6 C 320/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 108,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 341,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 637,30 Kč a úrok ve výši 20 % ročně z částky 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 10 708,56 Kč s úrokem 9 % ročně z částky 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 769,86 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené zápůjčky, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 11.12.2017 evidované pod [číslo]. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 320 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení ve výši 4 130 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 514 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.6.2019.

2. Žalobce uvedl, že poslední splátka byla ze strany uhrazena dne 11.12.2017. Do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 400 Kč úrokem ve výši 29 % ročně sjednané na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 12.6.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Po postoupení pohledávky na žalobce nebylo ze strany žalované ničeho zaplaceno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu 33 808,56 Kč. Žalobce uvedl, že součástí částky 33 808,56 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobce proto požadoval po žalovaném zaplacení celkového dluhu ve výši 24 108,56 Kč, to je dlužná jistina ve výši 13 400 Kč, a dlužné částky poplatky ve výši 10 708,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 407,16 Kč, to je úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 12.6.2019 do 20.1.2020, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 341,28 Kč, to je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 13 400 Kč od 11.1.2018 do 20.1.2020, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

3. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020.

4. Usnesením ze dne 20. srpna 2021 2021, číslo jednací 6 C 320/2021-40 a číslo jednací 6 C 320/2021-41 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak činil podle § 115a) občanského soudního řádu Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 104 odstavec 1. občanského soudního řádu).

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal rovněž, že dopisem z téhož data byla tato skutečnost oznámena žalovanému.

6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno a prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 11.12.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce. Jedná se o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalovaném jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře. Smlouva byla opatřena podpisem žalovaného. Svým podpisem stvrdil převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 15 000 Kč. Zavázal se vrátit je zpět věřiteli spolu s poplatkem ve výši 12 320 Kč, tj. úrok ve výši 3 676 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 514 Kč. Celkovou sumu ve výši 27 320 Kč se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč Poslední splátka byla stanovena ve výši 1 514 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou ve výši 3 676 Kč a podle strany 2 smlouvy by mělo jít o úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, RPSN u sjednané zápůjčky činí 131,54 %.

14. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

15. V případě této smlouvy soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalovaného je nepřiměřené, zakládající výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovením § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti.

16. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Výše sjednaného poplatku znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené. Pokud jde o požadavek na zaplacení administrativního poplatku ve výši 8 644 Kč, tak ani v tomto rozsahu nebyla žaloba shledána důvodnou, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byla stanovena výše takového poplatku. Soud jej považuje za nepřiměřený, sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Takové ujednání je neplatné.

17. Stanovená úroková sazba převyšuje obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě vyžadovat. Za obvyklou hranici úrokové sazby, kterou by věřitel mohl v takovém případě požadovat, soud považuje 20 % ročně. Taková skutečnosti je soudu zřejmá z jeho úřední činnosti.

18. Soud shledal ujednání o zaplacení úroku ve smlouvě o úvěru za nemravné – rozporné s dobrými mravy, tudíž neplatné. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok z poskytnutých peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ustanovení § 2395 občanského zákoníku stanoví, že žalovaná se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud tak sjednané úroky byly neplatné v rozporu s dobrými mravy, nastupuje ustanovení o úrocích podle § 1802 občanského zákoníku, dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem (což v daném případě není) a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z úvěru ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč.

19. V dané věci je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 11.12.2017. Žalovaný převzal od žalobce částku 15 000 Kč. Ujednání o sjednaném poplatku je oddělitelnou částí takové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání je nepřiměřené a neplatné. Požadavek na jeho zaplacení tedy nebyl shledán důvodný. Soud přisvědčil právu žalobce na zaplacení dlužné jistiny ponížené o provedenou platbu ve výši 1 600 Kč. Žalovaný tak dluží ve prospěch žalobce částku 13 400 Kč (15 000 Kč – 1 600 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, neboť je zjevné, že se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Úrok z prodlení byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sbí § 2.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Soud zamítl nárok žalobce na zaplacení jistiny ve výši 10 708,56 Kč s požadovaným příslušenstvím, neboť tato část jistiny byla zaplacena poskytnutou platbou ve výši 1 600 Kč, dále ohledně úroku z úvěru požadovaného nad rámec obvyklé úrokové sazby a ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 769,86 Kč, neboť žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení i úrok z úvěru z vyšší než přiznané jistiny.

21. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 občanského soudního řádu).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu obou zúčastněných stran byl poměrně stejný.