6 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 12 292,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 23.1.2019 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 966,40 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 2 650 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 526,40 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 720,64 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 200 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované doplacení nesplaceného úvěru, který jí byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 22.12.2017 s právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] Uvedl, že část společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla převedena na společnost [právnická osoba] a tato společnost postoupila předmětnou pohledávku na společnost [právnická osoba] smlouvou ze dne 11.12.2019 a ta jí postoupila následně žalobci smlouvou ze dne 26.5.2020.

2. Žalobce uvedl, že smlouvou o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek. Žalovaná se smlouvou o úvěru zavázala vrátit věřiteli úvěr ve 13 pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná 22.1.2019. Věřitel poskytl žalované úvěr v hotovosti dne 22.12.2017. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o úvěru. Svůj závazek ze smlouvy neplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení z titulu smlouvy o úvěru v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 7 800 Kč. S ohledem na tuto skutečnost vzniklo žalobci také právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od 23.1.2019 do zaplacení a dále dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitla žalovaná v prodlení, tj. z částky 7 800 Kč. Žalobce vypočetl smluvní pokutu za dobu od 23.1.2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru do 20.8.2020 částkou 4 492,80 Kč.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 a 26.5.2019 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobce.

5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22.12.2017 žalobce prokázal své tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Dalšími listinnými důkazy (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisy z účtu žalované a předloženým credit scoringem) žalobce prokázal své tvrzení o tom, že náležitě prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, o který požádala. Žalované byl předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Před podpisem úvěrové smlouvy měla možnost seznámit se s úvěrovými podmínkami. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a podpisem smlouvy se zavázala vrátit jej v pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny částkou 3 650 Kč a žalovaná se tak zavázala vrátit věřiteli 8 650 Kč. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, což činí 25,85 % ročně u úvěru za 13 měsíců a 21 % ročně u úvěru na 16 měsíců. Smluvní strany se dohodly, že žalovaná zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 189,38 %.

6. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 22.12.2017.

7. Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru žalobce prokázal, že úvěr měl být splácen ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč. Každá splátka se stala splatnou 22. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku při respektování požadavku zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva obsahovala informace vyžadované tímto zákonem (§ 6 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru uzavřel na straně věřitele subjekt vystupující jako finanční společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování úvěru a na straně věřitele žalovaná jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu a na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít rovněž ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

10. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde existuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plněním, které za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tj. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováhu (v rozporu) s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.

12. V souzené věci lze dovodit, že ujednání o úrocích a ujednání o požadovaném poplatku nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tato ujednání byla připravena stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroku představuje nepřiměřenou výši, když přesahuje obvyklou výši úroků poskytovaných bankami u spotřebitelských úvěrů v rozhodném období. Z úřední činnosti je soudu známo, že obvyklá výše takových úroků je představována 20 % ročně. Soud shledal ujednání o výši úroku vyplývající z uzavřené smlouvy za neplatné. To však neznamená, že by žalobci nevzniklo právo požadovat po žalované zaplacení úroku z poskytnutého úvěru. Soud proto přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení obvyklého úroku ve výši 20 % ročně. Pokud byla žalované poskytnuta jistina ve výši 5 000 Kč, náleží žalobci úrok ve výši 20 %, tj. 1 000 Kč Celkem tak měla zaplatit jistinu plus obvyklý úrok ve výši celkem 6 000 Kč. Z tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 850 Kč. K tomuto závěru soud dospěl jednoduchým matematickým výpočtem, když žalobce v žalobě uvedl, že celkem měla žalovaná vrátit právnímu předchůdci žalobce 8 650 Kč a nyní zbývá vrátit 7 800 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami je představován sumou 850 Kč, tj. částka, která musela být ze strany žalované zaplacena.

13. Soud započetl provedenou platbu na dlužnou jistinu a úrok představovaný částkou 1 000 Kč. Žalované tak zbývá k doplacení 5 150 Kč (tj. 6 000 Kč – 850 Kč). S touto platbou se žalovaná ocitla v prodlení od 23.1.2019, proto žalobci náleží právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2.

14. Soud dále shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty z dlužné částky, tj. 5 150 Kč od 23.1.2019 do 20.8.2020. V daném případě se jedná o smluvní pokutu ve výši 2 966,40 Kč. Ujednání o smluvní pokutě bylo učiněno v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. S ohledem na shora uvedené soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 2 650 Kč, tj. částka odpovídající poplatků za vyhodnocení a správu úvěru, poplatku za uzavření smlouvy a sjednání úvěru, dále také odpovídající výši rozdílu obvyklého a sjednaného úroku z úvěru. Soud rovněž zamítl z části požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 526,40 Kč, neboť dospěl k závěru, že smluvní pokuta může být přiznána z dlužné částky ve výši 5 150 Kč, nikoli z částky uplatněné v žalobě ve výši 7 800 Kč.

16. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit ve prospěch žalobce poplatky spojené s uzavřením, správou úvěru a hotovostním výběrem splátek soud považoval za neplatné, zakládající výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Takové ujednání je zakázané a soud mu nemůže poskytovat ochranu. Toto ujednání je oddělitelné od ostatních částí smlouvy a neznamená tak neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Ujednání o sjednaném poplatku je neurčité. Ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven a tato skutečnost nebyla uvedena ani ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobci nepřiznal právo na jeho zaplacení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením v poměrné výši odpovídající jeho úspěchu ve věci. Úspěch žalobce je představován v rozsahu 66 %, když uplatnil právo na zaplacení částky ve výši 12 292,80 Kč a přiznal mu právo na zaplacení částky ve výši 8 116,40 Kč. Jeho neúspěch je představován v rozsahu 34 %, neboť byla žaloba zamítnuta ohledně požadavku na zaplacení 4 176,40 Kč. Ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu (66 % - 34 %) bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, tj. 32 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení jsou představovány částkou 2 252 Kč. Žalobci proto náleží právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 32 %, tj. 720,64 Kč.

18. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a nákladech za zastoupení advokátem podle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží advokátovi žalobce za každý úkon právní služby odměna ve výši 300 Kč podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod druhý. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d), tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu tak odměna ve výši 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal advokátovi žalobce paušální náhradu výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží advokátovi žalobce 21 % DPH, tj. 252 Kč, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 14a) advokátního tarifu Celkem se jedná o výše uvedenou částku ve výši 2 252 Kč. Z toho náleží advokátovi poměrná část tak, jak je uvedeno ve výroku III. shora.

19. Soud dále uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle sazebníku soudních poplatků položka 1 bod 1 písmeno a) činí výše soudního poplatku v projednávané věci 1 000 Kč. Žalobce zaplatil 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud nerozhodl ve věci vydáním platebního rozkazu, doměřil žalobci poplatek do výše položky 1 (položka 2 odst. 2 zákona o soudních poplatcích). Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.