6 C 285/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 20 070,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15.6.2018 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 799,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 11 482,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 418,37 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 428,13 Kč, úrok 28 % ročně z částky 13 006,37 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 881,59 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši celkem 20 070,07 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázala podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne 17.10.2016, [číslo]. Označená smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou. Pohledávku vyplývající z citované smlouvy včetně příslušenství postoupila společnost [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 14.6.2018.

2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena 17.10.2016 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14 622 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 931 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 9 916 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 1 775 Kč (dále jen poplatek). Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 31 622 Kč v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.12.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila 11.4.2017. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 006,37 Kč a na dlužném poplatku 7 063,70 Kč Celkem tedy 20 070,07 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 13 006,37 Kč dále úrokem ve výši 28 % ročně, a to od 11.12.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni postoupení pohledávky (14.6.2018) tedy činila výše pohledávky za žalovanou 20 070,07 Kč.

4. Žalobce uplatnil podanou žalobou po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 006,37 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 63,70 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 881,59 Kč (tj. úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 11.12.2017 do 14.6.2018), úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 15.6.2018 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 227,33 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 19.4.2017 do 14.6.2018), úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 15.6.2018 do zaplacení.

5. Usneseními ze dne 9.9.2021 č. j. 6 C 285/2020-21 a č. j. 6 C 285/2020-22, soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k připojené žalobě ve lhůtě 14 dnů od doručení žaloby a v téže lhůtě, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřila. Nesdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

8. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § [číslo] vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 17.10.2016 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

16. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

17. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalované oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 14.6.2018. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalované o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu.

19. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 17.10.2016 evidovanou pod [číslo] bylo žalované půjčeno 17 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdila žalovaná svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 31 622 Kč, tj. 17 000 Kč jako půjčka a 14 622 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 2 931 Kč, sumou za administrativní činnost ve výši 1 775 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 9 916 Kč. Uvedenou sumu se zavázala splácet v 60-ti týdenních splátkách po 528 Kč Poslední z nich měla být představována částkou 470 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalované a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu. Výše roční procentní sazby nákladů („ RPSN“) byla stanovena ve smlouvě částkou 229,40 %. Údaj o výši výpůjční úrokové sazby byl obsažen na zadní straně smlouvy. Smluvní podmínky obsahují právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.

20. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 17 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 8 412 Kč.

21. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

22. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

23. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 31 622 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

24. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o půjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z., a dále také pro nepřiměřenou výši takového poplatku. Žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

25. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaná zaplatila 8 412 Kč. Pokud si žalovaná půjčila 17 000 Kč, zbývá jí doplatit na jistinu 8 588 Kč (tj. 17 000 Kč – 8 412 Kč). V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 19.4.2017 do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty k úhradě poslední splátky žalovanou až do zaplacení (§ 1970 obč. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil v žalobě nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z jistiny 13 006,37 Kč a soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna doplatit jistinu pouze ve výši 8 588 Kč, zamítl zčásti jeho nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 19.4.2017 do 14.6.2018 ve výši 799,20 Kč. Žalobce uplatnil za toto období kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 227,33 Kč. S ohledem na shora uvedené mu však náleží úrok nižší počítaný z nižší nezaplacené jistiny.

26. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.