6 C 223/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 13 948 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) 4 865 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 317,82 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 238,15 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % p.a. z částky 3 186,01 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroky ve výši 27,00 % p.a. z částky 3 186,01 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, b) 9 083 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 713,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 445,54 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % p.a. z částky 5 960,36 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroky ve výši 20,50 % p.a. z částky 5 960,36 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 948 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2016, [číslo] podle smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 11. 2015, [číslo]. Obě smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] [právnická osoba] postoupila pohledávky z obou smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] ze dne 31. 3. 2016 byla uzavřena 31. 3. 2016 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli částku 5 137 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 062 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 2 580 Kč (dále jen tzv. poplatek).

3. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 186 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2017.

4. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Uvedl, že poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 12. 4. 2019.

5. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný ocitl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 3 186,01 Kč a na dlužném poplatku 1 678,99 Kč.

6. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s článkem 18 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 186,01 Kč úrokem ve výši 27 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek.

7. Žalobce dále odkázal ve své žalobě na přehled plateb, z něhož jak uvedl, je patrno, že žalovaný nezaplatil ničeho na jistinu ani na poplatek.

8. S ohledem na shora uvedené požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 186,01 Kč, dlužný poplatek ve výši 1 678,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 317,82 Kč (tj. úrok ve výši 27 % ročně počítaný z dlužné jistiny 3 186,01 Kč od 26. 5. 2017 do 20. 1. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 238,15 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny, tj. částky 3 186,01 Kč od 20. 4. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalovaným do data postoupení, tj. 20. 1. 2020, dále požadoval úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši rovněž od 21. 1. 2020 do zaplacení.

9. Žalobce dále uvedl, že v případě druhé smlouvy uzavřené dne 28. 11. 2015 půjčil právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku věřiteli současně s poplatkem ve výši 11 705 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 843 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 877 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč, to vše se zavázal splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 1. 2017. Žalobce ohledně druhé smlouvy uvedl, že poslední příslušná splátka byla uhrazena 12. 4. 2019. Žalovanému bylo známo, že nejpozději má zaplatit dlužnou částku 21. 1. 2017. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl proto možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 960,36 Kč a na dlužném poplatku 3 122,64 Kč. V souladu s článkem 18 smluvních podmínek vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném také úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a sjednaný úrok ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny 5 960,36 Kč. Žalobce uplatnil tento nárok od 22. 1. 2017 (což je datum interního odpisu dlužné částky) do zaplacení.

10. Žalobce i v tomto případě odkázal na přehled plateb, kde má být uvedeno, že žalovaný na jistinu a poplatek zaplatil 0 Kč.

11. Žalobce uplatnil po žalovaném právo na zaplacení celkové dlužné částky 9 083 Kč sestávající se z dlužné jistiny 5 960,36 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 122,64 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 713,14 Kč, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny 5 960,36 Kč od 22. 1. 2017 do 20. 1. 2020, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 445,54 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 960,36 Kč od 20. 4. 2019 do 20. 1. 2020 a dále běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a obchodní úrok ve výši 20,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení.

12. Usnesením ze dne 10. června 2022, č. j. 6 C 223/2022-41 a 6 C 223/2022-42 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení byla doručena žalovanému do vlastních rukou dne 21. 6. 2022. Ve stanovené lhůtě se nevyjádřil.

13. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

14. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smluv použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelské úvěry, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření obou smluv, tj. k datu 28. 11. 2015 a 31. 3. 2016.

15. Pro posouzení platnosti ujednání obou smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

16. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. V ustanovení § 1813 o. z. a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

20. Z § 1813 o. z. vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

21. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

22. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 12. 5. 2014 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

23. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

24. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

25. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

26. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Prokázal rovněž, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z téhož data. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávek a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených půjček uplatní podáním žaloby u soudu.

27. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce dne 31. 3. 2016 evidovanou pod [číslo] tak, jak je v žalobě tvrzeno. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel 6 000 Kč. Tuto skutečnost stvrdil podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se zavázal splatit, byla představována částkou 11 137 Kč, tj. jistina a poplatek ve výši 5 137 Kč tak, jak bylo v žalobě uvedeno. Úrok byl dohodnut částkou 1 062 Kč. Výše úrokové sazby byla uvedena v článku 4 smluvních podmínek. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě a nejsou opatřeny žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 3 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek. V článku 4 obsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 12 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v případě nedodržení splátek. V článku 20 obsahují údaj o tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

28. Ze smlouvy uzavřené dne [datum] pod [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena stejným způsobem jako smlouva předchozí. Opět se jedná o formulář, který je vyplněn ručně psaným písmem v částech uvádějících výši půjčené zápůjčky i poplatku a splátek. Nedílnou součástí této smlouvy jsou rovněž smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Smluvní podmínky nejsou opatřeny podpisem žádné ze smluvní strany. Podpisem smlouvy se žalovaný v tomto případě zavázal vrátit žalobci jistinu ve výši 14 000 Kč a tzv. poplatek ve výši 11 705 Kč. Poplatek je tvořen mimo jiné úrokem ve výši 1 843 Kč. Výše úrokové sazby je uvedena v článku 4 smluvních podmínek.

29. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 6 000 Kč a 14 000 Kč tak, jak je shora uvedeno. Dle tvrzení obsaženého v žalobě žalovaný nehradil řádně splátky sjednané ve smlouvách. V případě smlouvy ze dne 31. 3. 2016 zaplatil poslední splátku 12. 4. 2019 a v případě druhé smlouvy zaplatil poslední splátku 12. 4. 2019. Žalobce dále uvedl, že v obou případech je z přiloženého přehledu plateb patrno, že na jistinu ani poplatek ničeho nezaplatil 30. Z předloženého přehledu plateb však soud zjistil, že žalovaný na obě smlouvy celkem zaplatil 22 894 Kč Poslední platba je evidována 12. 4. 2019. Tvrzení žalobce v žalobě je v rozporu s předloženým listinným důkazem.

31. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

32. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

33. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 11 137 Kč a 26 705 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

34. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

35. V souzené věci nelze přehlédnout, že žalovaný celkem na obě smlouvy zaplatil žalobci 22 894 Kč. Pokud si v první případě půjčil 6 000 Kč a ve druhém případě 14 000 Kč, vznikla mu povinnost vrátit žalobci celkem 20 000 Kč na jistině. S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti sjednaného poplatku není žalovaný povinen žalobci z tohoto titulu ničeho platit. Soud proto žalobu zcela zamítl, neboť bylo prokázáno předloženým přehledem plateb, že žalovaný na obě smlouvy zaplatil o 2 894 Kč více, než byla poskytnuta jistina. S ohledem na shora uvedené nárok žalobce z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2015 a 31. 3. 2016 není dán, když platby, které byly ze strany žalovaného poskytnuty, je nutné započíst na jistinu a žádné další poplatky ani jiné platby není spotřebitel povinen platit.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady v tomto řízení nevznikly.