6 C 231/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12.6.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 752,95 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 8 878 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. B0002960531597369, kterou uzavřel dne 18.9.2017 s právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba Žalobce uvedl, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 4 805,40 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Celkem se zavázal uhradit částku ve výši uvedené na dolní straně smlouvy o úvěru se splatností do datum. Úvěr byl poskytnut na základě předchozí žádosti žalovaného a zaslán na zadaný bankovní účet. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil. Na svůj závazek ničeho neuhradil.

2. Předmětná pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26.7.2019.

3. Žalobce dále uvedl, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 905,16 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 907,16 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok a jeho výše činí 8 878 Kč. Jedná se o součet nedoplatku poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvní úroky za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč.

4. Žalobce dále uvedl, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od datum, tj. od prvního dne prodlení se splácením úvěru, do 3.5.2019 Náklady na vymožení pohledávky představují smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru dle článku VIII. odst. VIII. bod 1 smlouvy o úvěru.

5. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. 6 C 231/2020-36 a č. j. 6 C 231/2020-37 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci k uplatněnému žalobnímu nároku.

7. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2017 vzal soud za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě předchozích informací poskytnutých ze strany původního věřitele. Žalovaný jako spotřebitel byl vyrozuměn o tom, že úvěr byl poskytnut s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % a výše RPSN byla představována hodnotou 11 246,50 %. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč Celkem měl na poskytnutý úvěr zaplatit 10 950,06 Kč. Úvěr byl poskytnut na 22 dnů.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy.

9. Z předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že žalovaný přijal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 6 000 Kč a ničeho dosud nezaplatil. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena jako spotřebitelská a to distančním způsobem (§ 1820 občanského zákoníku). V důsledku řádného nezaplacení úvěru v dohodnutém termínu se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením poskytnuté částky a žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovení výši od prvního dne prodlení se splácením, tj. od 11.10.2017, do zaplacení. Pokud žalobce uplatnil žalobou po žalovaném k zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od tohoto data do 3.5.2019 částkou ve výši 752,95 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 12.6.2019 do zaplacení, soud shledal jeho nárok důvodný. Jedná se o nárok uplatněný v souladu s ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud zavázal žalovaného povinností zaplatit ve prospěch žalobce nesplacenou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je shora uvedeno, neboť je zjevné, že na jistinu ničeho nezaplatil. Soud dále přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, neboť se jedná o požadavek uplatněný v souladu se smlouvou a ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 878 Kč, který je součtem sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč. Soud tak učinil s odkazem na ustanovení § 1813 občanského zákoníku, podle kterého jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku a následující provádí směrnici Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti podle § 1813 a § 1814 občanského zákoníku. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání podnikatele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci. Opačný přístup by potíral význam ochrany spotřebitele.

13. Ve shora označené věci má soud za to, že ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit ve prospěch žalobce tzv. kapitalizovaný úrok je nepřiměřené. Jde o ujednání oddělitelné od zbývající části úvěrové smlouvy a ze strany soudu je hodnoceno absolutní neplatností v této části. Je zjevné, že ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 40 % ročně není obvyklou úrokovou sazbou požadovanou za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud rovněž neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení nedoplatku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byla výše tohoto poplatku stanovena. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit uvedený poplatek nebylo individuálně sjednáno. Žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Nebyl ani srozumitelným a jasným způsobem vyrozuměn o tom, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven. Takové ujednání znamená značkou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl, stejně tak jako nárok žalobce na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 180 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného podle článku VIII. odst. VIII. bod 1 smlouvy o úvěru. Z citovaného článku bylo zjištěno, že pro případ ukončení smlouvy a prodlení klienta bylo mezi stranami sjednáno, že žalovaný zaplatí účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). V daném případě však žalobce žádným způsobem neprokázal, že mu náklady v uvedené výši vznikly.

14. S ohledem na výše uvedené soud nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 8 878 Kč zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když procesní úspěch svědčí straně žalované a ré náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.