6 C 263/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 57 817,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 40 365 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 365 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 753,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 954,30 Kč a úrok 20 % ročně z částky 40 365 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 17 452,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 427,51 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 117,17 Kč, úrok 28 % z dlužné jistiny 427,51 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a úrok 8 % ročně z dlužné jistiny 40 365 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 152,66 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 326,64 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 9.9.2016, [číslo]. Označené smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, to je společnost [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo], a žalovaným. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z titulu označené smlouvy na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem z téhož data.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva ze dne 9.9.2016, [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Tím splnil svou zákonnou povinnost podle § 9 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. S odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného dne 8.9.2016. Právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z daňového přiznání, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ a jeho měsíční příjem činí 38 267 Kč. Další příjmy činí 25 000 Kč a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.

3. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 42 035 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 620 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 250 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 29 165 Kč. Souhrnně nazval tyto platby jako takzvaný„ poplatek“.

4. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 534 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.11.2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla uhrazena z jeho strany 20.12.2016. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem 19 635 Kč.

5. Ke dni 23.4.2017 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 40 792,51 Kč a dlužný poplatek 17 024,89 Kč.

6. Po tomto datu do postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného nic zaplaceno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 40 792,51 Kč dále úrokem ve výši 28 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 3.11.2017, to je ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení.

7. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s článkem 16 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny.

8. Žalobce dále uvedl, že od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětný dluh nic placeno. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 57 817,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 40 792,51 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17 024,89 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 7 106,96 Kč, to je úrok ve výši 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 3.11.2017 do 14.6.2018, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 870,97 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 28.12.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalovaným) do 14.6.2018 a dále úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 15.6.2018 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 15.6.2018 do zaplacení.

9. Usnesením ze dne 8. července 2021, číslo jednací 6 C 263/2021-9 a číslo jednací 6 C 263/2021-10 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě do 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 21.7.2021. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k věci ani procesnímu postupu soudu nevyjádřil. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 104 odstavec 1 občanského soudního řádu).

10. Pro právní hodnocení věci je nutné, s ohledem na datum uzavření smlouvy, použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Ze smlouvy samotné není zjevné, že by úvěr byl poskytován k jiným než k soukromým účelům. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

11. Šetřením soudu ve věci bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. V současné době se zdržuje na adrese [adresa žalovaného].

12. Při zkoumání podmínek pravomoci soud nejprve postupoval podle § 2 zákona číslo 97/1963 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém a procesním, z něhož vyplývá, že tohoto zákona se použije, jen pokud nestaví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Učinil tak proto, že v úvahu přichází aplikace dvoustranné smlouvy vážící Českou republiku a [anonymizována dvě slova] republiku, která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního procesního obsaženými v českém právu, ale podle článku 351 smlouvy o fungování Evropské unie je před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním.

13. Pravomoc soudu v této věci však není dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena. Česká republika je vázána smlouvou uzavřenou mezi Československou [anonymizováno] republikou a [země] o právní pomoci ve věcech občanských a trestních uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí číslo 98/1984 Sbírky. Pravomoc soudu v této věci (to je nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru) není dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena.

14. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je dále třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.

15. Podle článku 15 odstavec 1 nařízení Rady (ES) ze dne 12.12.2012, číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis), ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené se spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu (článek 17-19 nařízení Brusel I. bis), aniž jsou dotčeny článek 6 a článek 5 bod 7. V případě, že se jedná o spotřebitelský úvěr, je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky, neboť podle článku 18 odstavec 2 nařízení Brusel I. může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.

16. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel a neplyne z ní, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice, kde se i nadále zdržuje. S ohledem na uvedené je tak dána pravomoc českého soudu v projednávané věci.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný má známé bydliště v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána i místní příslušnost podepsaného soudu v projednávané věci, a to podle § 85 odstavec 1 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 11 odstavec 1 věty druhé občanského soudního řádu.

18. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odstavec 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

19. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady číslo 93/13/ EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

22. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

23. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

24. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem z téhož data. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

25. Žalobce dále předloženou smlouvou ze dne 9.9.2016 prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které převzal od věřitele v den podpisu smlouvy. Žalovaný se dále zavázal splatit takzvaný poplatek ve výši 42 035 Kč, to je úrok ve výši 8 620 Kč, 4 250 Kč jako částka za zpracování a doručení a 29 165 Kč jako částka za komfortní a flexibilní splácení. Celkem se zavázal splatit 92 035 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 534 Kč Poslední splátka byla stanovena ve výši 1 529 Kč.

26. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně tohoto formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny ke smlouvě a nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce.

27. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 50 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil ve prospěch této půjčky částku 19 635 Kč.

28. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

29. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

30. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 92 035 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Tato smlouva obsahuje pouze údaj o tom, že úrok je stanoven pevnou sazbou ve výši 28 % ročně.

31. Soud však dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalovaného je nepřiměřené zakládající výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady číslo 93/13/ EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

32. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené převyšující obvyklou hranici úrokové sazby. Za obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě požadovat, soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnosti je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti.

33. V dané věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce dne 9.9.2016. Žalovaný převzal od žalobce částku 50 000 Kč. Ujednání o úrocích je oddělitelnou částí takové smlouvy. I když soud dospěl k závěru, že takové ujednání je nepřiměřené a neplatné, neznamená to, že žalobce nemá právo na žádný úrok za poskytnutí peněžních prostředků, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem, což v daném případě není, a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

34. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že by byl důvodný požadavek žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši maximálně 20 %. Z půjčené částky 50 000 Kč se jedná o úrok ve výši celkem 10 000 Kč Celkem jde o dluh ve výši 60 000 Kč. Na takto vypočtenou dlužnou částku soud započetl platbu provedenou žalovaným ve výši 19 635 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá k zaplacení částka 40 365 Kč (to je 60 000 Kč – 19 635 Kč). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením dluhu, přiznal soud ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonném stanovené výši, to je 8,05 % ročně od 28.12.2016 do zaplacení. Do data postoupení pohledávky se jedná o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 753,80 Kč. Soud dále přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku ve výši 20 % ročně, tak jak bylo shora uvedeno, a to od 3.11.2017 do zaplacení, v kapitalizované výši do data postoupení pohledávky se jedná o úrok ve výši 4 954,30 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 40 792,51 Kč a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen doplatit jistinu pouze ve výši 40 365 Kč, zamítl zčásti jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 28.12.2016 do 14.6.2018 ve výši 117,17 Kč. Žalobce uplatnil za toto období kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 870,97 Kč. Soud mu však přiznal kapitalizovaný úrok ve výši 4 753,80 Kč. Jak již bylo shora uvedeno, soud nepřiznal ve prospěch žalobce úrok z úvěru ve výši 29 % ročně, ale pouze 20 % ročně, proto ohledně zbývajícího úroku, který nebyl přiznán, žalobu zamítl.

35. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 občanského soudního řádu.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu a přiznal ve prospěch žalobce právo na náhradu nákladů řízení v poměrném výši a to v rozsahu 40 % s ohledem na částečný úspěch ve věci. Jedná se o náklady řízení ve výši 6 326,64 Kč. Celkové náklady řízení v rozsahu 100 % jsou představovány částkou 15 816,60 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 2 313 Kč a 3 úkony právní služby po 3 420 Kč, to je převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé podle § 11 odstavec 1 písmeno d) vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, v platném znění, a 3 x režijní paušální po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch také právo na zaplacení DPH ve výši 21 % podle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu a § 14a) advokátního tarifu. Žalobce měl ve věci úspěch v rozsahu 70 %. Jeho neúspěch je představován 30 %. Ve výši rozdílu, to je 40 %, soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení k rukám advokáta žalobce podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.