6 C 238/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 72 583 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 207 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 774,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 207 Kč od 18.2.2021 do zaplacení, úrok ve výši 19,03 % ročně z částky 6 207 Kč od 18.2.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 474,50 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 66 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 37 793 Kč od 18.2.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 696,31 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 28 583 Kč, úrok 19,03 % ročně z částky 37 793 Kč od 18.2.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 828,79 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 725 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplaceného úvěru, který jí byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem [obec]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6.2.2019. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 376 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce souhrnně nazývá jako tzv.„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 3 066 Kč, počínaje 18.3.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.2.2022. V důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany žalované (prodlení s hrazením splátek) využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 9.4.2020 dluh zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho okamžité úhradě. Ode dne následujícího uplatnil po žalované zaplacení úroku ve výši 19,03 % ročně sjednaného v článku 1.5 smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána.

2. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 a tato skutečnost byla žalované písemně oznámena dopisem z téhož data.

3. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci ničeho neuhradila. Po postoupení pohledávky zaplatila dne 17.2.2021 částku 2 800 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu 77 907,81 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 883 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 6 500 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že součástí částky 77 907,81 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje.

4. Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkového dluhu ve výši 72 583 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 44 000 Kč, a dlužné úhrady za služby ve výši 28 583 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 303,29 Kč, tj. úrok ve výši 19,03 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 10.4.2020 do 16.7.2020, tj. do postoupení pohledávky, úrok ve výši 19,03 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od následujícího dne po postoupení pohledávky tj. 17.7.2020 do 17.2.2021 tj. do dne kdy byla zaplacena částka 2 800 Kč ze strany žalované, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 471,11 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 44 000 Kč od 10.5.2020 do data postoupení, tj. 16.7.2020, úrok ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 18.2.2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 18.2.2021 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. 6 C 238/2021-9 a č. j. 6 C 238/2021-10 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovanou o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Uvedla, že dluh žalobce uznává a je v jejím zájmu dluh zaplatit 7. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

8. Podle § 153a) odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

9. Podle uznání nebo podle fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, že jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. Má-li však soud pochybnosti o tom, zda uznání žalovaného neodporuje právním předpisům, vychází při vydání rozsudku podle § 153a) odst. 1 z provedených důkazů a popřípadě provede i důkazy další.

10. Podle ustálené judikatury se soud při zkoumání předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání musí zabývat i tím, zda vydání rozsudku není vyloučeno nejen povahou věci, ale ani rozporem s kogentními právními předpisy. V projednávané věci žalovaná uznala nárok uplatněný žalobou. Uznání žalované není zcela v souladu s kogentními právními předpisy, zejména s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Soud proto ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání.

11. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce soud dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze jen ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

15. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, která spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

16. Soudní dvůr EU dovazuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumět očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

17. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2019 žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předloženou kartou zákazníka bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalované. V den podpisu smlouvy byla žalovaná seznámena s výší splátky úvěru stanovené podle splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 44 000 Kč žalovaná obdržela na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala podpisem smlouvy zaplatit úrok ve výši 56,70 % za celou dobu trvání smlouvy, tj. úrok ve výši 48 376 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celková částka k zaplacení byla stanovena ve výši 110 376 Kč. Dle přiloženého splátkového kalendáře byla stanovena výše měsíční splátky částkou 3 066 Kč. Žalobce dále prokázal, že výzvou k úhradě úvěru před zesplatněním vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu, který k datu 26.2.2020 činil 37 092 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaní nesplatila úvěr dle předepsaných splátek, přikročil žalobce k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 9.4.2020. Současně vyzval žalovanou, aby zaplatil věřiteli částku 77 907,81 Kč.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020 žalobce prokázal, že je ve věci aktivně legitimován. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 26.8.2020.

19. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru. Soud přitom vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě je nepřiměřený zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť ujednání o výši úroku neodpovídá obvyklé úrokové sazbě, kterou peněžní ústavy poskytovaly svým klientům v době uzavření smlouvy, a toto ujednání bylo navíc sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání. Jedná se o nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě tak, jak vyplývá ze směrnice Rady 93/13/ ze dne 15.4.1993, která je promítnuta v ustanovení § 1813 občanského zákoníku.

20. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku ve smlouvě o úvěru za nemravné – rozporné s dobrými mravy, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaná se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

21. Žalobce uplatnil předmětnou žalobou po žalované k zaplacení úrok ve výši 19,03 % ročně, když uvedl, že se jedná o úrok sjednaný ve smlouvě pod bodem 1.

5. Jeho tvrzení však v tomto směru není pravdivé. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 56,70 % na 36 měsíců. Soud však vyhodnotil požadavek žalobce za důvodný, pokud požaduje úrok ve výši 19,03 % ročně, neboť v této výši se jedná o úrok obvykle poskytovaný jinými peněžními ústavy v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

22. Žalobce uvedl, že žalovaná do postoupení pohledávky ničeho na dluh nezaplatila. Ke dni postoupení pohledávky však dlužila původnímu věřiteli částku 77 907,81 Kč, po postoupení zaplatila 2 800 Kč a nyní dluží 72 583 Kč. Podle smlouvy měla zaplatit celkem 110 376 Kč. Rozdíl činí 37 793 Kč (tj. 110 376 Kč – 72 583 Kč). Ve výši rozdílu musela být pohledávka ze strany žalované zaplacena, proto byla tato platba započtena na úhradu dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč a žalovaná je povinna doplatit jistinu ve výši 6 207 Kč (tj. 44 000 Kč – 37 793 Kč).

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce má právo na vrácení jistiny ve výši 6 207 Kč s úrokem ve výši 19,03 % ročně z částky 9 007 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do provedení poslední platby tj. 17.2.2021 a stejný úrok z úvěru z částky 6 207 Kč od 18.2.2021 do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 007 Kč od 10.5.2020 do zaplacení poslední platby v kapitalizované výši 774,80 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 6 207 Kč ode dne následujícího po poslední platbě tj. od 18.2.2021 do zaplacení. Tento nárok byl shledán důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení i úrok z úvěru z vyšší než přiznané jistiny.

24. Soud dále neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení úhrady za služby ve výši 28 583 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 883 Kč a to ve výši nižší, než uvedené ve smlouvě, když původně mělo být placeno na úrocích 48 376 Kč. Dále se jedná o administrativní poplatek pouze ve výši 6 500 Kč na místo původně sjednaného poplatku ve výši 18 000 Kč. Žalobce však žádným způsobem nespecifikoval, jak dospěl k výpočtu této částky. Žalobce pouze uvedl, že se jedná o úrok, který měl být zaplacen do data zesplatnění dluhu. Takto však není zaplacen úrok sjednaný v nepřiměřené výši 56,70 % ročně. Pokud jde o požadavek na zaplacení administrativního poplatku ve výši 6 500 Kč (pravděpodobně za dobu do zesplatnění dluhu), tak ani v tomto rozsahu nebyla žaloba shledána důvodnou, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byla stanovena výše takového poplatku. Soud jej považuje za nepřiměřený, sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Takové ujednání je neplatné.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť větší úspěch ve věci měla žalovaná a té náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

26. Soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 725 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2. a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.