6 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 106 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 15 447 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 653 Kč, úrok 20 % ročně z jistiny 15 447 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 894,70 Kč, b) 51 774,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 332,75 Kč, úrok 20 % ročně z částky 51 774,27 Kč od 31.8.2019 do 20.1.2020, kapitalizovaný úrok ve výši 4 056,80 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci a) 12 157 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny 620,82 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 90,36 Kč, úrok 9 % ročně z dlužné jistiny 16 067,82 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 531,98 Kč, b) dlužný poplatek ve výši 27 615,73 Kč a úrok 9 % ročně z dlužné jistiny 51 774,27 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 907,31 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 106 994 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázala podpisem smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19.12.2017 a podpisem smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 25.8.2017.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 19.12.2017 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17 333 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 8 416 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 37 333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.2.2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 5.11.2018. Ke dni 12.11.2018 činila dlužná jistina 16 067,82 Kč a dlužný poplatek 11 536,18 Kč. Po tomto datu do data postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 8 553 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina úrokem ve výši 29 % ročně, a to od 13.2.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení.

3. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem z téhož data. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 1 743,36 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 4 426,68 Kč, tj. úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 16 067,82 Kč od 13.2.2019 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do data postoupení. pohledávek, tj. 20.1.2020.

4. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o zápůjčce evidovanou pod [číslo] ze dne 25.8.2017. Žalobce uvedl, že na základě druhé smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 38 305 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 775 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování ve výši 7 346 Kč a za administrativní činnost ve výši 11 184 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o tzv.„ poplatek“: Uvedl dále, že se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 097 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.8.2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 5.11.2018. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 18 947 Kč.

5. Žalobce dále uvedl, že s ohledem na sjednaný termín zaplacení poslední splátky a špatnou platební morálku žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 51 774,27 Kč a na dlužném poplatku 27 615,73 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 51 774,27 Kč úrokem ve výši 29 % ročně, a to od 31.8.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, až do zaplacení.

6. Stejně jako v případě první zápůjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce, tj. se společností [právnická osoba]

7. Žalobce dále uvedl, že ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině 51 774,27 Kč a dluh na poplatku 27 615,73 Kč.

8. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 5 332,75 Kč a sjednaný úrok částkou 5 964,11 Kč.

9. Usnesením ze dne 9. srpna 2021, č. j. 6 C 109/2021-30 a č. j. 6 C 109/2021-31 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení byla doručena žalované do vlastních rukou dne [datum]. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k věci ani procesnímu postupu soudu nevyjádřila.

10. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

11. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 19.12.2017 a 25.8.2017.

12. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

16. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

17. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

18. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 20.1.2020. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

19. Předloženými listinnými důkazy žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce ze dne 19.12.2017 a 25.8.2017 tak, jak je v žalobě tvrzeno. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčkách po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Tato skutečnost byla u obou případů prokázána předložením zákaznické karty žalované. Smlouvou o zápůjčce ze dne 19.12.2017 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalované bylo půjčeno 20 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala splatit, byla představována částkou 37 333 Kč, tj. 20 000 Kč jako jistina a 17 333 Kč jako tzv. poplatek. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně tohoto formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě, nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné neobsahuje ani vysvětlení, z čeho byl požadovaný poplatek vypočten a jakým způsobem. V části smlouvy samotné je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN) představovaný sumou 231,71 %. Zápůjční úroková sazba byla sjednaná ve smlouvě ve výši 29 % ročně.

20. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila ve prospěch této zápůjčky částku 8 553 Kč.

21. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou se soud zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

22. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy a výši sjednaného úroku za půjčené peněžní prostředky, zvláště když se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná v době podpisu smlouvy věděla, že celková dlužná částka bude činit 37 333 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku s výjimkou dohodnutého úroku. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 106 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové ujednání je obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. a závěrům vyslovených ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku (s výjimkou sjednaného úroku) neplatná, a to podle § 1813 občanského zákoníku, a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plnění, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění jistiny s dohodnutým úrokem, tj. úrokem obvyklým.

25. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Stanovená úroková sazba převyšuje obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě vyžadovat. Za obvyklou hranici úrokové sazby soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnost je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru (29 % ročně) za nemravné, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že se dlužník zavazuje vrátit věřiteli poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z úvěru ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny, tj. úrok v daném případě ve výši 4 000 Kč.

26. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat po žalované z titulu smlouvy ze dne 19.12.2017 zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč a obvyklého úroku ve výši 4 000 Kč, celkem 24 000 Kč. Pokud žalovaná zaplatila na tento závazek 8 553 Kč, zbývá jí k zaplacení 15 447 Kč (tj. 24 000 Kč – 8 553 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 653 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 447 Kč od 13.11.2018 do 20.1.2020). Dále vzniklo právo žalobci požadovat po žalované zaplacení obvyklého úroku z půjčených peněz, tj. 20 % ročně z jistiny 15 447 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 894,70 Kč (tj. obvyklý úrok ve výši 20 % ročně z 15 447 Kč od 13.2.2019 do 20.1.2020. Soud tedy přisvědčil právu žalobce na zaplacení dlužné jistiny a obvyklého úroku, ponížené o provedenou platbu ve výši 8 553 Kč. Soud rovněž shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2 27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. pod písmenem a) tohoto rozsudku.

28. Ohledně plnění z druhé smlouvy při stejném právním hodnocení shledal soud žalobu důvodnou ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 51 774,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 332,75 Kč, úrok 20 % ročně z částky 51 774,27 Kč od 31.8.2019 do 20.1.2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 4 056,80 Kč, tj. úrok ve výši 20 % ročně z částky 51 774,27 Kč od 31.8.2019 do 20.1.2020.

29. V případě druhé smlouvy soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 60 000 Kč a obvyklého úroku ve výši 20 % ročně, tj. 12 000 Kč, celkem 72 000 Kč. Žalovaná zaplatila na tuto smlouvu 18 947 Kč. Ve výši rozdílu je pak povinna dluh žalobci zaplatit (tj. 72 000 Kč – 18 947 Kč). Vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, tak jako v případě předchozího smlouvy, přiznal soud právo žalobci na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny 51 774,27 Kč od 21.1.2020 (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) až do zaplacení. Soud dále přiznal žalobci právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 332,75 Kč (tj. 9 % ročně z částky 51 774,27 Kč od 5.12.2018 do 20.1.2020). Soud dále přisvědčil právu žalobce na zaplacení obvyklého úroku z poskytnutého úvěru ve výši 20 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 4 056,80 Kč, tj. úrok ve výši 20 % ročně z částky 51 774 Kč od 31.8.2019 do 20.1.2020.

30. Soud ohledně zbývajícího nároku ze smlouvy uzavřené dne 25.8.2017 žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. pod písmenem b) tohoto rozsudku. Soud jako v případě první smlouvy neshledal důvodným nárok žalobce na zaplacení částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky ve výši 7 346 Kč, ani nárok na zaplacení částky za administrativní činnost ve výši 11 184 Kč. Pokud jde o sjednaný úrok, soud považoval ujednání ve smlouvě za nemravné a nepřiměřené, a proto přiznal ve prospěch žalobce úrok v sazbě ve výši 20 % ročně z poskytnuté jistiny. Pokud žalobce požadoval úrok vyšší, byl v tomto rozsahu jeho nárok zamítnut. Soud rovněž zčásti zamítl požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku, neboť byl požadován v nepřiměřené výši a z vyšší dlužné jistiny.

31. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.