6 C 295/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 93 211,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 74 892,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 31. 3. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8,00 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, 7,75 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, 7,75 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, 7,75 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, 7,50 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 1. 1. 2020 do 4. 2. 2020 a za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, s úrokem ve výši 13,61 % ročně z částky 74 892,68 Kč od 31. 3. 2009 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 18 319,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 12 004 Kč od 31. 3. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8,00 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, 7,75 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, 7,75 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, 7,75 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, 7,50 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 12 004 Kč od 1. 1. 2020 do 4. 2. 2020 a za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 475,88 Kč k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut od právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba] podle smlouvy o úvěru ze dne 21.11.2007. Jednalo se o smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla evidovanou pod [číslo] Součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 77 700 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úroky a poplatky formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 228,15 Kč. Výše splátek a doba splatnosti byla sjednána přímo ve smlouvě, resp. ve splátkovém kalendáři, který tvoří její nedílnou přílohu. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 19.12.2008. V průběhu trvání smlouvy se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek a neplnil tak řádně a včas své závazky ze smlouvy. Právní předchůdce žalobce tedy využil svého práva a odstoupil od smlouvy k datu 30.3.2009 v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaný byl opakovaně písemně vyzván k úhradě dlužné částky po ukončení smlouvy, a to na základě zaslaného výsledného vyúčtování ze dne 4.5.2009. Věřiteli tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení splatných splátek úvěru do data odstoupení od smlouvy, dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků či nákladů, případných smluvních pokut, úroku z nesplacené jistiny ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy. Úroková sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 13,61 %. Vzhledem k prodlení žalovaného uplatnil právní předchůdce žalobce po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z dlužných částek.

2. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Ke dni postoupení činila pohledávka 93 211,89 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný nic nezaplatil. Žalobce proto požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 74 892,68 Kč, dlužných poplatků ve výši 12 004 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 315,21 Kč, úroku z úvěru ve výši 13,61 % z částky 74 892,68 Kč od 31.3.2009 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 86 896,68 Kč od 31.3.2009 do zaplacení v zákonem stanovené výši.

3. Usnesením ze dne 19. října 2020, číslo jednací 6 C 295/2020-30 a číslo jednací 6 C 295/2020-31 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k věci samé a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2019 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal, že pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena ze strany společnosti [právnická osoba] Tato skutečnost byla potvrzena vyjádřením postupitele ze dne 15.3.2019.

6. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 21.11.2007 žalobce prokázal své tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr na financování koupě vozidla ve výši 77 700 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal vrátit poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce v 36 měsíčních splátkách ve výši 4 228,15 Kč. Splátka obsahovala měsíční splátku úvěru a měsíční splátku nákladů na pojištění. Z předloženého splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovanému byl předepsán k úhradě administrativní poplatek ve výši 1 512 Kč splatný 21.11.2007 a pravidelné splátky úvěru a pojištění se zavázal splácet počínaje dnem 21.12.2007 Poslední splátka měla být zaplacena 21.11.2010.

7. Obsahem smlouvy samotné není ujednání o možnosti věřitele požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ani poplatku za poskytnutí úvěru. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal dodržovat všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru, které tvoří její nedílnou součást. V článku 6 všeobecných obchodních podmínek bylo sjednáno, že v případě odstoupení od smlouvy je žalovaný povinen doplatit věřiteli souhrn splatných a nezaplacených splátek úvěru, nákladů na pojištění a jejich příslušenství včetně úroku z prodlení smluvních pokut a náhrady škody a náklady vynaložené věřitelem za předčasné ukončení úvěrové smlouvy. V článku 2 všeobecných obchodních podmínek bod 6 bylo ujednáno právo věřitele požadovat zaplacení smluvní pokuty od dlužníka, pokud nezaplatí platbu v době splatnosti. Pod bodem 2.7 bylo ujednáno, že taková smluvní pokuta může činit 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Věřitel je oprávněn klientovi účtovat smluvní pokutu 250 Kč za jakoukoliv věřitelem odeslanou upomínku. Při případ podstatného porušení smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti. Mezi podstatné porušení povinnosti patří podle článku 6.1. všeobecných obchodních podmínek prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru.

8. Přehledem neuhrazených faktur k úvěrové smlouvě [číslo] bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaný neuhradil splátku úvěru v lednu 2008 a v únoru 2008, tedy druhou a třetí splátku podle splátkového kalendáře. Odstoupením od úvěrové smlouvy žalobce prokázal, že dopisem ze dne 25.2.2008 upozornil žalovaného na odstoupení od smlouvy [číslo] z důvodu řádného neplacení sjednaných splátek. Ke dni odstoupení vyčíslil dluh částkou 8 456,30 Kč. Současně upozornil žalovaného na to, že mu bude za každý den účtována smluvní pokuta ve výši 0,3 % z dlužné částky a že žalobci vzniklo právo v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami uplatnit za žalovaným jednorázovou smluvní pokutu za porušení smluvních podmínek. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek bude povinen uhradit náklady na vymáhání agenturou ve výši 10 710 Kč. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení do 29.2.2008.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 5.12.2019 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu před podáním žaloby k soudu.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 12.3.2019 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na žalobce. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 25.3.2019.

11. S ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy a s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, byla věc posouzena podle § 497 a následujících zákona číslo 513/1991 Sbírky, obchodní zákoník, ve spojení se zákonem číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, platný do 31.12.2013, a to ve znění účinném k datu uzavření úvěrové smlouvy. S přihlédnutím k povaze smlouvy dospěl soud k závěru, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť na straně žalovaného – klienta vystupuje spotřebitel, na straně druhé pak dodavatel (§ 52 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sbírky, občanský zákoník).

12. Podle § 55 odstavec 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona ve prospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

13. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají v újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, spisové značky I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících občanského zákoníku číslo 40/1964 Sbírky, ve znění platném do 31.12.2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odstavec 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

15. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a následujících obchodního zákoníku. Žalovaný svým podpisem na této smlouvě potvrdil převzetí úvěru ve výši 77 700 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném, výši úvěru, jeho nákladech i splacení vypsány věřitelem. Ve smlouvě samotné chybí ujednání o stanovení výše úroku z úvěru, smlouva postrádá ujednání o možnosti věřitele požadovat po dlužníkovi zaplacení smluvní pokuty a požadovaných poplatků. Taková smlouva o úvěru neobsahuje povinné informace stanovené přílohou číslo 3 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 145/2010 Sbírky. Takové povinné informace nejsou uvedeny jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem věřitel stanovil výši nákladů úvěru pro spotřebitele.

16. S ohledem na zjištěné skutečnosti a s přihlédnutím k ustanovení § 55 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 56 odstavec 1 občanského zákoníku a § 6 a § 8 zákona číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru soud uzavřel, že smlouva o úvěru je v části ujednání o výši poplatku a smluvní pokutě neplatná a žalobci tak pohledávka na zaplacení poplatku a smluvní pokuty nevznikla. Jediným plněním, které se může žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Ve smlouvě samotné nebylo ujednáno, v jaké výši byl sjednán úrok z poskytnutého úvěru. Žalobce však uplatnil po žalovaném zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,61 %, což je výše obvyklá v době poskytování úvěru. Soud proto tomuto požadavku vyhověl a uložil tak žalovanému povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 74 892,68 Kč, úrok z úvěru ve výši 13,61 % ročně od 31.3.2009 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení v zákonem stanovené výši tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Soud však zamítl požadavek žalobce na zaplacení poplatku ve výši 12 004 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 315,21 Kč, to je celkově částky 18 319,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z důvodu závěru učiněného shora.

17. Právo na zaplacení úroku z prodlení soud přiznal ve prospěch žalobce v zákonem stanovené výši podle § 365 a následujících obchodního zákoníku Lhůta ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu a žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení s přihlédnutím k jeho úspěchu ve věci. Žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 80 %. Jeho neúspěch byl představován v rozsahu 20 %. Náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, to je 60 % z celkových nákladů řízení. Jedná se tak o částku ve výši 13 475,88 Kč. Žalobce uplatnil právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 459,80 Kč, to je za 3 úkony právní služby ve výši 4 860 Kč podle § 11 odstavec 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu, 3x režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč, DPH ve výši 21 % z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů, dále zaplacený soudní poplatek ve výši 3 729 Kč. S ohledem na částečný úspěch ve věci mu soud přiznal z požadovaných nákladů řízení 60 %, to je 13 475,88 Kč. Žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu a § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.