6 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 811,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20.1.2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 751 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 4 060,58 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 595,60 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18.10.2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele [webová adresa]. Na tento web se žalovaný zaregistroval, založil svůj účet. Jeho prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Seznámil se s veškerými informacemi, který je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 95 zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto skutečnost žalovaný potvrdil stiskem tlačítka„ Zažádat“. Následně mu byl vygenerován text smlouvy, všeobecné obchodní podmínky a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Zaškrtnutím příslušného tlačítka projevil žalovaný souhlas s podmínkami smlouvy, všeobecnými obchodními podmínkami a podmínkami předsmluvního formuláře. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace [anonymizováno], která podléhá úpravě směrnice„ PSD2“, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného, zasláním 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobce.

2. Na základě takto uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne 18.10.2019 úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,9 % denně z půjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán k datu 19.1.2020 a celková částka, kterou byl žalovaný povinen vrátit, činila 11 060,58 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti nic nezaplatil. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny, úroku z úvěru, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty.

3. Účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 19.1.2020 je smluvní pokuta účtována od 20.1.2020 z částky 11 060,58 Kč. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil a tuto vůči žalovanému uplatnil předžalobní upomínkou. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. k datu 16.2.2021, částkou 2 751 Kč.

4. Zákonný úrok z prodlení žalobce uplatnil od 20.1.2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně.

5. Žalobce dále uvedl, že žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 16.2.2021.

6. Usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. 6 C 234/2021-9 a č. j. 6 C 234/2021-10 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

7. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 18.10.2019, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru a na straně druhé dlužník – fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Podle § 2395 obřanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Předloženými listinnými důkazy – smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami a přehledem o provedených transakcích vzal soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 18.10.2019. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem (§ 1841 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník). Na základě předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Na základě uzavřené smlouvy získal žalovaný úvěr ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 0,90 % z vypůjčené částky denně. Pro případ prodlení se splacením úvěru se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je v prodlení. S těmito podmínkami byl žalovaný seznámen prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a tyto informace byly součástí smlouvy samotné. Pro posouzení důvodnosti nároku se však soud zabýval tím, zda jednotlivá ustanovení smlouvy nepředstavují výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech mezi zúčastněnými stranami. Pro hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy soud vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

15. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Výše sjednaného úroku z úvěru znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená. Stanovená úroková sazba 0,90 % denně převyšuje obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě vyžadovat.

16. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nemá žádné právní účinky, jde o ujednání zdánlivé (§ 551). Tuto skutečnost soud zkoumá z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o ujednání, které je oddělitelné od ostatních částí smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je pouze v této části neplatná, a proto žalobci nepřiznal požadavek na zaplacení úroku z úvěru v takto sjednané výši. V projednávané věci se jedná o úrok ve výši 4 060,58 Kč. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora.

17. Soud vyhověl požadavku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení počítaným podle nařízení vlády č. 351/2013 Sbí, § 2, v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Ve věci je patrno, že se žalovaný ocitl od 20.1.2020 v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data do zaplacení. Soud dále vyhověl nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 751 Kč, neboť ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu bylo učiněno v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Vzhledem k tomu, že souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, dospěl soud k závěru, že nárok na zaplacení částky 2 751 Kč je důvodný, neboť dluh na jistině činí 7 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal ve prospěch žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající jeho úspěchu ve věci. Úspěch žalobce ve věci je představován 70 % a neúspěch 30 %. Ve výši rozdílu, tj. 70 % - 30 % = 40 %, náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení. V tomto případě se jedná o částku 595,60 Kč, když celkové náklady řízení jsou představovány částkou 1 489 Kč a jejich výpočet byl proveden podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 14b). V tomto případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V takovém případě náleží advokátovi žalobce za každý úkon právní služby odměna ve výši 200 Kč podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d), tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu proto odměna ve výši 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal advokátovi žalobce paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení 21 % DPH z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 14a) odst. 1 advokátního tarifu DPH je představováno částkou 189 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem se jedná o náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v rozsahu 40 %, přiznal soud z této částky ve prospěch žalobce právo na náhradu nákladů řízení tak, jak je shora uvedeno. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.