6 C 185/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Stanislavy Kubištové a přísedících Jaroslavy Sedlákové a Hynka Brýdla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobce , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 90 984, Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 90 984 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6 849 Kč od 16.2.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.3.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.4.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.5.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.6.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.7.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 15 164 Kč od 16.8.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 18 295,20 Kč k rukám advokáta žalované ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 31.7.2020 domáhala zaplacení dlužné mzdy ve výši 90 984 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení. Uvedla, že se jedná o náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy jí žalovaná nepřidělovala práci, po dobu šesti měsíců, to je od 18.1.2019 do 18.7.2019. Průměrný měsíční výdělek činil 15 164 Kč. Svůj požadavek odůvodnila tím, že byla zaměstnána u žalované společnosti na základě pracovní smlouvy ze dne 12.10.2018. Pracovní poměr vznikl dnem nástupu do práce, který byl stanoven k témuž datu, to je 12.10.2018. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30.9.2019 s tříměsíční zkušební dobou. Dne 17.1.2019 byla žalobkyně pozvána na jednání s pověřeným zástupcem žalované, který žalobkyni předložil bez bližšího odůvodnění dokument v českém jazyce, s jehož obsahem byla srozuměna až po podpisu. Poté, kdy dokument podepsala, měla možnost telefonického rozhovoru s tlumočnicí, která jí sdělila, že se jedná o dohodu o rozvázání pracovního poměru s tím, že pracovní poměr skončí 17.1.2019. Žalobkyně takové právní jednání považuje za nicotné, neboť se s obsahem dohody seznámila až ve chvíli, kdy byla dohoda podepsána. Žalobkyně je mongolské státní příslušnosti a českému jazyku nerozumí. Dohoda o rozvázání pracovního poměru byla adresována žalobkyni v jazyce, který je pro ni nesrozumitelný. Jedná se tak vůči ní o neplatné právní jednání. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne 12.10.2018. Žalobkyně tak učinila prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 24. ledna 2019. Vyzvala žalovanou, aby žalobkyni nadále přidělovala práci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla ani na základě této výzvy přidělovaná práce ani hrazená mzda v souladu s pracovní smlouvou, naopak žalovaná setrvala na tom, že pracovní poměr byl ukončen řádně, vyzvala žalovanou k úhradě průměrné mzdy za celé období, kdy byla žalovaná povinna přidělovat žalobkyni práci a nečinila tak.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Předně poukázala na to, že žalobkyně nemůže být se svou žalobou úspěšná, neboť neuplatnila včas u soudu svůj nárok na vyslovení neplatnosti ukončení pracovního poměru. Podle ustálené pracovněprávní judikatury bylo nutné domáhat se podle ustanovení § 72 zákoníku práce nároku na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru u soudu v prekluzivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, a to bez ohledu na to, zda byl úkon posuzován jako nicotný, relativně neplatný či absolutně neplatný. Bez podání určovací žaloby obecně nastupuje domněnka platnosti úkonu, kterou pak již není možné zkoumat ani jako předběžnou otázku v jiném řízení. Žalovaná strana nesporovala tvrzení žalobkyně o tom, že dne 17.1.2019 pozval vedoucí personálního oddělení žalobkyni k pohovoru, kde jí vytkl nedostatky a navrhl jí skončení pracovního poměru dohodou. Tomuto jednání byla přítomna i další pracovnice personálního oddělení. Před podpisem dohody předal žalované k telefonu tlumočnici paní [příjmení] [příjmení], která je rodilou mluvčí, aby obsah dokumentu reprodukovala v mongolštině. To nebylo složité, neboť šlo o dokument stručný a jednoduše vysvětlitelný. Teprve poté došlo k podpisu. Žalobkyně na místě nevznesla námitky proti dohodě, které uplatnila až v následující korespondenci, v emailu právního zástupce ze dne 24.1.2019. Žalovaná však setrvala na tom, že došlo k řádnému ukončení pracovního poměru žalobkyně a žalované. Namítla rovněž, že obsah dohody byl dlouho před uplynutím lhůty k případnému podání žaloby na určení neplatnosti skončení pracovního poměru mezi stranami zcela jasný.

3. Soud se v projednávané věci nejprve zabýval svou příslušností, neboť žalobkyně je státní příslušnicí [země]. Vzhledem k tomu, že dvoustranná smlouva s [země] 106 / 1978 neupravuje pracovněprávní vztahy, bylo nutné mezinárodní příslušnost soudu posoudit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. Bis). Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel – žalovaná má sídlo na území České republiky, tedy v členském státě EU, může být žalována u soudu členského státu, v němž má sídlo (článek 21 odstavec 1 písmeno a) Brusel I. Bis). S ohledem na toto ustanovení je tak dána mezinárodní příslušnost pro projednání sporu u soudu České republiky. Místní příslušnost je tak založena sídlem žalované společnosti, to je v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (§ 84 občanského soudního řádu). Rozhodným právem pro posouzení sporného nároku je zákoník práce číslo 262/2006 Sbírky, v platném znění, a to na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.) (článek 8 odstavec druhý).

4. Podle § 72 zákona číslo 262/2006 Sbírky, zákoník práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební dohodě nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Marné uplynutí této lhůty má za následek zánik práva (§ 330 zákoníku práce).

5. Uvedené ve svých důsledcích podle ustálené judikatury soudu znamená, že neplatností rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době a dohodou se může soud zabývat jen na základě žaloby, která učiní otázku neplatnosti rozvázání pracovního poměru předmětem řízení, že neplatnost rozvázání pracovního poměru nelze v jiném řízení posuzovat ani jako otázku předběžnou. Nebude-li žaloba o neplatnost rozvázání pracovního poměru u soudu vůbec podána, má to za následek, že se na rozvázání pracovního poměru hledí jako na platné, i kdyby tu byl – objektivně vzato – dán některý z důvodů neplatnosti právního úkonu. K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 26. března 2008, spisové značky 21 Cdo 1801/2007. Ve svém rozhodnutí spisové značky 21 Cdo 1618/2000 Nejvyšší soud uzavřel, že na základě žaloby o určení, že pracovní poměr trvá, nelze posuzovat otázku platnosti rozvázání pracovního poměru. I v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že otázku platnosti skončení pracovního poměru nelze řešit v jiném řízení, než ve vyvolaném podle § 72 zákoníku práce. Jedná se o zvláštní prostředek obrany proti neplatnému rozvázání pracovního poměru, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo z tohoto ustanovení a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat.

6. V souzené věci bylo zjištěno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla předložena k podpisu žalobkyni 17.1.2019. K tomuto datu měl pracovní poměr skončit. Žalobkyně tak byla oprávněna podat žalobu k soudu podle § 72 zákoníku práce do 17.3.2019. Vzhledem k tomu, že nepodala předmětnou žalobu, nemůže se v řízení o zaplacení mzdy domáhat vyslovení neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru, tedy řešení otázky skončení pracovního poměru jako předběžné. Žaloba byla v projednávané věci k soudu podána 31.7.2020, tedy více než rok a půl poté, kdy pracovní poměr shora popsaným způsobem žalobkyně u žalované skončil. Neuplatněním práva podle § 72 zákoníku práce její nárok na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikl, nemůže se proto s úspěchem domáhat náhrady ušlé mzdy za období po skončení pracovního poměru. Soud proto nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

7. V souzené věci nelze přehlédnout, že žalobkyně je cizím státním příslušníkem, bezprostředně po skončení pracovního poměru však byla zastoupena osobou práva znalou, o čemž svědčí korespondence předložená ze strany žalobkyně i žalované (dopis ze dne 24.1.2019, případně 21.1.2019). V té době věděla o důsledcích dohody o skončení pracovního poměru. Pokud nesouhlasila s takovým skončením pracovního poměru, mohla se domáhat svého práva právě podanou žalobou podle § 72 zákoníku práce. Žalobkyně tak neučinila, soud proto pohlíží na skončení pracovního poměru učiněného dohodou ze dne 17.1.2019 jako na platné.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu a úspěšné straně žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o náklady za zastoupení advokátem, to je 3 úkony právní služby po 4 740 Kč a 3 x režijní paušál po 300 Kč včetně DPH ve výši 21 % podle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu ve výši 3 175,20 Kč. Celkem se jedná o náklady řízení ve výši 18 295,20 Kč, které byly řádně uplatněny podle vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, v platném znění. Podle citované vyhlášky učinil advokát žalované 3 úkony právní služby, to je převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu dne 15.6.2021 (§ 11 odstavec 1 písmeno a), d) a g) advokátního tarifu). Sazba mimosmluvní odměny byla vypočtena podle § 7 bod pátý a § 8 odstavec 1 advokátního tarifu. Paušální náhrada výdajů byla přiznána ve prospěch advokáta žalované podle § 13 odstavec 4 citované vyhlášky. Žalobkyně je povinna nahradit vyčíslené náklady řízení k rukám advokáta žalované podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.