6 C 280/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 15 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7.12.2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 760,10 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 8 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 5 505 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 468,15 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 305,31 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 9 564,44 Kč, a povinnosti žalované zaplatit žalobci 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 569,75 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 175,31 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 569,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 519,18 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 15 420 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného a smluveného úroku z prodlení včetně náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se jedná o pohledávku, která vznikla součtem dluhů z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se žalovaná zavázala podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21.4.2015 evidovanou pod [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 12.1.2015 evidované pod [číslo]. Označené smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] se sídlem [obec], a žalovanou. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu označených smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem z téhož data.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o úvěru ze dne 21.4.2015 [číslo] byla podepsána poté, kdy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit právnímu předchůdci jistinu ve výši 12 000 Kč a dále úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 20 880 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 31.5.2016. Žalobce dále uvedl, že poslední platba byla zaplacena ze strany žalované 16.10.2016. Žalovaná na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 6 200 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že měla celkovou dlužnou částku zaplatit do 31.5.2016 a žalovaná tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdce žalobce mohl proto od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V tomto případě se úročí neuhrazená jistina ve výši 11 305,31 Kč od 1.6.2016 až do zaplacení, dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaného v článku 1.2 podmínek smlouvy.

4. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení 14 680 Kč, tj. dlužná jistina ve výši 11 305,31 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 374,69 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 564,44 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 305,31 Kč od 1.6.2016 do postoupení pohledávky, tj. do 6.12.2019), dále právo na zaplacení kapitalizovaných zákonných úrok z prodlení ve výši 3 228,25 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení od 8.6.2016 – tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky až do postoupení pohledávky, tj. do 6.12.2019, a dále zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení.

5. Dalším nárokem uplatněným žalobou bylo zaplacení nesplaceného úvěru, který byl poskytnut žalované podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 12.1.2015. K této pohledávce žalobce uvedl, že se jedná o dluh, který byl žalované poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce podle citované smlouvy. Podpisem smlouvy převzala žalovaná od žalobce peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Zavázala se vrátit je spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč. Poplatek je představován úrokem za půjčené peníze ve výši 1 120 Kč, tj. úroková sazba 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 podmínek smlouvy, dále odměna za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Předmětná pohledávka měla být ze strany žalované zaplacena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.2.2016.

6. Žalobce uvedl, že žalovaná včas nehradila sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku zaplatila celkem 13 180 Kč. Žalobce proto požaduje po žalované k zaplacení dlužné částky 740 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč a dlužného poplatku ve výši 170,25 Kč. Dále uplatnil právo na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 519,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 175,31 Kč a běžícího úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 569,75 Kč od 7.12..2019 do zaplacení.

7. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná se nevyjádřila. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů od žalobce.

8. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření obou, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník - fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takových smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

9. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

15. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smluv a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

18. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

19. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 6.12.2019. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

20. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu 21.4.2015 pod [číslo] Smlouvou o půjčce bylo žalované půjčeno 12 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 20 880 Kč, tj. 12 000 Kč jako půjčka a 8 880 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Uvedenou sumu se zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky, s nimiž se měla seznámit při podpisu smlouvy. Zadní strana formuláře obsahuje ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen také podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která v článku 1.2 specifikuje výši úrokové sazby, v článku 3 specifikuje výši procentní sazby nákladů (RPSN) a další údaje o splatnosti dluhu i práva odstoupit od smlouvy. Ve smluvních podmínkách je také obsaženo ujednání o sankcích za prodlení zákazníka a úvěrujícího a o možnosti předčasného splácení poskytnutého úvěru.

21. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce podle smlouvy ze dne 21.4.2015 půjčku ve výši 12 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 6 200 Kč. Pro vyhodnocení nároku žalobce z titulu této smlouvy je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a ustanovením občanského zákoníku.

22. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 20 880 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy byla v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. a závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce ze dne 21.4.2015 je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaná zaplatila 6 200 Kč. Pokud si půjčila 12 000 Kč, nelze dospět k jinému závěru, než že dluží na jistině 5 800 Kč. Důvodný je i požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

26. Jak již bylo shora uvedeno, pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení pohledávky z titulu smlouvy uzavřené dne 12.1.2015, [číslo] je nutné použít shora citovaná ustanovení občanského zákoníku č. 89/2013 Sb., v platném znění, a dále příslušná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 12.1.2015.

27. V případě této smlouvy soud zjistil, že se jedná opět o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalované jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře, tak jako u smlouvy předchozí. Smlouva byla opatřena podpisem žalované. Svým podpisem žalovaná stvrdila převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 8 000 Kč. Zavázala se vrátit je zpět žalobci spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč. Celkovou sumu 13 920 Kč se zavázala vrátit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 240 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou 1 120 Kč a odpovídá sazbě 23,72 % ročně.

28. V případě smlouvy o půjčce ze dne 12.1.2015 soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalované je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

29. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání.

30. V daném věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce dne 12.1.2015. Žalovaná převzala od žalobce částku 8 000 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci 13 180 Kč. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že její dluh je splněn a nárok žalobce z titulu druhé smlouvy není důvodný. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů, když převážný úspěch ve věci svědčí žalované, které žádné náklady nevznikly.