6 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o určení vlastnictví a o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku

I. Žaloba se ohledně nahrazení projevu vůle za žalovaného uzavřít s oprávněnou osobou [celé jméno žalobce], narozeným dne [datum], trvale bytem [adresa], smlouvu o převodu pozemků: - parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření bezúplatného převodu pozemků označených v žalobě, nacházejících se v obci [obec] a [katastrální uzemí], zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce]. Podanou žalobou se domáhal uspokojení svého restitučního nároku, který ke dni podání žaloby byl představován částkou 3 099 188,34 Kč. Své restituční nároky odvozuje z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha číslo jednací PÚ [číslo] ze dne [datum]. Uvedl, že opakovaně žádal o převod náhradních pozemků na žalobce. Ve svých restitučních žádostech však nebyl úspěšný.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že je oprávněnou osobou – dědicem po zemřelé (oprávněné) osobě podle zákona o půdě panu [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa], který byl držitelem restitučních nároků za nevydaný nemovitý majetek v [katastrální uzemí], [územní celek]. [příjmení] [jméno] [příjmení] (otec žalobce) byl evidován jako oprávněná osoba podle zákona o půdě, v rámci vypořádání dědictví nabyl do svého výlučného vlastnictví restituční nároky na nemovitý majetek v [katastrální uzemí], [územní celek], po zemřelé paní [jméno] [příjmení].

3. Žalobce odvozuje své restituční nároky zejména z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 113/91/7 ze dne 25.3.2005. Restituční nárok zdědil po svém předchůdci, který od prvotního uplatnění v roce 1991 až do podání žaloby nebyl naturálně saturován. Žalobce se proto domáhá nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům podle § 11a) odst. 1 zákona o půdě. Žalovaný až do smrti právního předchůdce žalobce nebyl schopen nabídnout mu jako oprávněné osobě adekvátní náhradu a náhradní pozemky. Žalobce je ze strany žalovaného z veřejných nabídek nezákonně vylučován, když tvrdil, že jeho restituční nárok je nižší, neboť nelze zohledňovat stavební charakter nevydaných pozemků, když v době jejich odnětí státem se jednalo o pozemky zemědělské. Žalovaný při oceňování pozemků postupoval v rozporu se zákonnými postupy pro oceňování pozemků, zejména § 11a) odst. 13 zákona o půdě, podle kterého platí, že pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako pozemky stavební. Restituční řízení bylo zahájeno v roce 1991. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24.8.2018, č. j. 6 C 62/2018-411 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.7.2019, č. j. 25 Co 284/2018-605 bylo určeno, že hodnota nevydaných pozemků podle rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ 113/91/7 ze dne 25.3.2005 pro stanovení výše restituční náhrady činí 7 986 000 Kč. Rozsudek v této části nabyl právní moci 6.10.2018.

4. Žalobce dále uvedl, že vedl se žalovanou stranou celou řadu soudních sporů před soudy České republiky, neboť postup žalovaného byl liknavý a svévolný. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů byl již zčásti jeho restituční nárok uspokojen. V průběhu řízení žalobce upřesnil, že pravomocně bylo rozhodnuto o nároku ve výši 4 886 811,66 Kč. Stále zůstává neuspokojen nárok ve výši 3 099 188,34 Kč.

5. Žalovaný nesporoval tvrzení o tom, že žalobce je oprávněnou osobou pro uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž nebylo sporu o tom, že právní předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok již v roce 1991 dle rozhodnutí PÚ [číslo] a dodnes nebyl jeho nárok ze strany žalované plně uspokojen. Nebylo rovněž sporu o tom, že hodnota restitučního nároku byla určena shora citovaným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a činí celkem 7 986 000 Kč. Žalovaná strana rovněž nevznesla námitky k tvrzené liknavosti a svévoli žalované při uspokojení restitučního nároku. S podanou žalobou však nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že požadované náhradní pozemky nejsou vhodné k vydání, ačkoliv se jedná o pozemky ve vlastnictví státu – žalované.

6. Soud se v projednávané věci zabýval tím, zda pozemky označené ze strany žalobce lze vydat k uspokojení jeho restitučního nároku či nikoli, to znamená, zda jejich vydání brání překážka podle § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, ve znění pozdějších předpisů, případně podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v platném znění. Soud se proto zabýval tím, zda převodu nebrání zákonné výluky či zda nejde o pozemek zatížený právem třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné trvalé problémy při hospodaření s takovým pozemkem, příp. zda nejde o pozemek zastavěný tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska zkoumal se zřetelem ke skutkovým okolnostem daného případu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 ze dne 10.2.2020).

7. S ohledem na zjištěné skutečnosti a nesporná tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žaloba byla k soudu podána důvodně a je právem žalobce domáhat se uložení povinnosti strany žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, i když tyto požadované náhradní pozemky nebyly zahrnuty do předchozích veřejných nabídek, neboť je zjevné, že přístup strany žalované pro uspokojení restitučního nároku žalobce byl v daném případě liknavý a svévolný. Ze shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou je zjevné, že výše restitučního nároku byla pevně stanovena teprve v roce 2018. Do té doby strana žalovaná ztěžovala uspokojení restitučního nároku nesprávným oceněním. Nesprávné ocenění restitučního nároku pak ztěžovalo žalobci cestu při jeho uspokojení. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu Státního pozemkového úřadu může oprávněná osoba za předpokladu svého aktivního přístupu k uspokojení nároku uplatnit nárok na vydání náhradního pozemku u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutné vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky a že takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2019, sp. zn. 28 Cdo 337/2019). V souzené věci je zjevné, že právní předchůdce žalobce uplatnil svůj nárok v zákonné lhůtě a nebyl uspokojen od roku 1991, tj. přes více než 30 let. Právě v důsledku liknavého přístupu žalovaného nelze po žalobci spravedlivě požadovat účast na veřejných nabídkách a bylo na místě shledat žalobu za důvodně podanou.

8. Z nesporných tvrzení účastníků a listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [část obce] bylo zjištěno, že požadované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného.

9. Za účelem zjištění charakteru pozemků požadovaných k vydání soud provedl dokazování čtením předložených listinných důkazů, vyjádřením Města Králíky a vyjádřením Městského úřadu Králíky, Odboru územního plánování a stavebního úřadu.

10. Ze shora citovaného listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [část obce] bylo mimo jiné zjištěno, že pozemek parcela [číslo] je evidován v katastru nemovitostí jako orná půda, součást zemědělského půdního fondu. Pozemek je zatížený existencí věcného břemene. Popsaný charakter označeného pozemku je zjevný i z předložené orto foto mapy. Smlouvou o zřízení věcného břemene [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný jako povinný uzavřel smlouvu se společností [právnická osoba] se sídlem [obec] podle § 1257 - § 1266 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle které povinný zřídil ve prospěch oprávněného věcné břemeno ke služebnému pozemku parcela [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce]. Věcné břemeno spočívá v právu umístit, zřídit a provozovat stavbu zařízení distribuční soustavy specifikované v článku II. této smlouvy a povinností povinného je zdržet se po dobu trvání věcného břemene na služebném pozemku provádění činností, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost zařízení stavby distribuční soustavy nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, a které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup oprávněného ke stavbě zařízení distribuční soustavy. Dále spočívá v právu zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku potřebné obslužné zařízení, jakož i provádět na součásti distribuční soustavy úpravy za účelem její obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení její výkonnosti včetně jejího odstranění. Rozsah zatížení věcným břemenem byl stanoven geometrickým plánem [číslo] který byl potvrzen [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum]. Tento geometrický plán tvoří nedílnou součást předmětné smlouvy. Věcné břemeno bylo zřízeno úplatně na dobu neurčitou.

11. Ohledně pozemku parcela [číslo] v k. ú. [část obce] bylo zjištěno, že se jedná o zemědělský pozemek trvalý travní porost, součást zemědělského půdního fondu. Podle platného územního plánu se tento pozemek nachází v ploše Bydlení venkovského typu BV-34a.

12. Ohledně pozemku parcela [číslo] v k. ú. [část obce] soud zjistil, že se stejně jako předchozí označený pozemek, tj. parcela [číslo] nachází v ploše určené pro budoucí bydlení.

13. Ze zprávy [územní celek] a dotčeného stavebního odboru soud zjistil, že [územní celek] podalo žádost právnímu předchůdci žalovaného již [datum] o bezúplatný převod pozemku parcela [číslo] parcela [číslo] parcela [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Tato žádost byla původně podána právnímu předchůdci žalovaného, tj. ČR – Státní pozemkový úřad. [územní celek] na žádosti stále trvá, neboť hodlá realizovat svůj záměr v souladu s územně plánovací dokumentací – územním plánem [obec], který byl vydaný [datum] usnesením zastupitelstva [územní celek] č. [spisová značka] [číslo]. V územním plánu je na pozemcích parcela [číslo] pozemková parcela [číslo] v k. ú. [část obce] navržena zastavitelná plocha Bv-34a a na pozemku parcela [číslo] v k. ú. [část obce] zastavitelná plocha Bv-34c s funkčním využitím„ Bydlení venkovského typu – BV“, kdy uvedené zastavitelné plochy navazují na zastavěné území města. Pozemek parcela [číslo] [číslo] [číslo] navazují na již vybudované inženýrské sítě [územní celek]. Jedná se o pozemky, které by měly sloužit bytové výstavbě. Přípravné práce pro realizaci takového záměru již byly provedeny, a to ve formě vybudování inženýrských sítí. Jedná se o místní komunikace a veřejné osvětlení na pozemcích parcela [číslo] parcela [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví [územní celek]. Na těchto sousedních pozemcích jsou v současné době již vybudované přípojky vody a elektřiny s možností napojení plochy k zastavění na pozemcích [číslo] a [číslo], které mají být převedeny do vlastnictví [územní celek]. Po převodu pozemků na [územní celek] bude s výstavbou uvedené infrastruktury v souladu s územním plánem pokračováno. Vytyčení parcel (rozparcelování k zastavění) lze zrealizovat až po převodu pozemků do vlastnictví [územní celek]. Jedná se o pozemky, které navazují na zastavěné území města.

14. Z vyjádření Úřadu územního plánování [stát. instituce] bylo zjištěno, že územní plán [územní celek] byl vydán dne 14.6.2010 usnesením č. ZM/2010/04 [číslo]. V územním plánu je na dotčených pozemcích navržena zastavitelná plocha pro bydlení venkovského typu – Bv. Tyto zastavitelné plochy navazují na zastavěné území obce. Mělo by zde dojít k výstavbě objektů určených pro bydlení, tedy izolovaných rodinných domů, dvojdomků, trojbokých a čtyřbokých usedlostí s uzavřeným dvorem.

15. Výpisem z evidence Ministerstva zemědělství o poskytování dotací ze dne 9.11.2021 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že označené pozemky jsou v současné době zemědělsky obhospodařovány a jsou na ně pobírány dotace.

16. V projednávané věci soud uzavřel, že požadované pozemky nelze žalobci jako náhradní vydat. Ve věci bylo prokázáno, že v současné době slouží tyto pozemky k zemědělskému účelu a lze je zemědělsky obhospodařovat. Bylo rovněž prokázáno, že na základě územního plánu vydaného [datum] je záměrem [územní celek] vybudovat na těchto pozemcích bydlení venkovského typu. Pro realizaci tohoto záměru [anonymizováno] byly provedeny přípravné práce ve formě vybudování inženýrských sítí na sousedních pozemcích. Pozemek [číslo] byl zatížen i věcným břemenem pro distribuci energetické soustavy. Vzhledem k tomu, že tyto označené pozemky jsou stále ve vlastnictví žalovaného, požádalo [územní celek] svojí žádosti ze dne [datum] o jejich bezúplatný převod. Je tak zjevné, že [územní celek] činí veškeré kroky k tomu, aby záměr vyplývající z územního plánu byl naplněn. Ve věci bylo rovněž zjištěno, že pozemky, jejichž vydání se žalobce domáhá, navazují na zastavěnou část [územní celek].

17. Jak již bylo shora uvedeno, překážkou vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písmeno c) zákona o půdě může být funkční souvislost pozemku se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutné rozumět jednak stavební pozemek, popř. též pozemek zastavěný stavbou a dále přilehlé pozemky, jenž tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U takových pozemků je nutné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál jako funkční celek, např. i sídliště). Jako náhradní pozemky lze oprávněné osoby vydat toliko pozemky vhodné, jíž by byly zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené právě v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, případně zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí 28 Cdo 3824/2018, případně 28 Cdo 4185/2019 Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí spisové značky 28 Cdo 1497/2020 uzavřel, že smyslem a účelem ustanovení § 6 odst. 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 Sb. je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u níž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury. Musí jít však o pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné.

18. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že vydání označených pozemků není možné, neboť bylo prokázáno, že jsou územním plánem [územní celek] určeny k další výstavbě pro bydlení venkovského typu. Město učinilo již veškeré kroky k tomu, aby byla zahájena výstavba inženýrských sítí pro realizaci takové výstavby. Žalobcem vybrané pozemky tvoří funkční celek s již zastavěnými pozemky [územní celek], a to bez přerušení. Jsou dotčeny probíhajícím řízením o komplexní pozemkové úpravě. Pozemky navazují na již zasíťovanou lokalitu a bylo prokázáno, že po převedení pozemku na [územní celek] by mělo být s výstavbou uvedené instruktory pokračováno i na dotčených pozemcích. Je tak zjevné, že budou tyto pozemky zčásti využívány jako místní komunikace, které budou zajišťovat přístup k jednotlivým parcelám. Budou také zatíženy veřejným užíváním. Žalobce jako oprávněná osoba by tak získal pouze vyprázdněné vlastnické právo. Předmětné pozemky by do budoucna nemohl zemědělsky obhospodařovat. Soud proto uzavřel, že tyto pozemky nelze poskytnout ani jako náhradní.

19. S ohledem na učiněný právní závěr soud neprováděl další dokazování ve věci, a to k námitce žalované strany ohledně stanovení ceny požadovaných náhradních pozemků. Žalobce předložil soudu znalecký posudek ze dne [datum], [číslo] znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] Cena náhradních pozemků byla tímto posudkem stanovena ve výsledku 653 790 Kč, tj. pozemek parcela [číslo] v ceně 475 021,70 Kč, pozemek parcela [číslo] v ceně 31 807,90 Kč a pozemek [číslo] v ceně 146 963,30 Kč. Pozemky byly oceněny podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky [číslo] Sbírky, a to ke dni nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. k datu [datum]. S tímto oceněním strana žalovaná nesouhlasila. Vzhledem k tomu, že soud nepovažoval za vhodné vydání požadovaných pozemků, neprováděl z důvodu hospodárnosti řízení další dokazování ve věci a to ke stanovení ceny těchto náhradních pozemků.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 150 o.s.ř.. Soud v daném případě shledal důvody vhodné zvláštního zřetele, pro které nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla zjevně k soudu podána důvodně pro liknavý a svévolný přístup žalované popsaný shora. Tato skutečnost byla prokázána v mnoha soudních řízeních i v řízení vedeném před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 218/2020. S ohledem na okolnosti případu a skutečnost, že žalobce nemohl při podání žaloby předpokládat existenci zákonných překážek svědčících pro nevydání pozemku, je soud přesvědčen, že po něm nelze spravedlivě žádat, aby hradil straně žalované náklady řízení. Právě žalovaná strana svým jednáním spočívajícím v nesprávném ocenění restitučního nároku žalobce zapříčinila, že tento následně podal předmětné žaloby k soudu. Soud proto z uvedených důvodů ve smyslu § 150 o.s.ř. žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.