6 C 129/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 18.6.2016 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 125,40 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 16 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 987,61 Kč od 18.6.2016 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 689,83 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny 11 641,61 Kč od 18.6.2016 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 8 050,89 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 21 374 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce ze dne 12.11.2011, evidované pod [číslo]. Označená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným. Pohledávku vyplývající z citované smlouvy o půjčce včetně příslušenství postoupila společnost [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2016.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena 12.11.2011 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 16 720 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v článku 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 800 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 10 366 Kč (dále jen poplatek). Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 36 720 Kč v 60titýdenních (sedmidenních) splátkách po 612 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.1.2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 25.9.2012. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 11 641,61 Kč a na dlužném poplatku částku 9 732,39 Kč, a rovněž právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu nejbližší další splátky do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením více než jedné ze splátek má žalobce právo, na základě smluvního ujednání obsaženého v článku 3 první věty smluvních podmínek ve spojení s článkem 11 smluvních podmínek, na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 21 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 11 641,61 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalobce však požaduje tyto úroky až od data 4.3.2013. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni postoupení pohledávky (17. 6. 2016) tedy činila výše pohledávky za žalovaným 21 374 Kč.

4. Žalobce uplatnil podanou žalobou po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 641,61 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 732,39 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 050,89 Kč (tj. úrok ve výši 21 % z dlužné jistiny od 4.3.2013 do 17. 6. 2016), úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 815,23 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od 13.1.2013 do 17. 6. 2016), úroku z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od 18. 6. 2016 do zaplacení.

5. Usneseními ze dne 10. června 2021, č.j. 6 C 129/2020-33 a 6 C 129/2020-34, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě ve lhůtě 14 dnů od doručení žaloby a v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

6. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

7. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o půjčce, tj. k datu 12.11.2011 (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

11. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

13. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smlouvy a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

14. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

15. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informačních povinností stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

16. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

17. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 17. 6. 2016, který zaslal žalovanému na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o půjčce. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

18. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o půjčce ze dne 12.11.2011 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 20 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 36 720 Kč, tj. 20 000 Kč jako půjčka a 16 720 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 2 554 Kč, sumou za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 10 366 Kč. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 60ti týdenních splátkách po 612 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další obecné údaje týkající se žalovaného, dále údaje o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 2 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to ve dvou variantách podle dohodnutého počtu splátek. V článku 3 obsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby, v článku 5 také poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 11 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V článku 20 obsahují údaj o tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

19. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 15 346 Kč. K tomuto závěru lze dospět jednoduchým matematickým výpočtem, když sám žalobce tvrdí, že žalovaný měl celkem na půjčku zaplatit 36 720 Kč a zbývá zaplatit 21 374 Kč. Rozdíl mezi těmito položkami je představována částkou 15 346 Kč, tj. suma, kterou musel žalovaný ve prospěch žalobce zaplatit.

20. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

21. S ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

22. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaným tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 36 720 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

23. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010, s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

24. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaný zaplatil 15 346 Kč. Pokud si žalovaný půjčil 20 000 Kč, zbývá mu doplatit na jistinu 4 654 Kč (tj. 20 000 – 15 346). V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 13.1.2013 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným až do zaplacení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 11 641,61 Kč a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen doplatit jistinu pouze ve výši 4 654 Kč, zamítl zčásti jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 2.8.2012 do 17. 6. 2016, který je představován částkou 1 689,83 Kč. Žalobce uplatnil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 815,23 Kč. S ohledem na shora uvedené mu však náleží úrok nižší počítaný z nižší nezaplacené jistiny.

25. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o půjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci nepatrný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.