6 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 16.3.2019 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 16.3.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 300 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené půjčky, která mu byla poskytnuta na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 13.2.2019. Uvedl, že podle smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 600 Kč a ty mu byly zaslány ve prospěch označeného účtu. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 1 196 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 15.3.2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce poskytl zápůjčku žalovanému prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný prostřednictvím formuláře vyplnil své osobní údaje a učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Seznámil se se zněním smlouvy a se zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem, který společnost žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tímto způsobem došlo k podpisu smlouvy v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil zapůjčené peněžní prostředky zpět žalobci ve sjednané době, uplatnil po něm žalobce také právo na zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč, sjednaného poplatku ve výši 1 196 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč.

2. Žalobce tak uplatnil po žalovaném k zaplacení celkem částku 7 796 Kč a dále právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny a poplatku, tj. z částky 5 796 Kč od 16.3.2019 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedených částek.

3. Usnesením ze dne 11. března 2021, č.j. 6 C 291/2020-14 a 6 C 291/2020-15, soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu 13.2.2019.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

13. Žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky sporu dne 13.2.2019 a všeobecnými obchodními podmínkami společnosti žalobce, které jsou její nedílnou součástí. Výpisem z účtu také prokázal, že 13.2.2019 odeslal ve prospěch účtu žalovaného částku 4 600 Kč. Upomínkou ze dne 22.3.2019, 5.4.2019 a předžalobní upomínkou vyzýval žalovaného k zaplacení předmětného dluhu.

14. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dne 13.2.2019 v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku. Soud však neshledal platným ujednání, které je obsaženo pod bodem I. bod 1.3 předmětné smlouvy, tj. o povinnosti žalovaného zaplatit současně s půjčenými prostředky poplatek ve výši 1 196 Kč. Takové ujednání je dle přesvědčení soudu nepřiměřené zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení tohoto ujednání je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věc je ujednání o poplatku sjednáno ve smlouvě, která připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Takové ujednání je tedy neplatné a požadavek žalobce na zaplacení poplatku nedůvodný. Ohledně tohoto požadavku tedy byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl, neboť požadavek na zaplacení smluvní pokuty i nákladů spojených s vymáháním pohledávky byl uplatněn v souladu s uzavřenou smlouvou o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek (článek II. bod 2. smlouvy o zápůjčce). Soud rovněž přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přiznal soud ve prospěch advokáta žalobce odměnu za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d). Náleží mu tak odměna ve výši celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů po 100 Kč podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 1 300 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.