6 C 131/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem datum , PSČ obec o zaplacení částky 27.600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8.7.2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 15 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8.7.2016 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 17 296 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované vrácení půjčky, která jí byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Uvedl, že na základě uzavřené smlouvy poskytl žalované jistinu ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala podpisem smlouvy vrátit žalobci jistinu ve výši 20.000 Kč a tzv. souhrnný poplatek ve výši 15.400 Kč, vše v pravidelných splátkách po 590 Kč týdně. První splátka měla být uhrazena dne 1.4.2016 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně. Ve prospěch žalobce dosud uhradila částku 7.800 Kč. Splatnost celé pohledávky nastala k datu 7.7.2016. Od 8.7.2016 je v prodlení se zaplacením předmětného dluhu.

2. Žalobce dále uvedl, že smlouva ze dne [datum] je současně dokladem o vyplacení úvěru žalované, neboť žalovaná svým podpisem stvrdila převzetí celé částky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Půjčka byla podepsána a hotovost vyplacena v bydlišti žalované za přítomnosti obchodního zástupce žalobce, který rovněž prováděl hotovostní výběr splátek v bydlišti žalované. Jednalo se o spotřebitelský úvěr, který byl žalované poskytnut po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu ve výši 27.600 Kč a žalobce předmětnou žalobou uplatnil po žalované zaplacení úroku v zákonem stanovené výši ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. od 8.7.2016 do zaplacení.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že označenou smlouvu se žalobcem neuzavřela. Podpis na této smlouvě není jejím pravým podpisem. Uvedla, že měla v minulosti od žalobce půjčku ve výši 12.000 Kč, kterou však řádně splatila.

4. Soud v projednávané věci vyslechl svědkyni označenou ze strany žalobce [jméno] [příjmení], která měla být obchodní zástupkyní při sjednávání předmětné smlouvy. Z její výpovědi však bylo zjištěno, že tuto smlouvu se žalovanou neuzavírala. Smlouvu sjednávala paní [jméno] [příjmení], která je rovněž obchodním zástupcem žalobce.

5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovala pro společnost žalobce a sjednávala předmětnou smlouvu se žalovanou, a to za přítomnosti manažera pana [příjmení]. Předmětnou smlouvu vyplňovala vlastní rukou. Podpis na straně klienta musí být podpisem žalované. Splátky poskytnutého úvěru se zaznamenávaly v kartě zákazníka. Při sjednávání smlouvy musela žalovaná doložit své příjmy. Žalovaná nosila splátky přímo do rukou svědkyně. Ta zaznamenávala každou splátku do karty klienta. Následně tyto splátky odevzdala manažerovi.

6. S ohledem na vznesenou námitku žalované ohledně toho, že podpis na smlouvě není jejím pravým podpisem, přibral soud do řízení znalce z oboru expertízy písma, jehož úkolem bylo posoudit pravost podpisu žalované na smlouvě o peněžité zápůjčce [číslo] ze dne [datum]. Z posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] bylo zjištěno, že podpis na označené smlouvě je pravým podpisem žalované.

7. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a na základě znaleckého dokazování soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce [číslo] dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovaná přijala od žalobce jistinu ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci současně s jistinou souhrnný poplatek ve výši 15.400 Kč Celkem se zavázala vrátit 35.400 Kč v 59 týdenních splátkách po 590 Kč, přičemž celková částka měla být v plné výši uhrazena nejpozději do 18.5.2017. Ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí souhrnného poplatku je úrok ve výši 2.600 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 8.800 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 195,34 % Smlouva byla uzavřena po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované.

8. Přehledem platební historie žalobce prokázal své tvrzení o tom, že žalovaná v jeho prospěch zaplatila 7.800 Kč, nedoplatek tak činí 27.600 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 11.12.2018 žalobce prokázal, že žalovanou upomínal k zaplacení předmětného dluhu.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce (dne [datum]) soud provedl právní hodnocení věci podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platnému k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. občanského zákoníku.

10. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

14. Z § [číslo] vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

16. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 24.3.2016 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

18. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

19. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

20. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20.000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 7.800 Kč. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

21. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

22. Ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem věřitel stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejm. úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinností je stanovení výpůjční úrokové sazby.

23. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 občanského zákoníku. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Takový požadavek žalobce neuplatnil.

24. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaná zaplatila 7.800 Kč. Pokud si půjčila 20.000 Kč, zbývá jí k doplacení 12.200 Kč (tj. 20.000 Kč - 7.800 Kč). V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši - od 8.7.2016 do zaplacení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky osud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, kdy poměr úspěchu obou stran byl téměř stejný.

26. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit náklady státu za vyhotovený znalecký posudek ve výši 17.296 Kč podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud uložil žalované povinnost zaplatit takto vzniklé náklady, neboť byly zcela vynaloženy vinou žalované. Znalecký posudek byl zpracován k námitce žalované o tom, že podpis na předmětné smlouvě o zápůjčce není jejím pravým podpisem. Znaleckým dokazováním však tvrzení žalované bylo vyvráceno. Obě strany měly ve věci částečný úspěch i neúspěch. Tato skutečnost však nebyla zohledňována při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu, neboť by toto řízení skončilo se stejným výsledkem i v případě, že by nebyla posuzována pravost podpisu žalované na smlouvě.

27. Soud uložil žalované povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, a náklady státu tak, jak je uvedeno ve výroku IV. shora, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.