom v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil pariční lhůtu v základní délce 3 dnů, s ohledem na skutečnost, že se jedná o nižší částku, o jejíž vydání byl přitom žalovaný vyzván již v říjnu r. 2024.

34. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný převažující úspěch ve věci, a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy zaplatila soudní poplatek dle položky 2 Sazebníku poplatků, ale elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení, doměřil soud žalobkyni ve výroku IV soudní poplatek dle položky 1 Sazebníku poplatků (soudní poplatek dle položky 1 v tomto případě činí 1 000 Kč, přičemž bylo uhrazeno 800 Kč, zbývá tak doplatit 200 Kč).