6 C 265/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 21 060 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 17 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 119,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 974,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 276,77 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 13 276,77 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, b) částku 3 820 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 495,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 474,97 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 276,40 Kč k rukám advokáta žalované ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 21 060 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení včetně náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se jedná o pohledávku, která vznikla součtem dluhů z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se žalovaná zavázala podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5.12.2016 evidovanou pod [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2016 evidované pod [číslo]. Označené smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce, tj. [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se sídlem [obec], a žalovanou. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu označených smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem z téhož data.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o úvěru ze dne 5.12.2016, [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžité prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci jistinu ve výši 26 000 Kč a dále úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 640 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.4 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 45 240 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 780 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 15.1.2018. Žalobce dále uvedl, že poslední platba byla zaplacena ze strany žalované 26.11.2019. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 28 000 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že měla celkovou dlužnou částku zaplatit do 15.1.2018 a žalovaná tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce mohl proto od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V tomto případě se úročí neuhrazená jistina ve výši 13 276,77 Kč od 16.1.2018 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaného v článku 1.4 smlouvy.

4. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení 17 240 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 13 276,77 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 963,23 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 974,83 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 13 276,77 Kč od 16.1.2018 do postoupení pohledávky, tj. do 29.11.2019), dále právo na zaplacení kapitalizovaných zákonných úrok z prodlení ve výši 2 119,12 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení od 23.1.2018 – tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky až do postoupení pohledávky, tj. do 29.11.2019, a dále zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení.

5. Dalším nárokem uplatněným žalobou bylo zaplacení nesplaceného úvěru, který byl poskytnut žalované podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18.9.2016. K této pohledávce žalobce uvedl, že se jedná o dluh, který byl žalované poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce podle citované smlouvy. Podpisem smlouvy převzala žalovaná od žalobce peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Zavázala se vrátit je spolu s poplatkem ve výši 16 280 Kč. Poplatek je představován úrokem za půjčené peníze ve výši 3 080 Kč, tj. úroková sazba 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 smlouvy, dále odměna za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Předmětná pohledávka měla být ze strany žalované zaplacena v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.10.2017.

6. Žalobce uvedl, že žalovaná včas nehradila sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 34 460 Kč. Žalobce proto požaduje po žalované k zaplacení dlužné částky 3 820 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 878,38 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 474,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 495,97 Kč a běžícího úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 941,62 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

7. Usnesením ze dne 17. září 2020, č. j. 6 C 265/2020-9 a č. j. 6 C 265/2020-10 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí. Nesporovala tvrzení žalobce o tom, že předmětné smlouvy s právním předchůdcem žalobce uzavřela. Nesporovala ani tvrzení o tom, že z titulu uzavřených smluv převzala částku 26 000 Kč a 22 000 Kč. Uvedla však, že vrátila více, než si půjčila. Poukázala na to, že právní předchůdce žalobce neoprávněně účtuje poplatky za administrativní činnost i hotovostní inkaso. Poukázala také na to, že předmětné smlouvy nemají náležitosti vyžadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně seznámena s podmínkami poskytnutí spotřebitelského úvěru. Požadované poplatky ze strany žalobce jsou tedy nepřiměřené a navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Současně vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy ze dne 18.9.2016, č. 292044 a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pro posouzení platnosti smlouvy ze dne 5.12.2016 evidovanou pod č. 1201017883, a to ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

9. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

15. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 18.9.2016 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

18. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby [obec] národní banky platné v době uzavření smlouvy. [příjmení] další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

19. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 29.11.2019. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

20. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřela se žalovanou smlouvu 18.9.2016 pod [číslo] Smlouvou o půjčce bylo žalované půjčeno 22 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 38 280 Kč, tj. 22 000 Kč jako půjčka a 16 280 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 3 080 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Uvedenou sumu se zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 660 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky, s nimiž se měla seznámit při podpisu smlouvy. Zadní strana formuláře obsahuje ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen také podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která v článku 1.2 specifikuje výši úrokové sazby, v článku 3 specifikuje výši procentní sazby nákladů (RPSN) a další údaje o splatnosti dluhu i práva odstoupit od smlouvy. Ve smluvních podmínkách je také obsaženo ujednání o sankcích za prodlení zákazníka a úvěrujícího a o možnosti předčasného splácení poskytnutého úvěru.

21. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce podle smlouvy ze dne 18.9.2016 půjčku ve výši 22 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 34 460 Kč. Oproti poskytnuté jistině tak přeplatila částku ve výši 12 460 Kč. Pro vyhodnocení nároku žalobce z titulu této smlouvy je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a ustanovením občanského zákoníku.

22. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 38 280 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy byla v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. a závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce ze dne 18.9.2016 je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaná zaplatila 34 460 Kč. Pokud si půjčila 22 000 Kč, nelze dospět k jinému závěru, než že půjčenou jistinu řádně vrátila a dokonce přeplatila i částku 12 460 Kč Poslední splátku žalovaná zaplatila 26.11.2019. Nelze tak přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a že by v jeho prospěch náleželo právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Z titulu smlouvy ze dne 18.9.2016 soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. Jak již bylo shora uvedeno, pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení pohledávky z titulu smlouvy uzavřené dne 5.12.2016, [číslo] je nutné použít shora citovaná ustanovení občanského zákoníku č. 89/2013 Sb., v platném znění, a dále příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 5.12.2016.

27. V případě této smlouvy soud zjistil, že se jedná opět o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalované jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře, tak jako u smlouvy předchozí. Smlouva byla opatřena podpisem žalované. Svým podpisem žalovaná stvrdila převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 26 000 Kč. Zavázala se vrátit je zpět žalobci spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, sjednaným poplatkem ve výši 5 200 Kč a úrokem ve výši 3 640 Kč. Celkovou sumu 45 240 Kč se zavázala vrátit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 780 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou 3 640 Kč a odpovídá sazbě 23,72 % ročně.

28. V případě smlouvy o půjčce ze dne 5.12.2016 soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalované je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

29. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, převyšující obvyklou hranici úrokové sazby. Za obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě požadovat, soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnost je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti.

30. V daném věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce dne 5.12.2016. Žalovaná převzala od žalobce částku 26 000 Kč. Ujednání o úrocích je oddělitelnou částí takové smlouvy. I když soud dospěl k závěru, že takové ujednání je nepřiměřené a neplatné, neznamená to, že žalobce nemá právo na žádný úrok za poskytnutí peněžních prostředků, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 o. z. stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud pak sjednané úroky byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nastupuje ustanovení úroku dle ustanovení § 1802 o. z., dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem, což stanoveno není, a nejsou-li takto úroky stanovena, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

31. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že by byl důvodný požadavek žalobce na zaplacení úroku z úvěru ve výši maximálně 20 %. Ve věci však nelze přehlédnout, že žalovaná z titulu této smlouvy zaplatila ve prospěch žalobce 28 000 Kč. Pokud si půjčila 26 000 Kč a s přihlédnutím k tomu, že ujednání o sjednaném poplatku je neurčité a absolutně neplatné, lze uzavřít, že poskytnutou platbou žalovaná pokryla i běžně požadované úroky z poskytovaných úvěrů. Úrok za nezajištěný úvěr, který je bankami obvykle požadován, činí 15- 20 %. V tomto rozpětí tedy odpovídá i přeplatek, který zaplatila žalovaná ve prospěch právního předchůdce žalobce.

32. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť nelze přisvědčit ani nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaná poslední platbu zaplatila dle tvrzení obsaženého v žalobě dne 26.11.2019. Nelze tak přisvědčit nároku žalobce a jeho tvrzení o tom, že se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné straně žalované přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Jedná se o tři úkony právní služby po 1 980 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 14. ledna 2021 (§ 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální odměna ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna za každý úkon právní služby byla stanovena podle § 7 bod pátý advokátního tarifu ve výši 1 980 Kč. Za tři úkony právní služby náleží advokátovi žalobce odměna ve výši 5 940 Kč, dále 3 x 300 Kč jako paušální náhrada výdajů, tj. 900 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch také právo na zaplacení 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 14a) odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 436,40 Kč. Advokátovi žalované tak náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 8 276,40 Kč a žalobce je povinen zaplatit je k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. Soud neshledal důvodnou námitku žalované o promlčení předmětného nároku. Žaloba byla k soudu podána 22.7.2020, nárok ze smlouvy o půjčce ze dne 5.12.2016 se stal splatným k 15.1.2018 a nárok ze smlouvy o půjčce ze dne 18.9.2016 se stal splatným 29.10.2017. Lze tak uzavřít, že žaloba byla k soudu podána před uplynutím 3leté promlčecí lhůty, tedy včas.