6 C 230/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 20 906 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 20.8.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 453,40 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 11 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 20.8.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 282,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 622,71 Kč a úrok 29 % ročně z částky 13 712,96 Kč od 20.8.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši celkem 20 906 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce dne 2.2.2018.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 2.2.2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13 125 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 130 Kč a nákladů za zpracování a doručení ve výši 6 312 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 28 125 Kč v 60ti týdenních splátkách po 469 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.3.2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 20.4.2018. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila 33 406 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalované vzniklo právo žalobce na placení úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 29 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode 30.3.2019.

4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 2 735,93 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 5 622,71 Kč, tj. úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 13 712,96 Kč od 30.3.2019 do 20.1.2020. Uvedl, že žalovaná do postoupení pohledávky zaplatila 2 940 Kč, po tomto datu zaplatila 2 200 Kč, celkem 5 140 Kč 5. Usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. 6 C 230/2021-30 a č.j. 6 C 230/2021-31 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů písemně vyjádřila k žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Usnesení byla žalované doručena 10. ledna 2022. Žalovaná se dle výzvy soudu k věci nevyjádřila.

6. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a s ohledem na nečinnost žalované, soud uzavřel, že i ona s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4. o.s.ř.). Soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 115a) o.s.ř.).

7. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 2.2.2018 8. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 20.1.2020. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

15. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 2.2.2018 bylo žalované půjčeno 15 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 28 125 Kč, tj. 15 000 Kč jako zápůjčka jak je uvedeno v žalobě. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné neobsahuje ani vysvětlení, z čeho byl požadovaný poplatek vypočten a jakým způsobem. V části smlouvy je údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) představovaný sumou 234,69 %.

16. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 15 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku celkem 5 140 Kč (2 200 Kč + 2 940 Kč).

17. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

18. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o. z., se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

19. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 28 125 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku s výjimkou dohodnutého úroku. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 106 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

20. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení 257/2016 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 110 zákona č. 257/2016 Sb. soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 o. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s dohodnutým úrokem.

21. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o zápůjčce žalovaná zaplatila 5 140 Kč. Pokud si žalovaná půjčila 15 000 Kč, zbývá jí doplatit na jistinu 9 860 Kč (tj. 15 000 Kč jistina – 5 140 Kč). V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 28.4.2018 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty k úhradě poslední splátky žalované až do zaplacení (§ 1970 obč. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

22. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.