6 C 275/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa a žalovaného: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 44 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 602,10 Kč, úrok ve výši 18,87 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 377,20 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 20 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 77,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 33,84 Kč, úrok 18,87 % ročně z dlužné jistiny 1 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 1 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 440 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] se sídlem [obec]. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3.8.2019. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč bezhotovostně na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 10 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále ve smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit 600 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce souhrnně nazývá jako tzv.„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 760 Kč, počínaje 10.8.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26.9.2020. V důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného (prodlení s hrazením splátek) využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 26.9.2020 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ode dne následujícího uplatnil po žalovaném zaplacení úroku ve výši 18,87 % ročně sjednaného v článku 1.4 smlouvy, resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána.

2. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 a tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož data.

3. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradil pouze částku 1 600 Kč Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena 8.8.2019. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 48 000 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 833,34 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 9 591,19 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 575,47 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že součástí částky 48 000 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje.

4. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkového dluhu ve výši 44 000 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 25 000 Kč, a dlužné úhrady za služby ve výši 19 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 454,56 Kč, tj. úrok ve výši 18,87 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 27.9.2020 do 15.1.2021, tj. do postoupení pohledávky, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 635,94 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 25 000 Kč od 27.9.2020 do data postoupení, tj. 15.1.2021, úrok ve výši 18,87 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 15. července 2021, č. j. 6 C 275/2021-8 a č. j. 6 C 275/2021-9 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce soud dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze jen ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, která spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovazuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumět očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 3.8.2019 žalobce prokázal svá tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předloženou kartou zákazníka bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. V den podpisu smlouvy byl žalovaný seznámen s výší splátky úvěru stanovené podle splátkového kalendáře smlouvy o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 25 000 Kč žalovaný obdržel hotově v den podpisu smlouvy. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal podpisem smlouvy zaplatit úrok ve výši 32,15 % za celou dobu trvání smlouvy, tj. úrok ve výši 5 000 Kč a administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dále se zavázal zaplatit odměnu za hotovostní inkaso ve výši 40 % z výše jistiny, což představuje částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se účastníci také sjednali životní pojištění ve výši 600 Kč. Celková částka k zaplacení byla stanovena ve výši 45 600 Kč. Dle přiloženého splátkového kalendáře byla stanovena výše měsíční splátky částkou 760 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplatil úvěr dle předepsaných splátek, přikročil žalobce k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného dopisem ze dne 13.5.2021, aby zaplatil věřiteli částku 48 312,85 Kč, a to nejpozději do 28.5.2021.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobce prokázal, že je ve věci aktivně legitimován. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 19.2.2021.

15. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru. Soud přitom vycházel z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě je nepřiměřený zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, neboť ujednání o výši úroku neodpovídá obvyklé úrokové sazbě, kterou peněžní ústavy poskytovaly svým klientům v době uzavření smlouvy, a toto ujednání bylo navíc sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání. Jedná se o nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě tak, jak vyplývá ze směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, která je promítnuta v ustanovení § 1813 občanského zákoníku.

16. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku ve smlouvě o úvěru za nemravné – rozporné s dobrými mravy, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Žalobce uplatnil předmětnou žalobou po žalovaném k zaplacení úrok ve výši 18,87 % ročně, když uvedl, že se jedná o úrok sjednaný ve smlouvě pod bodem 1.

4. Jeho tvrzení však v tomto směru není pravdivé. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 32,15 % na 60 měsíců. Soud však vyhodnotil požadavek žalobce za důvodný, pokud požaduje úrok ve výši 18,87 % ročně, neboť v této výši se jedná o úrok obvykle poskytovaný jinými peněžními ústavy v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. S ohledem na shora uvedené přiznal žalobci právo na vrácení jistiny ve výši 24 000 Kč, když se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit úvěr ve výši 25 000 Kč a částku za životní pojištění ve výši 600 Kč a za celou dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil 1 600 Kč (tj. 25 600 Kč – 1 600 Kč). Nárok žalobce na úhradu jistiny ve výši 24 000 Kč s úrokem ve výši 18,87 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru soud považuje za důvodný, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud dále vyhověl požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení. Tento nárok byl shledán důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2.

19. Soud neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení 20 000 Kč. Jedná o jistinu ve výši 1 000 Kč a dlužnou úhradu za služby ve výši 19 000 Kč, tj. dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 833,34 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč dlužný poplatek za hotovostní inkaso ve výši 9 591,19 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 575,47 Kč. Soud považuje poplatek za služby za nepřiměřený, sjednaný v rozporu s dobrými mravy a takové ujednání je tedy neplatné. Poplatek za životní pojištění byl dle názoru soudu sjednán v souladu s ustanovením § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zaplacen poskytnutou platbou ve výši 1 600 Kč, z níž 1 000 Kč bylo započteno na dlužnou jistinu a 600 Kč na dlužné pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil právo na zaplacení úroku z prodlení a úroku z úvěru z vyšší dlužné jistiny (25 000 Kč), soud ve výši rozdílu uplatněného a přiznaného úroku z prodlení i úroku z úvěru žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. shora.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný.

21. Soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 440 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2. a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.