6 C 280/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16.1.2021 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 304,80 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit a) částku 11 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 605,79 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 472,32 Kč, kapitalizovaný úrok 11 129,59 Kč a úrok ve výši 23,72 % z částky 11 705,79 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a b) částku 11 680 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 075,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 061,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 994,89 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 8 994,89 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek ve výši 268 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 880 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce dne 24.12.2015 a 29.9.2015.

2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 24.12.2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa] (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 11 100 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.2.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ode dne následujícího, pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila 11 705,79 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do úplného zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného vzniklo právo žalobce na placení úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode 3.2.2017.

4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne.

5. Žalobce uvedl, že žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil 10 900 Kč. Ke dni postoupení pohledávky dlužil 15 200 Kč. Jedná se o dluh na jistině ve výši 11 705,79 Kč, dluh za služby ve výši 3 494,21. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 3 777,12 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 11 129,59 Kč, tj. úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 11 705,79 Kč od 3.2.2017 do 15.1.2021.

6. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 29.9.2015. Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 580 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 223,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč Tyto platby žalobce nazval souhrnně jako„ úhrady za služby“. Uvedl dále, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.11.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky se ocitl v prodlení a žalobci vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbylé částky, úroku z prodlení a smluveného úroku z dlužné jistiny.

7. Uvedl také, že vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 8 994,89 Kč a na dlužném poplatku 2 685,11 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a také úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny, ode dne následujícího po uplynutí poslední splátky.

8. Stejně jako v případě první půjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce.

9. Žalobce dále uvedl, že žalovaný zaplatil na tuto půjčku celkem 17 900 Kč.

10. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 3 075,37 Kč a úrok za půjčené peníze částkou 9 061,82 Kč.

11. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti a s ohledem na nečinnost žalovaného, který se dle výzvy soudu k věci ani procesnímu postupu soudu nevyjádřil, soud uzavřel, že i on s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4. o.s.ř.). S ohledem na uvedené soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 115a) o.s.ř.).

12. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 24.12.2015 a 29.9.2015.

13. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

14. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

17. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

19. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 15.1.2021. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

20. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 24.12.2015 bylo žalovanému půjčeno 15 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 26 100 Kč, tj. 15 000 Kč jako zápůjčka a 11 100 Kč jako poplatek. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smluvní podmínky, které jsou uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné neobsahuje ani vysvětlení, z čeho byl požadovaný poplatek vypočten a jakým způsobem. V části smluvních podmínek je údaj o výši úroku se sazbou 23,72 % a roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) představovaný sumou 75,72 %.

21. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 15 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 10 900 Kč.

22. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

23. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o. z., se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

24. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 26 100 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

25. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 o. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby stanovené ČNB platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

26. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o zápůjčce žalovaný zaplatil 10 900 Kč. Pokud si žalovaný půjčil 15 000 Kč, zbývá mu doplatit na jistinu 4 100 Kč (tj. 15 000 Kč jistina – 10 900 Kč). V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 3.2.2017 do zaplacení (§ 1970 obč. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

27. Ohledně plnění z druhé smlouvy, při stejném právním hodnocení, neshledal soud žalobu důvodnou ani z části, neboť bylo zjištěno, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 17 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 17 900 Kč. Při započítání provedené platby na dlužnou jistinu je zjevné, že dluh byl uhrazen. Soud proto ohledně požadavku na plnění z druhé smlouvy soud žalobu zamítl zcela.

28. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

30. Soud dále uložil žalobci doplatit soudní poplatek částkou 268 Kč podle z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, sazebník poplatků, položka 2 odst. 2 a položka 1. písm. b), neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle § 7 citovaného zákona.