6 C 168/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 033,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 631,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 716,91 Kč od 11.9.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok ve výši 28 % ročně z částky 3 716,91 Kč od 11.9.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení z titulu nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba], a žalovaným.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o zápůjčce ze dne 11.4.2016, [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžité prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu ve výši 9 000 Kč a dále poplatek ve výši 6 704 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 226 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 013 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 465 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku, tj. 15 704 Kč, se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 349 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.2.2017. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto se úročí neuhrazená jistina ve výši 6 738,07 Kč, dále úrokem ve výši 28 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek a to již ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (20.2.2017). Žalobce však uvedl, že tyto úroky požaduje až od pozdějšího data, tj. od 21.2.2017, tj. datum interního odpisu dlužné částky, do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že po tomto datu žalovaný zaplatil na předmětnou pohledávku celkem 5 300 Kč. Za období od postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovaným uhrazeno celkem 300 Kč. Žalovaný tak učinil dne 10.9.2019. Žalobce uvedl, že splátku ve výši 5 300 Kč ze dne 26.3.2018 započetl právní předchůdce žalobce na pohledávku ještě v době před postoupením pohledávky na žalobce, tj. před datem 24.6.2019.

4. Žalobce vyčíslil dluh za žalovaným částkou 5 000 Kč a uvedl, že se jedná o dlužnou jistinu ve výši 3 716,91 Kč a dlužný poplatek ve výši 1 283,09 Kč. Dále uplatnil po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 631,91 Kč (tj. úrok ve výši 28 % z dlužné jistiny od 21.2.2017 do 24.6.2019), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 033,63 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 28.2.2017 do 10.9.2019) a úrok ve výši 64,83 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 716,91 Kč od 25.6.2019 do 10.9.2019). Žalobce dále požadoval po žalovaném zaplacení úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 3 716,91 Kč od 11.9.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši, tj. 8,05 % ročně z dlužné jistiny 3 716,91 Kč od 11.9.2019 do zaplacení.

5. Soud vyhověl žalobě žalobce platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. Uvedl, že ve prospěch právního předchůdce žalobce zaplatil částku 5 300 Kč, která po něm byla požadována s poukazem na to, že pokud ji uhradí, bude dluh vyrovnán. Částku uhradil a má tak za to, že dluh vůči právnímu předchůdci žalobce zanikl. Své tvrzení prokázal dokladem o provedené platbě 5 300 Kč dne 26.3.2018.

6. Žalobce se k jednání soudu dne 20. dubna 2021 nedostavil, svou nepřítomnost omluvil, souhlasil s rozhodnutím bez jeho přítomnosti. Žalovaný byl řádně a včas předvolán. V den jednání soudu telefonicky oznámil, že je na cestě k soudu, k němu se však nedostavil.

7. S ohledem na shora uvedené soud jednal ve věci bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

8. Z nesporných tvrzení účastníků a předložených listinných důkazů, zejména smlouvy o zápůjčce a tabulkou splátek vzal soud za zjištěné a prokázané, že mezi účastníky sporu, resp. mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 11.4.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný získal v hotovosti finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Podpisem smlouvy se zavázal zaplatit věřiteli poplatek ve výši 6 704 Kč. Tento poplatek byl tvořen pevně stanoveným úrokem ve výši 1 226 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 013 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 3 465 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit dluh ve výši 15 704 Kč ve 45 týdenních splátkách po 349 Kč a poslední ve výši 348 Kč.

9. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019.

10. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu [datum]. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky a na straně dlužník – fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

11. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

15. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

16. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

17. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 11.4.2016 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu Ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

18. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

19. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

20. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

21. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí, s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky, s nimiž se měl žalovaný seznámit při podpisu smlouvy. Na zadní straně je připojen také podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou listinou, která je v závěru opatřena podpisem žalovaného. Ve smluvních podmínkách v článku 4 je obsažen údaj o stanovení výše výpůjční úrokové sazby, v daném případě 29,58 % ročně. V článku 3 je specifikována výše procentní sazby nákladů (RPSN). V daném případě činí 108,98 %. Dále jsou zde obsaženy další údaje o splatnosti dluhu i práva odstoupit od smlouvy. Ve smluvních podmínkách je také obsaženo ujednání o sankcích za prodlení zákazníka a úvěrujícího a o možnosti předčasného splácení poskytnutého úvěru.

22. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce podle smlouvy ze dne 11.4.2016 půjčku ve výši 9 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 10 704 Kč. Oproti poskytnuté jistině tak přeplatil 1 704 Kč. Je tedy zjevné, že zaplatil jistinu ve výši 9 000 Kč a zaplatil také dohodnutý úrok ve výši 1 226 Kč Tyto položky byly poskytnutou platbou pokryty.

23. Pro vyhodnocení nároku žalobce z titulu této smlouvy je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a ustanovením občanského zákoníku.

24. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

25. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. V době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 15 704 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Tato smlouva tedy byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případný údaj o jakémkoliv indexu neboli referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sbírky). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

26. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sbírky a závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 1813 občanského zákoníku. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se žalobci jako věřiteli mohlo dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platném v době uzavřené smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

27. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o zápůjčce žalovaný zaplatil 10 704 Kč. Pokud si půjčil 9 000 Kč, nelze dospět k jinému závěru, než že půjčenou jistinu řádně vrátil a dokonce přeplatil o částku 1 704 Kč. Z předložené tabulky o umoření dluhu bylo zjištěno a prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaný splácel předmětnou pohledávku a do postoupení pohledávky celkem zaplatil 10 404 Kč, přičemž platba tvrzená žalovaným ve výši 5 300 Kč byla zaplacena 26.3.2018 a zohledněna při umoření dluhu. Z tvrzení žalobce obsaženého v žalobě bylo dále zjištěno, že poslední splátku ve výši 300 Kč žalovaný zaplatil 10.9.2019.

28. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.