6 C 253/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno , příjmení jméno , Malta zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 660 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 5 660 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5 660 Kč od 1.1.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené půjčky, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 22.8.2007 Smlouva o půjčce byla evidována pod [číslo]. Původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila závazek z titulu citované smlouvy o půjčce [právnická osoba] S.á.r.l. dne 19.6.2015. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015 [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila předmětnou pohledávku na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018. Žalovaný byl o této skutečnosti informován přípisem ze dne 12.9.2018.

2. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 16 960 Kč, to je jistinu ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tedy k datu 27.8.2008. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad, tj. 11 300 Kč. Dlužná pohledávka tak činí 5 660 Kč, tj. nesplacená jistina.

3. Usnesením ze dne 20. prosince 2021, číslo jednací 6 C 253/2021-27 a číslo jednací 6 C 253/2021-28 soud žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

4. S ohledem na nečinnost žalovaného, a s ohledem na to, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez přítomnosti účastníků, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013, a zákon číslo 321/2001 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, to je 22.8.2007 (viz přechodné ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník).

6. Podle § 657 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 52 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

8. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

9. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

10. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, spisové značky I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. číslo 40/1964 Sbírky, ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odstavec 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

11. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy a vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

12. Z § 6 odstavec 1 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele 13. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

14. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 12.9.2018, který zaslal žalovanému na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o půjčce. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

15. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o půjčce ze dne 22.8.2007 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 10 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 16 960 Kč, to je 10 000 Kč jako půjčka a 6 960 Kč jako takzvaný poplatek. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 1 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to ve třech variantách podle dohodnutého počtu splátek. Neobsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. V článku 3 také poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

16. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 11 300 Kč.

17. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013.

18. S ohledem na ustanovení § 56 odstavec 3 písmeno g) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odstavec 2 občanského zákoníku jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

19. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaným tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 16 960 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 321/2001 Sbírky neobsahuje informace stanovené zákonem a přílohou k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

20. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky, s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná a to podle § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

21. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaný zaplatil 11 300 Kč. Pokud si žalovaný půjčil 10 000 Kč, nezbývá mu doplatit na jistinu již ničeho. Jistinu přeplatil o 1 300 Kč. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce neměl úspěch ve věci a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.