6 C 236/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 13 050,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 177 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 376,97 Kč, úrok ve výši 20 % ročně z částky 7 177 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 337 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 5 873,05 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 7 177 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 628,70 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplacené půjčky, která jí byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 14.8.2017.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o zápůjčce ze dne 14.8.2017 byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu předmětné smlouvy. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 6 804 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 961 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce. Dále odměny za zpracování a doručení ve výši 2 336 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 407 Kč. Jednalo se o tzv. poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.2.2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne 15.8.2017. Ke dni 5.2.2018 činila dlužná jistina 7 177 Kč a dlužný poplatek 5 873,05 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 177 Kč úrokem ve výši 29 % ročně dle ujednání ve smlouvě, a to od 15.2.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (to znamená pro úhradu celého úvěru), do zaplacení.

3. V souladu s článkem 16 smluvních podmínek žalobce dále uplatnil právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

4. Žalobce dále uvedl, že žalovaná do postoupení pohledávky od právního předchůdce žalobce na žalobce uhradila celkem 823 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, tj. 20.1.2020, činil celkový dluh za žalovanou 19 750,05 Kč. Jedná se o dlužnou jistinu ve výši 7 177 Kč, dlužný poplatek ve výši 5 873,05 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 965,70 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 376,97 Kč (tj. za období od 15.9.2017 do 20.1.2020), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 177 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 177 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 24. února 2021, č. j. 6 C 236/2020-22 a č. j. 6 C 236/2020-23 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k žalobě, která je připojena a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

7. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Prokázal, že tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 20.1.2020.

8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy (14.8.2017) použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy. S ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

9. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

15. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. Smlouvou o zápůjčce žalobce prokázal své tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne 14.8.2017 smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela od žalobce zápůjčku ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se podpisem smlouvy dále zavázala zaplatit věřiteli poplatek ve výši 6 804 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o úrok ve výši 1 961 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 436 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 407 Kč Celkem se tak zavázala zaplatit věřiteli 14 804 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 823 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou 1 961 Kč a byl sjednán ve výši 29 % ročně.

17. Předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 14 804 Kč. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o zápůjčce žalovaná zaplatila 823 Kč.

18. Ve shora označené věci dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku, které je obsahem předmětné smlouvy, je nepřiměřené zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska její přiměřenosti tak, jak je shora uvedeno. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, převyšující obvyklou hranici úrokové sazby. Za obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě požadovat, soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnost je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti.

20. V daném případě je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce 14.8.2017. Žalovaná převzala od žalobce částku 8 000 Kč. Ujednání o úrocích je oddělitelnou částí takové smlouvy. I když soud dospěl k závěru, že takové ujednání je nepřiměřené a neplatné, neznamená to, že žalobce nemá právo na žádný úrok za poskytnutí peněžních prostředků, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 obč. z. stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nastupuje ustanovení úroků dle § 1802 obč. z., dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem, což stanoveno není, a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že by byl důvodný požadavek žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši maximálně 20 %, a to z dlužné jistiny, která činí 7 177 Kč (8 000 Kč – 823 Kč). Soud také shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny od 15.2.2019 do zaplacení. Soud proto přiznal ve prospěch žalobce úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 376,97 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 177 Kč od 15.2.2019 do 20.1.2020 a dále kapitalizovaný úrok ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny za období od 15.2.2019 do 20.1.2019 ve výši 1 337 Kč a současně přiznal úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení a úrok ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. Soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, tj. ohledně požadavku na zaplacení částky 5 873,05 Kč (tj. zbytek poplatku) a úroku ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. Soud dále zamítl požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 15.2.2019 do 20.1.2020 ve výši 628,70 Kč.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou zúčastněných stran byl téměř stejný.