6 C 255/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 510,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25.6.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 607,50 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 7 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 520,86 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 114,86 Kč, kapitalizovaný úrok 3 477,49 Kč, úrok 29 % ročně z částky 9 700,86 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené půjčky, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 9.2.2017 evidované pod [číslo]. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (jistina), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8 917 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč (tzv. poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.4.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena 14.4.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 700,86 Kč úrokem ve výši 29 % ročně sjednané na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 6.4.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Současně vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny.

2. Žalobce uvedl, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 820 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobce nebylo ze strany žalované ničeho zaplaceno.

3. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019.

4. Usnesením ze dne 15. března 2021, č. j. 6 C 255/2020-27 a č. j. 6 C 255/2020-28 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal rovněž, že dopisem z téhož data byla tato skutečnost oznámena žalovanému.

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno a prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 9.2.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce. Jedná se o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalovaném jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře. Smlouva byla opatřena podpisem žalovaného. Svým podpisem stvrdil převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 10 000 Kč. Zavázal se vrátit je zpět věřiteli spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, tj. úrok ve výši 1 789 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 720 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 408 Kč. Celkovou sumu ve výši 18 917 Kč se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč Poslední splátka byla stanovena ve výši 273 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou ve výši 1 789 Kč a podle strany 2 smlouvy by mělo jít o úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, RPSN u sjednané zápůjčky činí 241,97 %.

15. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. V případě této smlouvy soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalovaného je nepřiměřené, zakládající výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovením § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

17. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Výše sjednaného poplatku znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené. Stanovená úroková sazba převyšuje obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě vyžadovat.

18. V dané věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 9.2.2017. Žalovaný převzal od žalobce částku 10 000 Kč. Ujednání o sjednaném poplatku je oddělitelnou části takové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání je nepřiměřené a neplatné. Požadavek na jeho zaplacení tedy nebyl shledán důvodný. Soud přisvědčil právu žalobce na zaplacení dlužné jistiny ponížené o provedenou platbu ve výši 820 Kč. Žalovaný tak dluží ve prospěch žalobce částku 9 180 Kč (10 000 Kč – 820 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, neboť je zjevné, že se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Úrok z prodlení byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu obou zúčastněných stran byl poměrně stejný.