6 C 324/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. července 2018, č. j. 13 P 101/2005-116, se počínaje od 1. září 2020 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 20. srpna 2021 domáhal zrušení vyživovací povinnosti, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. července 2018, č. j. 13 P 101/2005-116 ve prospěch žalované. Uvedl, že důvodem pro zrušení vyživovací povinnosti je skutečnost, že žalovaná se již nepřipravuje na své budoucí povolání a je zaměstnaná.

2. Žalovaná s podanou žalobou souhlasila. Uvedla, že již nestuduje a od září 2020 je zaměstnaná. Tuto skutečnost žalobci sdělovala na poslední jí známou adresu, avšak písemnosti se jí vždy vrátily jako nedoručené. Uhrazené výživné započítávala na dluh, který žalobce vůči její osobě má a který mu byl stanoven rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. března 2019, č. j. 3 T 49/2019-67. Navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

3. Usnesením ze dne 7. září 2021, č. j. 6 C 324/2021-10 soud vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 1 týdne od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. S ohledem na skutečnost, že oba účastníci řízení souhlasili, soud ve věci jednal bez nařízení jednání podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. července 2018, č.j. 13 P 101/2005-116 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalobce vůči žalované. Rozsudek nabyl právní moci 14. září 2018.

5. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě, neboť bylo prokázáno, že žalovaná je již schopna sama se živit. Tím zanikla zákonná vyživovací povinnost žalobce vůči žalované (§ 911 a § 923 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud zrušil vyživovací povinnost dle návrhu žalobce od 1. září 2020.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky byl učiněn podle § 151 o. s. ř. Soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žádnému z nich náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.