6 C 268/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 700 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dluh z titulu smlouvy [číslo] ve výši celkové dlužné částky ve výši 4 743,20 Kč (sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 271,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 472,20 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 671,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 378,02 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 271,00 Kč od 16.05.2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 271,00 Kč od 16.05.2017 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) z titulu smlouvy [číslo] částku 1 691,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16.5.2017 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 195,50 Kč, b) z titulu smlouvy [číslo] částku ve výši 4 855,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16.5.2017 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 561 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) z titulu smlouvy [číslo] částku 8 361 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 5 240,26 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 605,61 Kč, úrok 19,98 % ročně z dlužné jistiny 6 932 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 314,68 Kč, b) z titulu smlouvy [číslo] částku 15 049 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 8 869,94 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 025,16 Kč, úrok 19,98 % ročně z dlužné jistiny 13 725 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 808,34 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 34 700 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce dne 21.7.2014 a 21.6.2014.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 21.7.2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8 361 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 18 361 Kč v 60ti týdenních splátkách po 307 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.9.2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 1.12.2015. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 932 Kč a na dlužném poplatku 5 795 Kč. Po tomto datu žalovaný ještě zaplatil 2 674,26 Kč. Žalobci vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením více než jedné ze splátek má žalobce právo na základě smluvního ujednání obsaženého v článku 4 první věty smluvních podmínek právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poskytnuté splátky úvěru.

4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 15.5.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 801,11 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 2 314,68 Kč, tj. úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 6 932 Kč od 14.9.2015 do 15.5.2017.

5. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 21.6.2014. Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 049 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 299 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 421 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč Tyto platby žalobce nazval souhrnně jako„ poplatek“. Uvedl dále, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.8.2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena 1.12.2015. Po datu 6.5.2016 žalovaný zaplatil ještě 5 294,94 Kč.

6. Uvedl také, že s ohledem na sjednaný termín zaplacení poslední splátky a špatnou platební morálku žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 725 Kč a na dlužném poplatku 6 179,06 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení a dále také úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny, když žalovaný byl v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek a nikoli pouze jedné nebo pouze poslední splátky. Toto právo vyplynulo pro žalobce ze smluvních podmínek článku 4 a, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy.

7. Stejně jako v případě první půjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce, tj. se společností [právnická osoba]

8. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 1 586,16 Kč a úrok za půjčené peníze částkou 4 808,34 Kč.

9. Posledním nárokem žalobce bylo zaplacení nesplaceného úvěru z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22.12.2013. Ohledně tohoto nároku vzal žalobu zpět ještě před tím, než soud začal o věci samé jednat. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř.

10. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že podle potvrzení vystaveného od [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] je dluh zaplacen. Doložil potvrzení o bezdlužnosti z titulu smlouvy [číslo] vůči [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] Jedná se však o zcela jiný závazek, než který je uplatněn žalobou. Soud proto tuto námitku považoval za bezpředmětnou.

11. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti a s ohledem na to, že se žalovaný k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil. Předpokládal soud, že i on s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4. o.s.ř.). S ohledem na uvedené soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 115a) o.s.ř.).

12. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 21.7.2014 a 21.6.2014.

13. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

14. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

17. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

19. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smluv a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

20. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

21. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

22. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

23. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 15.5.2017. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

24. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 21.7.2014 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 10 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 18 361 Kč, tj. 10 000 Kč jako půjčka a 8 361 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 1 277 Kč, sumou za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 5 183 Kč. Uvedenou sumu se zavázal splácet ve 60ti týdenních splátkách po 307 Kč Poslední z nich měla být představována částkou 248 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 3 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek. V článku 4 obsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 12 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V článku 20 obsahují údaj o tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

25. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil ve prospěch této půjčky částku 8 308,26 Kč. K tomuto závěru lze dospět jednoduchým matematickým výpočtem, když sám žalobce tvrdí, že žalovaný měl celkem na půjčku zaplatit 18 361 Kč a zbývá zaplatit 10 052,64 Kč. Rozdíl mezi těmito položkami je představována částkou 8 308,26 Kč, tj. sumou, kterou musel žalovaný ve prospěch žalobce zaplatit.

26. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

27. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

28. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 18 361 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

29. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

30. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o zápůjčce žalovaný zaplatil 8 308,26 Kč. Pokud si žalovaný půjčil 10 000 Kč, zbývá mu doplatit na jistinu 1 691,74 Kč. Soud proto shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou včetně zákonného úroku z prodlení, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 9.12.2015 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty k úhradě poslední splátky žalovaným až do zaplacení (§ 1970 obč. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 6 932 Kč a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen doplatit jistinu pouze ve výši 1 691,74 Kč, zamítl zčásti jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 9.12.2015 do 15.5.2017 ve výši 605,61 Kč. Žalobce uplatnil za toto období kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 801,11 Kč. S ohledem na shora uvedené mu však náleží úrok nižší počítaný z nižší nezaplacené jistiny, tj. ve výši 195,50 Kč.

31. Ohledně plnění z druhé smlouvy shledal soud žalobu důvodnou z části, neboť bylo zjištěno, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 18 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 13 144,94 Kč. K tomuto závěru lze dospět jednoduchým matematickým výpočtem, když sám žalobce tvrdí, že žalovaný měl celkem na půjčku zaplatit 33 049 Kč a zbývá zaplatit 19 904,06 Kč. Rozdíl mezi těmito položkami je představována částkou 13 144,94 Kč, tj. sumou, kterou musel žalovaný ve prospěch žalobce zaplatit.

32. S ohledem na právní hodnocení věci je žalovaný povinen zaplatit žalobci dluh na jistině ve výši 4 855,06 Kč a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 9.12.2015 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty k úhradě poslední splátky žalovaným až do zaplacení (§ 1970 obč. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 13 725 a soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen doplatit jistinu pouze ve výši 4 855,06 Kč, zamítl zčásti jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 9.12.2015 do 15.5.2017 ve výši 1025,16 Kč. Žalobce uplatnil za toto období kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 586,16 Kč. S ohledem na shora uvedené mu však náleží úrok nižší počítaný z nižší nezaplacené jistiny.

33. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.